Britská vláda připravuje nové směrnice pro britské lékaře, podle nichž nesmí být osobám, jejichž žádost o azyl byla odmítnuta, anebo které dosud nepodaly na ministerstvu vnitra žádost o azyl, poskytována "rutinní" lékařská péče a nesměji také dostávat zadarmo žádné léky. Uprchlíkům se má dostat lékařské péče jen ve výjimečných případech, kdy onemocní chorobou AIDS a octnou se tak na pohotovosti.

List Observer zjistil, že za posledního čtvrt roku došlo k několika případů, kdy lékaři v nemocnici museli přesvědčovat ředitele nemocnice, aby jim dovolil poskytnout léčbu těhotným ženám, žadatelkám o azyl, nakaženým virem HIV.

Podle britských vládních předpisů z letošního dubna mohou nemocnice odmítnout ženám poskytnout lékařskou péči, pokud jim ministerstvo vnitra odepřelo azyl. Avšak pokud těhotné ženy nedostanou léky proti AIDS, vzniká třicetiprocentní pravděpodobnost, že bude nenarozené dítě také nakaženo virem HIV.

Podle nových předpisů britské vlády nemají nárok na léčbu v britském zdravotnictví ilegální přistěhovalci, studenti, navštěvující kursy kratší než půl roku, osoby, které dosud nepožádaly v Británii o azyl anebo jejich žádost byla odmítnuta.

V Británii bylo loni zaregistrováno 7000 nových případů HIV. Odhaduje se, že existuje asi 17 000 osob, nakažených virem HIV, které dosud nebyly registrovány.

Generální ředitelka National Aids Trust Deborah Jacková konstatovala: "Pro tyto lidi je to trest smrti, jestliže je přestanete léčit a pak je deportujete do země, kde nejsou k dispozici žádné léky proti AIDS."

Observer cituje případ Angely, matky dvou dětí z Tanzánie, která pracuje jako úřednice, je nakažena virem HIV a britská vláda jí nyní odmítla poskytnout azyl:

"Odjela jsem z Tanzánie před pěti lety, kdy pro mě bylo obtížné tam zůstat v důsledku politické situace. Okamžitě jsem zažádala v Británii o azyl, ale dlouhá léta jsem nedostala žádnou odpověď. Tehdy jsem nevěděla, že jsem HIV pozitivní. To jsem se dověděla až před třemi lety. Můj lékař mi byl velmi nápomocný, sehnal mi správné léky a cítím se dobře. Mým dětem je ten 13 a 8, chodí do místní školy. Máme jen jednopokojový byt a jsou v něm jen dvě postele, tak spím na zemi. Mrzí mě, že si tady lidi myslí, že mají žadatelé o azyl lehký život a dostávají jen samé sociální podpory. Já jsem nikdy o žádnou sociální podporu nežádala. Pracuju jako úřednice a plat vydávám na placení účtů a na potraviny pro děti.

Bude-li odmítnuto mé odvolání, budu se muset vrátit do Tanzánie. Tam budu muset zemřít, protože tam nejsou k dispozici žádné léky proti AIDS.

Nejsem zločinec a nechci si brát, co není moje. Mám zaměstnání na plný úvazek, platím daně a chci dál pracovat. Kdyby to lidi věděli, snad by mi porozuměli."

Podrobnosti v angličtině ZDE