18. 6. 2004
Dyslektik prohrál soud se školským úřademBritská Horní sněmovna (jako nejvyšší soud v Británii) ve čtvrtek odmítla odvolání dvaatřicetiletého muže, který si uvědomil, že je dyslektik a že mu měl povinnost, když byl malý, školský úřad v místě jeho bydliště zajistit příslušné vzdělání, teprve, když v dospělosti promluvil s pedagogickým psychologem. David Adams z Devonu zažaloval v červnu 2002 komunální úřad ve svém bydlišti, v městě Bracknell Forest za to, že mu kvůli nedbalosti úřad neposkytl vhodné vzdělání. |
Adams tvrdil, že příslušný školský úřad nedokázal v letech 1981 - 1988, v době, kdy navštěvoval tamější školy, zjistit, že je dyslektik a poskytnout mu příslušnou léčbu. Zdůrazňuje, že kdyby jeho dyslexie byla objevena tehdy, léčba by podstatně zmírnila jeho nemoc. Adams nyní trpí depresí, záchvaty paniky a nedostatkem sebedůvěry. Nesnažil se zjišťovat, co je podstatou jeho negramotnosti, protože se ji snažil skrývat. Nechtěl, aby si lidi mysleli, že je "blbec". V listopadu 1999 hovořil na večírku se známou a svěřoval se jí, že má potíže s dokumentací v truhlářském kursu, který navštěvuje. Známá vyjádřila názor, že je asi dyslektikem. Komunální úřad se hájil tím, že v případech osobní újmy existuje v Británii promlčecí lhůta tří let. Tato lhůta běží buď od nehody, anebo ode dne, kdy byly o ní zjištěny zásadní informace. Nižší soudy rozhodly, že tento den nebyl před 19. listopadem 1999. Avšak ve čtvrtek toto rozhodnutí Horní sněmovna odmítla. Lord Hoffman rozhodl, že "den zásadních informací" byl dávno před 19. listopadem 1999 a dodal: "Domnívám se, že pan Adams si měl sám vyžádat pomoc od odborníků už před mnoha lety." Nesvěřít se s příznaky, v jejichž důsledku měl Adams po dlouhá léta zoufalé potíže, "a o nichž věděl, že je jejich kořenem jeho neschopnost číst, bylo téměř iracionální." Soudce dodal, že kdyby se Adams o svých potížích normálně zmínil, jistě by ho dříve nebo později poslali za odborníkem na dyslexii a bylo by zjištěno, že jde o něco, co se dá dávno léčit. Jiný soudce v Horní sněmovně lord Scott, konstatoval: "Můj vlastní, neodborný dojem je ten, že o osobě průměrné inteligence (a pan Adams má nadprůměrnou inteligenci), která si je vědoma, že je negramotná a věděla by, že její amotnost je příčinou problémů, jako je stres a deprese, se dá rozumně předpokládal, že by o té negramotnosti informovala lékaře." Pro nás je na celé věci nejzajímavější to, že v Británii mají komunální a školské úřady poté, co objeví dyslexii, zákonnou povinnost poskytnout postiženému žáku vhodně upravené vzdělání. Podrobnosti v angličtině ZDE |