Jde o hraboše lučního, Microtus pennsylvanicus, který je normálně proslulý svou promiskuitou. Páří se často s několika samičkami najednou a opouští je, aby se samy staraly o mláďata - hned po sexuálním styku se vydává hledat další samice.

Naproti tomu hraboš prérijní (Microtus ochrogaster), je vzorem partnerské věrnosti. Po páření zůstává tento hraboš u své partnerky, žárlivě ji chrání a stará se po narození o mláďata.

V přírodě je to velmi nezvyklé - jen pět procent savců je monogamních - takže se hraboš prérijní stal v biologických laboratořích docela hvězdou. Předchozí studie ukázaly, že mozek hraboše prérijního má mnoho receptorů pro hormon jménem vasopressin, který podporuje monogamní vztahy.

Vědci na Emory University v Atlantě ve státě Georgia včlenili tento gen do mozku promiskuitních lučních hrabošů. Luční donchuánové se okamžitě stali věrnými monogamními partnery.

V komentáři k tomuto testu konstatuje americký antropolog Melvin Konner, že tato práce podporuje teorie, že podstatou psychologie vztahů je "organická subkultura, totiž geny a chemikálie, které tyto geny produkují." Jiní vědci s těmito teoriemi ovšem nesouhlasí.

Podrobnosti v angličtině ZDE