4. 5. 2004
Američané nemají čas na úslužné lichotkyMáte-li jednat s Američany o společných záležitostech, neztrácejte čas povídáním, jak věrnými přáteli jste. Řekněte jim, co s nimi můžete udělat ke společnému prospěchu. Takovou radu dal senátor Colin Kenny Kanaďanům. Kanadský senátor Kenny je předsedou stálého senátního výboru pro národní bezpečnost a obranu. Nedávno se vrátil z týdenního služebního pobytu ve Washingtonu jako člen kanadské delegace a o své zážitky se podělil se čtenáři denního tisku. |
Kanadská vláda se snaží zvýšit svůj vliv - jak federální tak jednotlivých provincií - na Američany a proto se rozhodla otevřít sekretariát ve Washingtonu, který by pomáhal kanadskému vyslanectví. Také uvažuje o dalších konzulátech, které otevře v některých velkých amerických městech. To ale všechno nestačí, pokud Kanada nezmění způsob, jakým jedná s Američany. Příliš mnoho Kanaďanů si myslí, že je nejlepší říkat Američanům, jak je máme rádi a jakými přáteli jsme. Senátor Kenny poznamenal, že to je nejlepší způsob, jak dosáhnout toho, aby na nás naše americké protějšky zapomenuly sotva za sebou zavřeme dveře. Delegace vedená senátorem Kennym se setkala s více než 30 vysokými úředníky, jimž se zde říká "decision-makers" ("ti, kteří dělají rozhodnutí") včetně ministra pro bezpečnost vlasti, pana Toma Ridgeho a generála Johna Gordona, asistenta ministra pro otázky bezpečnosti vlasti. Senátor Kenny se rozhodl napsat raději o tom, jak se jednalo než o tom, čeho bylo dosaženo. V žádném případě nevede k dobrým výsledkům, jestliže kanadská delegace pochlebuje americké straně a chová se k ní jako dítě k přísnému otci. Škodí to nejen delegaci samotné ale i reputaci celé Kanady. Žádným takovým přístupem se nedá ovlivnit ani americká vláda ani americký lid. Jestliže má delegace jednat s Američany jakožto nejmocnějším státem na světě, nutně potřebuje upoutat jejich pozornost a získat vliv. Senátor Kenny tedy sepsal desatero přikázání, jak úředně jednat s Američany: 1. Přístup Neobtěžujte se jezdit do Washingtonu s čepicí v hrsti. Není na světě společnost, která by chtěla dosáhnout více výsledků za jednotku času než američtí rozhodující úředníci nebo politici. Nemají čas k úslužným diskusím s lidmi, kteří klečí na kolenou. Jestliže jim nemáte co nabídnout, nemají zájem. 2. Agenda Jestli přijedete, abyste si "udělali dobré oko" místo toho, abyste prosazovali svoji vlastní agendu, Američani se na vás budou dívat jako na podvodníky nebo blázny. Každá návštěva, která nemá zřetelnou kanadskou agendu, je jako prázdná hamburgerová houska pouze s troškou hořčice uvnitř. Nikdo nemá zájem kousnout si ještě jednou. 3. Zalíbit se Ptát se Američanů: "Jak nám to jde?" ve snaze dovědět se, zdali Kanada dostatečně uspokojuje jejich očekávání, se podobá myši, která si říká o polibek od kočky. Jediné, co potom uvidí, budou kočičí zuby. 4. Žádná tabule Setkejte se s nimi u stolu nebo i bez něho jen na židlích. Jestliže jim poskytnete prostředí s pódiem nebo s tabulí a křídou, využijí toho a udělají vám přednášku. 5. Křestní jména Za starých dobrých časů se používalo titulů jako "generále", "senátore", doktore" nebo třeba jen "pane" a bylo to uctivé. V dnešním světě, zejména v severní Americe, buď ihned používáte křestního jména nebo nejste bráni vážně - tak jednoduché to je. Nebyl to váš titul, co vám dopomohlo k setkání - byla to naděje na užitečnou výměnu názorů. 6. Setkejte se s bossem Jestliže budete souhlasit s tím, že se setkáte s podřízenými místo se samotným šéfem, ukazujete svoji vlastní podřízenost. 7. Domácí úkol Jestliže se poučíte před setkáním o všem, co dělají Američani v oboru, který jste přijeli projednávat, zajistíte si tím možnost, že ti, se kterými se setkáte, nebudou během příštích 10 minut hledat důvod, jak odejít ze schůzky s vámi. 8. Vynechejte nesmysly Totéž platí o otázkách, "jak funguje to které jejich oddělení či výbor" nebo o přirovnání jejich vládního systému vlády k vašemu. Vede to k zívání. 9. Žádné objímání, žádné polibky Nikdy nežádejte o to, aby se nějaký váš požadavek bral do zvláštní úvahy proto, že jste nejlepšími přáteli Američanů. Americké osobnosti, které rozhodují, nemají žádné přátele - mají pouze "zájmy". Raději zjistěte, zdali jsou jejich zájmy totožné s vašimi. "Souznění duší" duší ponechejte jiným lidem, vaším úkolem je dosáhnout dohody. "Pouze devět přikázání?" podivil se senátor Kenny nad svým textem. "To tak nemohu nechat, musím přidat desáté - tady je": 10. Nesnažte se zalíbit americkým sdělovacím prostředkům "Byl jsem pozván k účasti na jednom z hlučných vystoupení ve Foxově televizní síti. Snažili se, abych se cítil jako absolutní nula ze země, která to nemá doma v pořádku, co se týká obrany proti terorismu. Měl jsem to štěstí, že jsem zaslechl režizéra, jak radil moderátorovi: "Skřípněte ho, co se týká problémů na hranicích". Takže během rozhovoru mi řekli, že by měla mít Kanada na své vlajce raději střelecký terč s kruhy než javorový list, poněvadž by to aspoň ukázalo, jak beznadějně jedná tváří v tvář nebezpečí terorismu. Kdokoliv četl zprávu našeho výboru, ví, že si jsou naši členové vědomi toho, že máme nedostatky, které je nutné odstranit. Jenže Američané mají také svoje nedostatky a lidé, s nimiž jsme jednali, si jsou jich také vědomi - rozhodující činitelé k nám byli upřímní, když to přiznávali. Jakmile tedy televizní moderátor zahájil útok, otočil jsem jej proti nim a řekl jsem: "Jó, to je tedy pravda, že máme problémy, ale zdaleka ne tolik, kolik jich máte vy". Američan to pochopitelně nečekal a začal vykřikovat, že to je neslýchané, že jsem si dovolil dávat americkým rozhodujícím činitelům jakousi radu, jak by měli řešit svoje problémy... Potěšil jsem svým vystoupením mnoho kanadských diplomatů i žurnalistů, kterým se líbilo, že jsem nesedal před Američany na zadek a neblekotal omluvy za to, že Kanada nesplňuje americké požadavky na bezpečnostní opatření. Podle mého názoru by měla kanadská vláda splňovat americké a současně také kanadské předpoklady, zatímco by měla americká vláda splňovat americké předpoklady a součaně také naše. Vzájemně si můžeme pomáhat ke společnému cíli. Ne tím, že do sebe řežeme hlava nehlava ani tím, že se objímáme, nýbrž společnou podporou vlastních zájmů každého z nás, které přerůstají do společných zájmů obou zemí. Poznámka M. Kalába: Podobný přístup k jednání s mocnými se osvědčoval již v šedesátých letech. Univerzita, kde jsem pracoval, dosahovala splnění svých požadavků v okresním měřítku od tehdejší KSČ snadněji, jestliže se řídila podobnými zásadami, jaké nyní shrnul kanadský senátor Colin Kenny. Mám za to, že mají tyto zásady platnost pro jednání i s jinými partnery než jsou Američani. |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
4. 5. 2004 | Američané nemají čas na úslužné lichotky | Miloš Kaláb | |
3. 5. 2004 | Vítej v EU, Stando! | Štěpán Kotrba | |
3. 5. 2004 | O mladé Romce: Jak pomoci | Tereza Kaděrová | |
3. 5. 2004 | Jaké bude postavení České republiky v Evropské unii? | ||
2. 5. 2004 | Fukuyama: V islámském světě je množství liberálních reformátorů | ||
30. 4. 2004 | Irák: Americká armáda má skandál s mučením vězňů | ||
30. 4. 2004 | Stávkokaz | Štěpán Kotrba | |
29. 4. 2004 | Antonín Dvořák: starý muž z nového světa | Martin Škabraha | |
29. 4. 2004 | Hlásám vám podčlověka | Bohumil Kartous | |
29. 4. 2004 | Atilla: politický punkový básník | Petr Gočev | |
28. 4. 2004 | Jak Václav Klaus "privatizoval" české hospodářství | Václav Žák | |
28. 4. 2004 | Kocourkov na druhou | Jan Čulík | |
28. 4. 2004 | Kdo se v Praze serve na Prvního máje? | Ondřej Slačálek | |
27. 4. 2004 | Vyberte si vědu a budete mít vždycky o čem psát | ||
27. 4. 2004 | Mají příbuzní obětí právo pozabíjet a oloupit rodiny vrahů a těch, kteří jim poskytnou útočiště? |