Mám v tuto chvíli pochopitelně na mysli českého ministra zahraničí Cyrila Svobodu. V rámci zachování objektivity a korektnosti jsem si připravila přehled většiny mediálních výstupů pana ministra na adresu OSN, českého předsednictví a Jana Kavana osobně, a to včetně ministrova vystoupení pro americké sdělovací prostředky, např. pro televizní stanici FOX v době irácké krize. (Pan ministr jistě ví o čem píšu a jistě není na své tříminutové vystoupení, ve kterém prokázal jasnou neznalost tehdejší aktuální politické situace a průběhu jednání Rady bezpečnosti, ani trošku hrdý). Přiznám se, že mi z toho všeho bylo smutno. Proč? Přemítala jsem nad tím, co vede člověka, který tak často zdůrazňuje svůj vztah k víře a křesťanským hodnotám, k tak na první pohled evidentní osobní zášti a nevraživosti a ke zcela jednostrannému a nezasvěcenému hodnocení práce Kanceláře předsedy 57. VS OSN. Podotýkám, že sice nejsem věřící, ale křesťanské víry si osobně vážím. Možná i proto mě překvapuje, proč se předseda KDU-ČSL nedokázal povznést nad své osobní parciální zájmy a českému předsednictví VS OSN neposkytl obvyklou politickou podporu, která byla v případě jak všech našich předchůdců, tak i současného předsedy naprostou samozřejmostí.

Proč neměl nejmenší potřebu jako ministr zahraničních věcí využít této zcela ojedinělé příležitosti českého předsednictví, která se v nejbližších 190 letech nemusí opakovat. Jen proto, že v čele VS OSN stál jeho předchůdce na postu ministra zahraničních věcí Jan Kavan? Choval by se ministr Svoboda stejně, kdyby byl do čela VS OSN zvolen za Českou republiku někdo jiný? Asi ne. Pravděpodobně stejně, jako opoziční poslanci a senátoři, kteří si po celou dobu českého předsednictví do naší kanceláře cestu nenašli a nyní žádají o přijetí u současného předsedy. Není to škoda? Změnilo se nějak za poslední měsíc jejich vnímání této "protokolární" funkce? Částečně chápu a rozumím kritickým výpadům ze strany opozičních politiků, kteří hájí své stranické zájmy - i když je obecně funkce předsedy VS OSN vnímána jako výsostně nadstranická. Nám se podařilo tuto tradici udržet. Mnoho významných světových diplomatů, ale i diplomaté akreditovaní v Praze, hodnotí naše předsednictví jako velmi úspěšné a zdůrazňují, že se nám podařilo zviditelnit Českou republiku a zvýšit její reputaci v mezinárodním společenství jako málokomu. I když ve světě není zcela běžné, aby takovou skutečnost zpochybňovali opoziční politici, plně to respektuji. Proč ale útoky ze strany "vlastního ministra" a koaličního partnera?

Pan ministr v průběhu roku několikrát uvedl, že Jan Kavan poškodil jméno České republiky v zahraničí. Nenabídl však pro toto své tvrzení žádné důkazy. Měl možnost ministr Svoboda slyšet od svých kolegů ministrů v OSN jakékoliv hodnocení práce či výsledků dosažených v průběhu českého předsednictví, ať už pozitivních nebo negativních? Těžko, když se vloni jako jediný ze zástupců vlád všech 191 členských států nezúčastnil všeobecné rozpravy (o této bezprecedentní absenci se ještě dlouho potom v kuloárech OSN hovořilo). A když letos pobyl na zasedání pouze jeden den, jen aby tam povinně přečetl svůj projev.

V závěru českého předsednictví na dotaz redaktorky LN ministr Svoboda uvedl, že: "se nestalo nic mimořádného -- ani plusového ani minusového". Pan ministr nevidí žádnou reformu prosazovanou generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem, nevidí žádný pokrok. Chápu, že ministr zahraničí nemusí a ani nemůže znát všechno; od toho má své úředníky, kteří mu připravují podkladové materiály tak, aby nemusel na dotaz Ondřeje Hejmy odpovědět, že: "(Jan Kavan)... nastoupil s velkou ambicí, že také udělá něco pro reformu OSN, tak zatím to moc vidět není. Četl jsem v novinách, že na to zbývá ještě nějaký čas do září ..."

Nechci se rozepisovat o konsensuálně schválené rezoluci zabývající se prevencí ozbrojených konfliktů, kterou se VS OSN zabývalo celé poslední tři roky, ale naším předchůdcům se nepodařilo vyjednat konsensus. Rezoluce byla schválena až po 6 měsících intenzivního jednání během českého předsednictví. Pan ministr se o ní nezmiňuje. Že by nevěděl? Spíš vědět nechce. Nedá mi, abych se nezmínila o rovněž konsensuálně přijaté rezoluci o koordinovaném a integrovaném postupu při realizaci a hodnocení závěrů konferencí a summitů OSN, kde se českému předsednictví překvapivě podařilo přemostit rozdílnost přístupů mezi bohatými a rozvojovými státy. Nebo dosažený pokrok právě v reformě Valného shromáždění a organizace jako takové (nezaměňovat s reformou Rady bezpečnosti !). Mohla bych pokračovat dál, ale bylo by to stále stejné. Je mi jen skutečně líto, že si pan ministr předtím, nežli ve sdělovacích prostředcích "zasvěceně" hodnotil naši práci, nenašel čas přečíst materiály, které jsme do ústředí pravidelně posílali. Nebo nechtěl....

Ministr zahraničních věcí ČR, zaměstnavatel předsedy 57. VS OSN, má plné právo hodnotit výsledky práce kteréhokoli zaměstnance ministerstva. Nicméně by mne zajímalo, do jaké míry zná pan ministr výsledky práce předchozích padesáti šesti předsedů, když hodnotí i je. Především mu ovšem závidím schopnost dopředu znát a již nyní hodnotit, jak budou pracovat příští předsedové VS OSN. Neboť jak uvádí "... já jsem nezaznamenal žádný mimořádný čin, takže bych to hodnotil jako standardní fungování předsedy valného shromáždění, které nevybočilo z řady svých předchůdců i nástupců."

Diplomaté v OSN čtou mediální přehledy. Bylo pro ně někdy těžko pochopitelné, a dokázala jsem jim to jen těžko vysvětlovat, proč musíme ospravedlňovat naši práci vůči "vlastnímu ministerstvu", které se k nám chová přinejmenším bez zájmu, pokud ne chladně či dokonce macešsky. A to v době, kdy naši práci oceňovali zástupci mnoha jiných vlád.

Jsem pragmatik. Nejsem naivní a stojím nohama pevně na zemi. Ale moji v křesťanské víře vychovaní rodiče, mi již v dětství vštěpovali, že za vykonanou práci je třeba vždy poděkovat. Mrzí mě, že pan ministr tuto základní lidskou hodnotu a slušnost nerespektuje. Nedělala jsem svou práci kvůli tomu; nejde tedy ani o mne nebo o Jana Kavana. Jde pouze o obyčejné lidské děkuji (když už ne uznání práce) všem ostatním pracovníkům kanceláře, jak českým, tak zahraničním, kteří odvedli často daleko nad rámec svých povinností kus dobré práce.

Takže Vám všem, kteří jste se podíleli na práci Kanceláře předsedy 57. VS OSN, ať už v New Yorku nebo doma v ústředí: děkuji.

Helena Opolecká

v New Yorku
24.října 2003

P.S. Pane ministře, milý Cyrile. Nevěř všemu, co píší české sdělovací prostředky. Byť je to zcela podružná záležitost: Jan Kavan se nikdy v New Yorku nezúčastnil žádné demonstrace proti válce v Iráku v protiválečném tričku. Natož, aby takto pochodoval po Páté Avenue, jak tvrdil pan Vondra a tys to po něm veřejně opakoval. Někdy je dobře si informaci ověřit. Je to snadné.