Ta zmínka o "darwinismu" nad Marxovým hrobem by neměla být přeslechnuta. Už třeba proto, že by snad mohla pomoci při řešení následující otázky, která by se mohla uplatnit v nějaké "milionářské" soutěži. Ta otázka by mohla například znít následovně: Kolik truchlících pozůstalých se sešlo nad hrobem Karla Marxe při jeho pohřbu? Bylo jich a) spíše jen 10? b) spíše kolem 50? c) nejméně 500? d) určitě aspoň 1000? Už teď prozraďme, že se pohřbu zúčastnili kromě stoupenců dělnického hnutí také stoupenci darwinismu.

Odpověď na tuto jednoduchou a málem banální otázku stěží najdeme v nějakém naučném slovníku. Ani v komentářích zabývajících se Marxovým životem nenajdeme zpravidla víc než jen zmínku o tom, že byl pohřben v Londýně na hřbitově v Highgate [čti "hájgejt"]. Dnes je to čtvrt pro náročnější občany. Sám hřbitov je dnes spíše poněkud zvláštním parkem, s mnohými úctyhodně vzrostlými stromy. Jenže ještě 70 let po Marxově smrti jeho ctitelé hledali jeho hrob dost obtížně.

Krátce před zaokrouhleným 50. výročím od Marxovy smrti se rozhodl moskevský Ústav Marxe a Engelse, že vyhledá možné přeživší svědky Marxova pohřbu. A vzpomínky přímých pamětníků pohřbu by zajisté značně zvýšily autenticitu takového projektu a jeho historickou cenu.

Nezapomeňme, že jsme měli rozhodnout, kolik asi lidí se zúčastnilo Marxova pohřbu 17. března 1883! Zda to bylo spíše 10, nebo 50, či aspoň 500, anebo rozhodně přinejmenším 1000 lidí? A že nějak snad s úspěšným řešením možná bude souviset také nějaká blíže nenaznačená souvislost s Darwinem. A asi tu přímo nepůjde jen o to, že Engels nad Marxovým hrobem srovnával význam obou mužů pro svět.

Nuže poodhalme tu roušku zatím neznámého. Padesát let po Marxově smrti už nežil žádný z přímých svědků Marxova pohřbu. Poslední z účastníků toho pohřbu zemřel roku 1929 a byl jím E. Ray Lankester. Právě Lankester už jako mladý muž se pohyboval v kruhu lidí kolem Charlese Darwina a vyprofiloval se posléze v jednoho z nejvýznamnějších evolučních morfologů své doby. Musíme teď vzít v úvahu, že Marx byl v tehdejší měšťanské viktoriánské společnosti "persona non grata" -- a tedy osobou ne zrovna vítanou -- a Lankester naopak ztělesněním této společnosti.

Pak se nám nutkavě nabízí otázka, jak to, že se u hrobu zapřisáhlého nepřítele kapitalismu setkáváme také s mužem, který i na dobové karikatuře viditelně -- jak oblečením, tak i zakulaceným bříškem -- představuje dobře situovaného muže ze sociálně vyšší střední třídy. A pokud náhodou rovněž víme, že na Marxovu snahu přiblížit se k Darwinovi reagoval Darwin poměrně odtažitě, zůstává tu znepokojivou otázkou, proč asi se Lankester jako stoupenec darwinismu a mladší přítel Thomase Huxleye přišel poklonit památce politického buřiče Karla Marxe; a zda přitom reprezentoval nějakou skupinu, anebo jen sebe.

Nejdřív ke vztahu Marx -- Darwin. Marx poslal 1. díl svého proslulého "Kapitálu" také Darwinovi. Do jaké míry se Darwin vůbec do tohoto díla začetl, je sporné. Z jeho osobního exempláře zůstala rozřezána jen prvá stovka stránek. Sice zdvořile za dar poděkoval, ale tím ten příběh končí. Údajný Marxův záměr dedikovat 2. díl "Kapitálu" právě Darwinovi se nezakládá na pravdě.

Teď k Lankesterovi: Je známo a spolehlivě doloženo, že stárnoucí Marx měl na anglické poměry vřelý vztah k mládí. Nadto byl Marx o tři desítky let mladšímu Lankesterovi vděčný za kontakty na dobré lékaře. Ti dva se poprvé setkali tři roky před Marxovou smrtí. V tomto ohledu lze stěží přehlédnout, že Lankester se sice o svých kontaktech s Marxem zmínil svému vrstevníkovi a velkému tvůrci Sherlocka Holmese A. C. Doylovi, ale ani slovem se s tím nepřiznal mladšímu Haldanovi, významnému vědci a stoupenci marxismu. Když Lankestera výše zmíněný moskevský institut žádal o literární spolupráci na přípravě vzpomínek k 50. výročí od Marxovy smrti, ten ne zrovna vstřícně odmítl.

A teď se vraťme k Marxovu hrobu v den pohřbu. Krátce anglicky promluvil Engels, francouzsky jeho zeť Longuet, německy za německé sociální demokraty Wilhelm Liebknecht. U hrobu stála také vdova po zesnulém, jedna z dcer, také druhý zeť, tři další dávní druhové z Německa a ovšem -- jak již víme -- také E. Ray Lankester. Tedy čtyři příbuzní, čtyři staří němečtí komunisté, Engels a -- desátý -- Lankester! Málokterý pohřeb významného člověka měl tak málo truchlících pozůstalých u hrobu.

Právě Lankester byl koncem dvacátých let 20. století posledním z těch, kdo pamatovali ten ne právě slavný pohřeb. Kdo by řekl, že správná odpověď na shora zadanou otázku je zrovna to nepravděpodobné áčko?

Onačejšího pomníku se Marxův hrob dočkal až po druhé světové válce. Postarali se o to britští komunisté roku 1954. Na sloupu je robustní Marxovo poprsí. Poblíž jsou smírně uloženy ostatky Herberta Spencera, jednoho z těch významných myslitelů, kdož stál svými názory na opačné straně než Marx a zemřel 20 let po Marxovi. Letos by měl být snad naléhavěji připomínán, protože od jeho smrti uplynulo právě sto let. Kdo by řekl, že nás aspoň k letmé vzpomínce na Spencerovo stoleté výročí upozorní zrovna rov Marxův?