Demokracie je velmi mladá a zdá se, že média všeobecně využívají slabosti české společnosti, totiž její čtyřicetiletou ochotu slepě přijímat psané či mluvené slovo, bez výrazné snahy korigovat médii zprostředkovanou realitu vlastním úsudkem.

Proč by se proto média měla zdržovat reflektováním skutečnosti odpovídajícím způsobem, například snahou o objektivitu s profesionálním odstupem, když si mohou psát co chtějí a jak chtějí? Podstatným měřítkem kvality je v České republice přece prodejnost a protože se lidé chtějí dobře bavit, chodí třeba do kina, na diskotéky a čtou také zábavní denní tisk. Hranice mezi bulvárním a seriózním je smazána, protože vlastně nikdo neví, kde je..Je to nakonec jedno, důležitý je prodej.

Jan Čulík napsal, že realita je bohužel někde úplně jinde, ale z MFD se o ní nic nedozvíme. Podle mě to platí všeobecně a paradoxní je to, že prodejnost jednotlivých titulů není dle mého soudu tvořena poptávkou po kvalitě, snahou koupit si tisk, který realitu reflektuje nepokroucenou, nepředělanou či jinak autorsky nezmrzačenou.

Bohužel nesledujeme média, abychom se dozvěděli co si o informacích myslí jednotlivé tituly, ale proto, abychom se dozvěděli, co se máme dozvědět (či dokonce co se musíme dozvědět) a co si máme o realitě a informacích myslet. Velká televizní krize budiž odstrašujícím příkladem.

A tak samozřejmě pisálkové a škrabálkové jako je Lída Holmerová mohou psát manipulativní články, protože jejich "práce" je posvěcena šéfredaktorem (odpovídám přece vydavateli hlavně za prodej), legalizována čtenářským zájmem (autoři píší přece tak lidsky) a jejich touhou se bavit. Je to hra, v níž se slepec snaží dát babu zase slepci. A tak člověk, který si koupí noviny, si musí vystačit alespoň jen s pocitem že je informován, bez ohledu na to, jak kvalitně je informován. Tvořit si názor na českou realitu skrze současná česká média, to je dětinská pošetilost.

Onu krizi našich tzv."seriózních" médií vidím především v nepochopení jejich funkce, v níž by hledisko prodejnosti nemělo být prioritní. Zájem čtenářů a tím prodejnost titulu by totiž měla diktovat poptávka po seriózních informacích a profilace či výlučnost titulu ve schopnosti a ochotě zprostředkovat čtenáři za každou cenu nemanipulované a tudíž skutečně nezávislé informace. Tuto ctižádost bohužel šéfredaktoři českých novin až na výjimky nemají, protože takové noviny, mající prestiž postavenou na skutečné a nikoliv deklarované nezávislosti, nemohou nikdy konkurovat bulváru.

Je ale spravedlivé říci, že současný stav vypovídá mnohé i o čtenářské obci a společnosti jako takové, v níž je pravděpodobně poptávka po seriózních informacích hodně malá. Z toho pak pramení laciný alibismus mnohých vydavatelů a šéfredaktorů kteří se obhajují tím, že tisknou to, co lidé chtějí číst. Zapomínají ale na jednu podstatnou věc a sice, že i z obchodního hlediska je nutné poptávku po seriozních a nezmanipulovaných informacích vytvářet stejně tak, jako v jiném byznyse. Buď ale nevědí jak a nebo nevědí proč, svět zábavy je přece tak rozmanitý.