Tímto privilegiem zakotveným v zákonech státu se má ODLIŠOVAT od všech ostatních. Privilegium je něco, co nepožívá každý. Důvodů, proč právě manželství tvořené mužem a ženou se v našem civilizačním okruhu díky společenskému konsensu těší jako jediné takové výsadě, je více: to nejdůležitější je samozřejmě zachování rodu. Takto historicky i právně zakotvená nerovnost je tedy v přímém protikladu s výkladem, který bych pracovně nazval pseudoliberálním, ať už z nepochopení nebo záměru: že tedy je čas zrovnoprávňovat.

Po mém soudu není proč. Neboť pokud ano, mohly by se podle stejného pseudoliberálního přístupu okamžitě postavit do zástupu čekatelů na zrovnoprávnění všechny ostatní kombinace párů, včetně takových, které by tvořili blízcí rodinní příslušníci. A jsme daleko jak od původního šlechetného záměru, tak, domnívám se, od přírodních zákonů.

Ptám se upřímně a se zájmem o věc: Nazrála-li doba k rovnoprávnosti do takové míry a pro tak závažné důvody, že privilegium manželství tvořeného mužem a ženou není pro stát ani výhodné, ani potřebné, nestačilo by ODEJMOUT mu stávající výsadu zvýhodnění ze strany státu? Tím okamžikem by byla diskuse o nerovnoprávnosti ukončena. Byla by to varianta mnohem méně nákladná a méně byrokratická a hlavně nekonečně spravedlivá. Veškeré vztahy by se řešily manželskými (či jinak zvanými) smlouvami, což je nástroj, který se do značné míry využívá již teď. Pokud však takové závažné důvody NENASTALY, jeví se mi zrovnoprávnění jiných typů svazků jako argumentačně nepodložené a proto nepřijatelné. Připadá mi to vše jako situace, kdy lékař předepíše lék (privilegium) nemocnému na - řekněme - chřipku. A přihlásí se všichni ostatní zdraví občané, že v rámci rovnoprávnosti i jim patří takový lék placený z veřejných prostředků, neboť i oni přece platí zdravotní pojištění. Co na tom, že by v jejich případě lék nesměřoval k léčbě (zplození a výchova dítěte). Pseudoliberální rovnoprávnost by měla navrch. Na tomto přirovnání se bude jistě mnohým mnoho nelíbit, neboť každé přirovnání kulhá. Jen jsem chtěl naznačit skutečnost, že rovnost dovedená do extrému může kulhat podobně.

A závěrem vstupu už jen krátké info, abych ušetřil práci extrémním nálepkářům: jsem třicátník, myslím, že otevřený mnoha názorům, mám mezi homosexály dokonce i přátele a velmi si jich lidsky vážím za jejich charakterové vlastnosti. S se stranou KDU... nemám pranic společného. Nemám patent na pravdu, ale z toho bludného kruhu rovnoprávnosti mne občas jímá závrať.

Článek byl převzat z diskuzního fóra BL