Dále jsem si ověřil, že v současné době skutečně neexistuje postup, kterým může některá země, uznají-li to její občané za vhodné, učinit i krok v současné době nelibý, krok opačný, tedy znovu získat plnou suverenitu a tedy obnovit možnost zcela nezávisle vytvářet zákony a normy.

Z EU v současné době nelze vystoupit

Samozřejmě dnes tato myšlenka nedává příliš smysl, o výhodách členství určité země v EU snad už víme všichni dost. Pokusíme-li se však úmyslně uvažovat opačným směrem, najdeme několik scénářů, ve kterých může být členství v EU nevýhodou. Pokusím se domyslet, za jakých okolností k takové situaci může dojít, popíšu vám svoji představu, která podle mých zkušeností připadá v úvahu.

Obraz EU existuje v představě každého člověka

Neexistuje nějaká jediná Evropa. Existují miliony lidí s různým charakterem. Je docela dobře možné, že v EU je poměrně více slušných a poctivých lidí než u nás doma. Pro mnohé z nás nebude snadné si právě toto přiznat. Kupodivu si to myslím, přestože jsem spíše lokální patriot. Moje zkušenost mi říká, že má-li se cosi změnit k lepšímu, je třeba především jasně uvidět realitu -- jen pak lze vykročit správným směrem.

Na druhé straně ani toto konstatování (že v EU je mnoho věcí v lepším pořádku) nemusí být nutně platným argumentem, protože nejde ani o minulost ani o přítomnost, ale jde pouze a jedině o BUDOUCNOST. Jistě, je možné, že ty trendy, které fungovaly doposud, budou fungovat i nadále -- ale to nám nemůže zaručit nikdo.

Naše myšlení se tedy zřejmě musí vydat náročným směrem prognóz a hypotéz, co vše podstatné a důležité nás na horizontu desítek let v EU potkat může. A jedno zásadní jsem už uvedl -- veškeré argumenty, které vychází ze ZKUŠENOSTI z chování EU v minulosti jsou irelevantní, protože neposkytují žádnou ZÁRUKU do budoucnosti. Změní-li se totiž zásadním způsobem některé klíčové prvky, může dojít k velkým změnám. Je zřejmé, že v příznivé situaci se chovají téměř všichni lidé slušně. Jsou-li však obrovské problémy, začne každý hájit nejprve svoji kůži, což je zcela přirozené a normální. V tomto smyslu si o EU nedělejme přehnané iluze -- stejně jako sami o sobě. Většina z nás neví, jak se zachová ve skutečně obtížné situaci.

Neznámé parametry určující život v budoucí EU

Existuje celá řada scénářů, které mohou vést k prudkému poklesu ekonomiky. Bez nároku na úplnost vyjmenuji některé z nich:

Úplná nezávislost částí jako nejúčinnější obrana celku

Je-li celek složen z 30 dílů a např. 3 z nich projdou špatnou variantou vývoje, může se zbylých 27 poučit a učinit opatření. Nebo se mohou dohodnout a přijít na pomoc. Každá velká dobře postavená loď (nikoliv Titanic) má množství samostatných komor, v případě protržení několika z nich ostatní unesou celou loď.

Tedy vnímáme-li vývoj lidstva jako hledání té nejlepší varianty, je možné z jistého úhlu pohledu považovat sjednocování za velmi negativní trend, protože přece jen mizí potřebná mnohost a hlavní trendy se unifikují. V případě problému se pak tento problém týká okamžitě všech.

Lidé se mýlí, domnívají-li se, že na věci důležité vždy někdo upozorní

Uvědomíme-li jasně, jaké jsou základní rysy současného "vládnutí", nemůžeme nevidět, že politikové obecně trpí nedostatkem času, jsou v kontinuálním časovém tlaku a zákonitě tak nemohou mít tak potřebný volný čas (a zřejmě ani kontemplativní praxi), aby se nad dějinnými a podstatnými souvislostmi mohli opravdu důkladně zamyslet.

Velmi, opravdu velmi se obávám toho, že na řadu věcí prostě nikdo nemyslí a všichni se pouze domnívají, že KDOSI neznámý to nějak ošetřil, že to či ono prostě nepřipadá v úvahu. Je nejvyšší čas se poučit např. ze zatopení pražského metra. (!!!)

Nedělejme si iluze, že politici tu jsou od toho, aby nám občanům něco zaručovali. Je na všech občanech, aby přemýšleli, a především aby pochopili, že je dobré naučit se formulovat své otázky či pochyby. A zároveň je na médiích, aby nebudovala pouze svůj obraz světa, ale umožnila vyjádření i těch názorů, které momentálně nejsou v kurzu.

Dluhy (úvěry) -- Alfa a Omega v době ekonomické krize

V právním státě požívá věřitel ochrany. Neplatí-li dlužník řádným způsobem, stát pomocí represivního aparátu zajistí věřiteli jeho práva. V případě nenadálé katastrofy nemůžeme očekávat, že vždy nastane dobrá spolupráce mezi věřiteli a dlužníky, tedy stav pro společnost ideální.

Pro náladu ve společnosti v čase ekonomické krize je typické zvýšení strachu a snížení úrovně vztahů mezi lidmi. Spoléhat se na to, že za krize dojde nutně k dohodě mezi věřiteli a dlužníky nelze.

Podotkněme jen, že před potenciální ekonomickou krizí se všichni tržní hráči (banky též) snaží všemi silami dosáhnout maximálního portfolia budoucích příjmů, které jim umožní nepříznivou dobu lépe přežít.

EKONOMIKA RISKANTNÍ A BEZPEČNÁ

Existují v principu dva zásadně odlišné ekonomické scénáře

Pro první ekonomický scénář je charakteristická vysoká míra zadluženosti všeho druhu. Vlastně každá domácnost musí řadu let splácet různé půjčky, tu na stavbu domu, jindy zas na nákup spotřebního zboží atp. Též podnikatelé si již vůbec nedovedou ani představit svou práci bez možnosti úvěrů. A konečně dnes bývají zadlužené přímo státy. Dojde-li ke krizi, nastane tento scénář:

Všichni věřitelé (pěkné slovo, že?), kteří mají platné smlouvy, na nich budou dál trvat, budou chtít své peníze zpět. A všichni, kteří kvůli krizi (ztráta zaměstnání, snížení mzdy, snížení prodeje zboží atd.) ztratí možnost splácet své závazky (co na tom, že došlo k zemětřesení, nemocem apod. - věřitel přece není charita), se budou muset vzdát svých cenností: výrobních prostředků, domů, vybavení domácnosti či dokonce rodinných cenností.

Dlužníci budou vystaveni na milost a nemilost majitelům dlužních listin. Tedy těch dokumentů, které sami podepsali. Nevím, co nastane pak.

Všimněme si, že první scénář je výhodou především pro věřitele, protože v právním systému mají vždy nárok na plnění závazků ze smlouvy vyplývajících a nejsou-li dlužníci solventní, získají jejich majetek. V případě skutečně velké evropské (světové) krize tak automaticky přejde majetek všech lidí s velkými úvěry přímo do rukou jejich věřitelů.

Ve druhém případě se celá ekonomika drží představy, že vysoká míra zadluženosti (na úrovni rodina, firma) může být za jistých okolností rizikem, které opravdu není dobré připustit. Investice (nákupy) se v tomto modelu realizují až tehdy, kdy na ně jsou prostředky, což jistě nepotěší bankovní domy, protože budou mít výrazně menší zisky z menšího objemu úvěrů. A bude-li už úvěr opravdu potřebný, musí být vždy zaručeno, že dlužník je schopen za něj ručit tak, aniž by přišel o věci podstatné -- o základní výrobní prostředky či o své vlastní bydlení...

Jistě, představa, že je lépe začínat skromně v malém a dlouhou dobu poctivě akumulovat kapitál pro důležité investice, jistě nepotěší ty ekonomy, kteří neustále vyžadují rychlý ekonomický růst, který je pro ně samospasitelnou modlou.

Zároveň je důležité si uvědomit, že tato "skromná" ekonomika typu "spotřebuji pouze tolik, na kolik skutečně mám (kolik jsem doposud sám vytvořil)" má mnohem vyšší míru svobody, což však z hlediska ekonomiky přímo znamená nižší konkurenceschopnost čili ekonomickou "pomalost". Nemusím-li splácet dluhy, nemusím tolik vyrábět, celá ekonomika jede na nižší výkon. Také je důležité, že skromná ekonomika se chová více ekologicky.

Stručně shrnuto

Zřejmě nemůžeme přímo ovlivnit příčiny možné ekonomické krize. Prostě buď přijde, nebo ne. Nad čím se však každý z nás může zamyslet, je způsob svého ekonomického myšlení, mám na mysli především vztah k úvěrům či životu na dluh obecně.

Pochopme, že v případě ekonomické krize budou ve veliké nevýhodě všichni ti, kteří mají dluhy. Je totiž velmi pravděpodobné, že je nebudou moci dál splácet. Ekonomická krize tedy rozdělí obyvatele na dvě skupiny: Jedni budou vlastníky směnek a dluhopisů a druzí se budou bát, jak s nimi tito věřitelé naloží. Dokážeme si tuto situaci představit v praxi?

Různé ekonomické scénáře a výstavba jednotné Evropy

Především chci na tomto místě říci, že EU vnímám v současné době jako otevřenou možnost. Věřím, že idea EU je úmysl poctivý a upřímný. Vědomě nechci být euroskeptikem, protože vím, že tento přístup vypovídá více o způsobu mého myšlení, než o vnější realitě.

Zároveň nelze pominout, že řada lidí (viz známá Gaussova křivka) bude chtít realizovat především svůj byznys a někteří dokonce pouze a jedině ve svůj osobní prospěch, aniž by náležitě vnímali, jaké důsledky to bude mít pro celek. Tito lidé (podnikatelské subjekty) nejsou přitom nijak voleni a nemají tedy za celek žádnou odpovědnost. (!!) Záleží jen na úrovni jejich poznání, jak se zachovají.

Je velmi důležité, aby hlavními tvůrci EU byli lidé, kteří pochopili, že úroveň celku je vždy spjata s kvalitou života každého jednotlivce. A naopak: nebude-li se žít (všem) občanům v EU dobře, bude vysoké riziko kriminality či "pouhého" stresu (násilí plynoucí z psychické poruchy) vždy zcela zákonitě ohrožovat i bohaté a mocné. Třeba ve formě terorismu.

Hlavní rys EU nyní vnímám především jako snahu o trvalé zvyšování "životní úrovně". Sám pojem "životní úroveň" je dnes již vlastně zcela automaticky definován především ekonomicky, tj. jako velikost spotřebního koše, který si může občan pořídit.

Průvodním jevem sjednocování EU - chtěným a očekávaným -- je zvýšení optimismu všech obyvatel, což však s největší pravděpodobností (!) povede k dalšímu zvýšení celkové zadluženosti obyvatel, protože optimistické naladění souvisí s množstvím investic ("roztočení ekonomiky") a tedy půjček (a tedy ziskem bankovních domů). A má-li být smyslem tohoto textu napomoci dobrému vývoji EU, musím upozornit na to, že vysoká míra zadluženosti je výhodná především pro bankovní domy a naopak pro společnost jako celek velmi -- opakuji, opravdu velmi -- zvyšuje riziko nestability.

Poznamenejme dále, že v jednotné Evropě bude s nejvyšší pravděpodobností jednotná i nálada všech hráčů na trhu.

A chcete-li slyšet mou odpověď, na otázku "Může být členství v EU nevýhodou?", odpovím takto: Ano, může. Může být podstatnou nevýhodou, nebude-li možné NIKDE v praxi realizovat jiný ekonomický model, než ten jediný, shora propagovaný.

Naděje pro budoucnost - dobrovolná skromnost (varianta B)

V samostatné zemi, která má plné kompetence rozhodovat o všech aspektech své ekonomiky, může např. dojít k pozitivnímu jevu, kdy vyspělí občané začnou preferovat skutečné hodnoty a budou chtít přizpůsobit i "nastavení" základních ekonomických norem tomuto trendu. Tedy dojde-li k dobrému vývoji, tak určující část obyvatel pochopí, že je lépe prožít svůj život v uspokojení z vysoké úrovně vztahů s přáteli, rodinou či kolegy v práci a nikoliv pouze v uspokojení z nakupování nových věcí či z vynikajících pracovních výsledků. A "určující část" lidí v jedné zemi, je jistě menší, než v EU. Obávám se, zda tu ideu, kterou by bylo možné ještě prosadit např. v rámci ČR, bude možné prosadit v rámci celé EU.

A dobrovolná skromnost neznamená život v jeskyních. Znamená důraz především na ty souvislosti, které jsou podstatné pro život celku. Např. ČR může snadno uvolnit 10,7 mld. Kč za TV Nova. Avšak pro investici řádově 100 krát nižší, za kterou by se v některém kraji s vyšší nezaměstnaností postavila nová továrna na velkokapacitní (tedy cenově dostupnou) výrobu solárních panelů pro ohřev vody a přitápění prostě není politická vůle. A tak budeme dál všichni topit plynem a energie Slunce bude nevyužita. Proč tomu je? Tato výborná investice se zaplatí až v dlouhém horizontu 10 či 20 let a nikdo nechce investovat "dlouhé peníze". Koho to zajímá? A koho zajímá fakt, že se mohlo ušetřit velké množství fosilních paliv? (Pozn JČ: Je známo, že právě EU bude podporovat takovéto ekologické projekty.)

Ekonomika -- rozjetý vlak bez záchranné brzdy

Je zřejmé, že "skromná" ekonomika (bude-li kdesi k ní vůle občanů) bude mít jiné priority a nebude moci držet krok se světem (tak jako jistě bude chtít držet mocná Evropa) v mnoha různých odvětvích. Mimo jiné například ve vývoji, výrobě či "spotřebě" zbraní.

Je přece zřejmé, že se můžeme svobodně rozhodnout, zda se zaměříme nejvíce buď na rychlost růstu "technického" blahobytu (pak ale musíme přijmout zvýšená rizika pro celek, které jsem výše uvedl) nebo spíše půjdeme ekonomicky cestou pomalejší ale zato bezpečnou.

Naučme se správně vnímat, jaké síly určují naši přítomnost

Hledejme, kdo přesně iniciuje současné trendy, kde se nalézají hlavní zdroje informací. Je opravdu dobré přesně pochopit, kdo určuje trendy. A především základní pravidlo volného trhu:

Každý hájí své soukromé zájmy, jak nejlépe dovede.

Mimochodem -- jaké jsou vlastně zájmy akcionářů (majitelů) zbrojního průmyslu? A jaké vlastní zájmy mají např. akcionáři (majitelé) bank?

Předem děkuji čtenářům za vysvětlení, za radu či nápovědu.

15. května 2003