"Chci Bushe pozdravit, podat mu ruku"

Americké jednotky ovládly v pátek přibližně v 8 hodin ráno irácké město Sawfan. Jak obyvatelé zaznamenali evropské tváře, "jeden chlapec se usmál a druhý zamával bílou vlajkou." Smíšené signály byly pro tu chvíli charakteristické. "Děkujeme. Máme vás rádi. Prosíme, nezabíjejte nás," píše reportér britského listu Guardian v jeho sobotním vydání a dodává, že americké jednotky nevítaly davy v ulicích. Obyvatelstvo města Sawfanu se dále obávalo, že je Američané opustí, tak se neodvážilo strhat všudypřítomné portréty Saddáma Husajna. Museli to udělat američtí vojáci sami. Iráčané však pociťovali při příchodu Američanů obrovskou úlevu. Tlumočník britského novináře plakal: "Konečně jste tady. Co vám trvalo tak dlouho? Bůh vám pomoz, abyste zvítězili. Chci pozdravit Bushe, potřást mu rukou. Vyšli jsme z hrobu."

Tlumočníkův devětadvacetiletý syn byl v červenci 2001 popraven za "údajné sympatie k Íránu". "Byl to farmář, měl auto, prodával rajčata a žili jsme spokojeni," říkal tlumočník. "Syn byl ve vězení celý rok a mně se podařilo dát dohromady 75 milionů dinárů pro úplatky. Nepomohlo to. Peníze si vzali a popravili ho. Poslali mi telegram a poslali mi jeho mrtvé tělo."

Podle britského reportéra přišlo při bombardování města o život asi deset lidí. Jeden místní obyvatel konstatoval: "Stojí za to usmrtit pár lidí, povede-li to k ukončení nespravedlnosti a utrpení." Muži shromáždění kolem něho se kolektivně hystericky zasmáli.

Poukazovali na tyranii i na dopad západních sankcí. "Podívejte se, jak jsme oblečení," ukazovali své roztrhané šaty. "Byli jsme úplně izolováni od světa."

Lidé v této oblasti v Iráku se však podle britského reportéra stále ještě bojí, že je Západ opustí a že se Saddám vrátí k moci. Trpce se do jejich mysli zaryla drastická zkušenost z roku 1991, kdy Amerika povzbuzovala jejich povstání proti Saddámovi a pak je opustila.