Válka proti Iráku je však také válkou proti americkému lidu. Generálové nechtějí přiznat, že v dnešní době, kdy byly setřeny hranice mezi válkou a terorem, nemohou účinně ochránit vlastní obyvatelstvo. A tak, zatímco moderní pěchota bude po raketové, letecké a dělostřelecké přípravě válečných jatek pravděpodobně ušetřena, v roli naivního hovádka před popravou se ocitne americký civilista.

Velkému nebezpečí jsou také vystaveny mezinárodní vztahy a zejména ty, které jsou již dnes napjaté mohou útokem získat nový negativní impuls. Může dojít k vytváření mohutných válečných bloků a jejich vstupu do konfliktu a tedy ke třetí světové válce. Může být dokonce postaven křesťan proti muslimovi, muslim proti Židovi, katolík a protestant vůči Židovi, Rus vůči zbytku Evropy, americký bigotní protestannt vůči evropskému katolíkovi.

Nelze budovat novou architekturu mezinárodních vztahů na konceptech preventivní vály a šíření demokracie prostředky války.

Michail Gorbačov, který dal tichý souhlas s válkou v Zálivu v roce 1991, označil útok na Irák jako velkou chybu. Ta může podle něj způsobit enormní škody v mezinárodních vztazích a bezpečnosti. Zařadil se tak mezi hrstku osvícených politiků, kterým dá budoucí vývoj za pravdu a kteří by měli v budoucnosti dostat šanci rekonstruovat poslání a smysl OSN jako jediné nejvyšší platformy přijatelné pro řešení velkých problémů světa.

"Nepřijmeme jiný výsledek než vítězství," řekl Bush. Okamžikem zahájení útoku však USA morálně prohrály a důsledky této prohry budou možná trvat déle než dosavadní existence USA a mohou být dokonce i začátkem jejich rozpadu. Mnozí si takový vývoj situace USA a ztrátu jejich vlivu na světové události neumí představit. Zapomínají ale na to, že v čase hrozící ekologické, sociální a ekonomické krize v USA a dalších zemích, může dojít ke katastrofickému vývoji následkem součtu více vlivů. Politické a hospodářské následky války mohou být katalyzátorem těchto procesů, resp. budou se odehrávat na zcela jiném pozadí, než jakého jsme dnes v USA svědky.