Významným návrhem v připravovaném komunikačním zákonu britské vlády je skutečně klauzule, v jejímž rámci by směly firmy, registrované mimo území Evropské unie, kupovat britské televizní stanice, zejména britskou komerční televizi ITV 1. Americké mediální podniky by mohly přinést ITV obrovské množství investic, avšak mnozí se obávají, že by to vedlo k "absolutní disneyfikaci" britské národní kultury. Pořad Talking Politics k tomu v sobotu 22. 9. uspořádal diskusi, jíž se účastnil labouristický poslanec Gerald Kaufman, předseda parlamentního výboru pro kulturu, sdělovací prostředky a sport, nezávislá tvůrkyně televizních pořadů Jay Phillipsová a David Cox, bývalý pracovník komerční televizní stanice London Weekend Television, který nyní píše o médiích pro časopis New Statesman.

David Cox se nedomnívá, že by američtí majitelé naplnili britské televizní okruhy americkými pořady druhořadé kvality: "Pohlédněme do Asie, kde Američané vlastní televizní stanice. Je pravda, že zpočátku se tam snažili vysílat staré americké pořady, například v tamější verzi MTV, avšak rychle zjistili, že to nefunguje. Američtí vlastníci v Asii nyní podporují televizi, založenou na místních kulturních zvyklostech."

Gerald Kaufman: "Lidi mají iracionální strach z Ruperta Murdocha. Avšak sledujete-li zpravodajství Sky News, zjistíte, že to zpravodajství je vysoce objektivní. Generální ředitel BBC Greg Dyke vystoupil proti americkému vlastnictví britských televizních stanic, avšak osobně si nemyslím, že by Američané mohli nějak ohrozit kvalitu hlavního britského komerčního televizního okruhu ITV 1 - britští vlastníci tu kvalitu přece zcela zlikvidovali sami, bez pomoci Američanů. A nezdá se mi ani," pokračoval Kaufman, "že to, co Greg Dyke udělal s BBC, dokazuje, že usiluje o vysokou úroveň. [Nový digitální kulturní okruh] BBC 4 je velmi dobrý, BBC 2 je docela dobrá, ale [populární okruh] BBC 1 je nyní nesmírně nekvalitní. Greg Dyke proměňuje jednotlivé okruhy BBC v ghetta pro různé druhy diváků. Nemohu proto přijmout jeho varování před americkým vlivem."

Jay Philipsová zdůraznila, že by parlament neměl regulovat, kdo vlastní televizní stanice, ale měl by regulovat obsah vysílání. Komerční televizní stanice totiž podle ní nakonec neřídí žádná jednotlivá osoba, ale řídí a vlastní je banky. Britové by neměli projevovat nacionalistickou omezenost: vylučování zahraničních vlastníků ochromuje rozvoj skutečného mediálního trhu.

Je důležité, jakými etickými principy se řídí jednotlivé pořady a jaké šíří ve společnosti hodnoty? David Cox k tomu řekl: "V britské televizi měla vždycky velký význam pozitivní regulace, totiž pobídky televizním stanicím, aby vysílaly pořady, jaké by jinak nevysílaly. V celé historii britského televizního vysílání dosud fungovala tato pozitivní regulace obsahu televizního vysílání velmi úspěšně. V roce 1990 zavedla Margaret Thatcherová svůj nový Zákon o televizním vysílání, v jehož rámci dostaly komerční vysílací koncese jen ti žadatelé o televizní vysílání, kteří přislíbili vysílat největší množství sociálně konstruktivních pořadů, tyto sociálně konstruktivní pořady vyráběla nikoliv státní televize, ale komerční vysílatelé, což bylo daleko produktivnější než to, co dnes vysílá státní televizní stanice.

Avšak dokázala by vláda zákonně donutit komerční stanici ITV 1, aby zlepšila kvalitu svého vysílání?

Gerald Kaufman: "Podívejte se na historii nedávno vzniklé, nové britské terestrické stanice Channel Five. Je to velice zábavná stanice, ale má dobrou pověst, i když na rozdíl od komerční kulturní stanice Channel Four není Channel Five statutárně povinován vystupovat jako stanice podporující veřejný zájem. A Channel Five nyní stanici veřejného zájmu je, mínil Gerald Kaufman, avšak moderátor diskuse namítl, že některé pořady Channel Five jsou téměř pornografické.

Kaufman na to reagoval: "Mně pornografie nevadí, pokud jsou před ní ochraňováni mladí lidé, proto silně podporuju udržení principu, že se nepřístupné pořady nesmějí vysílat před 21. hodinou (tzv. "watershed", předěl). Žijeme v reálném světě a v reálném světě existují dobré i špatné věci. Bohužel, na dnešní britské televizní scéně máme nyní spíš špatné věci. Nemyslím morálně, ale mámě špatnou kvalitu.

Moderátor: Ve většině podnikatelských oborů když něco nevydělává a nefunguje, výrobce vyvine nový, lepší výrobek. Pozoruhodné je, že při televizním vysílání, když chcete zvýšit sledovanost anebo přilákat lidi z určité demografické vrstvy, dělá se to tak, že začnete vysílat horší pořady. A když začnete vysílat pornografii, budete mít obrovskou sledovanost.

David Cox: Chceme-li, aby televizní vysílání dělalo víc, než co je diktováno trhem, je možné ho regulovat. Faktem je, že všechny britské televizní stanice se těší obrovským výsadám, které jim poskytuje stát. BBC a Channel Four neplatí nic za přístup k vysílacím frekvencím. Pro ostatní televizní stanice je přístup k vysílacím frekvencím velkou měrou dotován. Stát může říci: "Jestliže chcete od společnosti to, co vám společnost poskytuje, totiž možnost vysílat, musíte plnit určité podmínky. To se tady dělo i v komerčním sektoru a bylo to velmi efektivní. Můžeme to dělat znovu. Jediná věc, která tomu brání, je nedostatek politické vůle. Proč bychom neměli vyžadovat, aby vysílatelé poskytovali kvalitu za právo vysílat?

Jaké povinnosti by televizním vysílatelům David Cox vnutil? "Nestačí dávat televizním vysílatelům jen kvóty určitého počtu hodin pro určitý druh pořadů, které musejí vysílatelé plnit. Všichni naši terestričtí televizní vysílatelé jsou v současnosti vysílatelé veřejné služby, kteří musejí plnit povinnosti, vyplývající z plnění veřejné služby. Například hlavní britská komerční televizní stanice má povinnost vysílat určité množství pořadů pro děti, určité množství náboženských pořadů, určité množství publicistiky. Ona se ovšem těm povinnostem vyhýbá tím, že odvysílá nějaký pořad, který ta stanice označí jako náboženský pořad, v němž není jediná zmínka o Pánubohu a divák ten pořad nevnímá jako náboženský pořad. Má-li být regulace televizních pořadů efektivní, musíte mít odvahu činit subjektivní soudy. Potřebujeme regulační úřad, který bude mít sebedůvěru říci: 'To nestačí, chceme lepší kvalitu. Tento pořad nepatří do sféry publicisty, přestože tvrdíte, že tam patří.' A dříve, když jsem já v televizi pracoval na celé řadě publicistických pořadů, byly to seriózní pořady publicistiky, seriózní náboženské pořady, protože existoval silný regulační úřad, jmenoval se Independent Broadcasting Authority, a ten si prostě zavolal na kobereček ředitele dané televizní společnosti, pokud společnost odvysílala neuspokojivý pořad. A IBA řediteli televizní společnosti ostře vynadala a ten utekl ve strachu, protože věděl, že jestliže situaci nezlepší, hrozí, že jeho televize přijde o vysílací licenci. To můžeme dělat i dnes, budeme-li chtít," argumentoval David Cox.

To by ovšem znamenalo, že regulační úřad by musel rozhodovat, někdy proti názorům veřejnosti, kritizoval by populární pořady. Jsme jako společnost ještě schopni rozlišovat kvalitu, když je dnes všechno tak relativní?

Gerald Kaufman: "Televize veřejné služby má za povinnost prosazovat určitý kulturní standard. Míním tím 'kulturní' v nejširším slova smyslu. Nejde jen o BBC, ale i Channel Four má zákonem přesně definované veřejnoprávní povinnosti. Hlavní komerční okruh ITV 1 nemá sice jasně formulované specifické požadavky, přesto však podle zákona musí plnit požadavky určité kvality."

"Naším úkolem," vysvětlil Gerald Kafuman roli své mediální parlamentní komise, "je pomáhat vládě a parlamentu vynucovat dodržování určité kvalitativní úrovně."

Avšak Jay Philipsová si stěžovala, že televizní stanice v současnosti nechtějí dělat seriózní pořady. "Chtějí nového 'Velkého bratra', chtějí novou verzi pořadu 'Já jsem celebrita', chtějí pořady o adaptaci domů a bytů. To nejsou pořady veřejné služby. Je načase, aby tomu byla učiněna přítrž, a musí to učinit vláda, která musí zakročit zejména proti BBC velmi ostře."

Avšak když vznikl pořad Big Brother [je to tzv. "reality television", skupina lidí je měsíc uzavřena v určitém prostoru a neustále ji sledují televizní kamery, pořad se zajímá vývoj o sociální interakce mezi členy této skupiny], byl to nový pořad, byl to nový sociální fenomén, svým způsobem to bylo nové a tvůrčí a málokterý regulační úřad by byl ochoten do toho zasahovat. Ale od té doby, ve snaze udržet sledovanost, výrobci tohoto pořadu musejí nacházet stále primitivnější a, upřímně řečeno, pitomější lidi. Takže ten je to už pořad úplně jiný, a to doslova volá po intervenci regulačního orgánu.

David Cox: "Chci se vrátit k etice vyrábění televizních pořadů, hodnot, které televizní pořady šíří ve společnosti. Není to legitimní oblast, kde by měl regulační orgán zasahovat?" - Všichni účastníci souhlasili. Cox dodal: "Potřebujeme však kvalifikované osoby, které by prováděly tuto regulaci. Do roku 1990, do kdy existovala IBA, prověřoval vysílání britských televizních stanic štáb kvalifikovaných profesionálů. Ti si byli vědomi toho, jaké povinnosti musejí vysílatelé plnit, věděli, o čem mluví, nebáli se zasáhnout a byli schopni tu kvalitu vynutit. A to potřebujeme znovu."

Je však rozumné, aby společnost brala televizi vážně, tak vážně jako třeba literaturu a kulturu?

Gerald Kaufman: "Televize má na současnou společnost největší vliv. Dívají se na ni desítky milionů lidí. To znamená, že televize má nejen moc, ale také povinnosti. Chtěl bych, aby v novém komunikačním zákonu britské vlády parlament jasně řekl televizním vysílatelům: "Máte tuto obrovskou moc, ale zároveň máte i určité povinnosti."

Mnoho lidí, kteří však poslouchají tento pořad, řekl moderátor, říkají televizi "lampa pro idioty". Mají názor, že už samou podstatou televize je, že je to pokleslé médium, které skutečnosti vulgarizuje, otupuje lidskou sensibilitu. Je tomu tak? Může být televize zdrojem osvěty?

David Cox: "V podstatě televize samotné není nic, co by znamenalo, že televize musí být banální a vysílat nekvalitní pořady. Chceme-li, aby taková britská televize byla, můžeme to tak mít - tak to v podstatě existuje v Americe. Ale nemusíme to tak mít. Televize je nejpozoruhodnějším komunikačním nástrojem, jaký lidstvo kdy vymyslelo. Je v každé domácnosti. Budeme toho jako společnost využívat, a budeme využívat všech možností tohoto nástroje, anebo ty možnosti vyhodíme z okna? Je to naše volba."

Pořad pak hovořil s ministryní kultury Tessy Jowellové. Ta se vyjádřila, že je přesvědčena, že uvolněním restrikcí, které dosud zakazovaly zahraniční vlastnictví britských televizních stanic a zavedením přísnější regulace obsahu pořadů, požadováním vyššího procenta výroby pořadů z regionů, vysíláním vyššího procenta původních pořadů a pořadů od nezávislých výrobců dojde k zlepšení kvality a rozrůzněnosti televizního vysílání.

David Puttnam vyžaduje, obrátil se na ministryni moderátor, aby ten, kdo dostane právo vlastnit sdělovací prostředky, musel nejprve prokázat, že bude dodržovat základní profesní požadavky etiky, plurality a kvality. Jowellová argumentovala, že britská vláda zavádí strukturu, která bude regulovat křížové vlastnictví médií, aby byla zachována pluralita a rozrůzněnost. Pluralitu a rozrůzněnost sdělovacích prostředků považuje britská ministryně kultury za základní rys diskuse, životně důležité pro demokracii. Etický profil zájemců o koupi britských médií však vláda prověřovat nebude.

Avšak jak zajistit, aby mediální magnáti nemanipulovali pravdu? Jowellová přiznala, že v Británii neexistuje regulace obsahu denního tisku a vláda žádnou takovou regulaci tisku nepřipravuje. Elektronická média jsou však podle ní podrobena zcela odlišnému režimu. Nový zákon regulaci elektronických médií podle Jowellové ještě zpřísní, a to z důležitých důvodů. Většinou totiž jsou prvotním zdrojem informací pro občany rozhlas a televize. Z novin lidé získávají až názory na informace, které k nim přišly z rozhlasu a z televize.

BBC bude podle nového zákona podle Jowellové také muset plnit velmi přísná měřítka kvality.