:Nechci tvrdit, že je svět rozdělen na dva opačné tábory," píše Scruton a dodává: "Avšak zdá se mi, že existuje velký rozdíl mezi těmi částmi světa, kde zakořenil západní politický projekt, a těmi, kde nezakořenil. Soustřeďuji se na islám, protože představuje jasnou alternativu západnímu projektu."

Hlavním rozdílem je "spor mezi náboženskou a politickou formou sociálního pořádku". Na Západě, v důsledku římského práva, pojatého jako univerzální jurisdikce, a křesťanství, pojatého jako univerzální církev, byl tento spor vyřešen "oddělením náboženské a světské moci". V islámském světě nebyl tento spor vyřešen.

Scruton vysvětluje, jak svatý Pavel, který byl římským občanem, vytvořil ranou křesťanskou církev "nikoliv jako všemocnou instituci, ale jako 'univerzálního občana', který má právo na ochranu od světských mocností, ale nemá právo zlikvidovat světskou moc." Tento postoj byl v souhlasu s Kristovým učením ("dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího Bohu") a v pátém století ho papež Gelasius I. proměnil v součást doktríny katolické církve.

Žádná taková "korporační osobnost" neexistuje v islámském světě, kde není žádná právní entita, nazvaná "Mešita", která by existovala vedle různých západních církví. Účelem západních politických systémů a měřítkem jejich legitimity je, jak argumentuje Scruton, občanství, které "závisí na předpolitické územní loajalitě, zakořeněné ve smyslu pro vlastní domov a společnost, vědomou si svých předků v předchozích generacích. Jinými slovy, občanství je závislé na pojmu národ." Avšak vize společnosti, jak ji prezentuje Korán, "neobsahuje žádnou představu teritoriální jurisdikce či loajalitu určitému státu".

Pak existují ještě další komplikující faktory. Nejenže islám sní o "jiném druhu občanství, v němž by se národnostní loajalita rozpustila v jednom, všeobsáhlém pořádku", avšak zároveň vzniklo i postmoderní odmítání "kulturního dědictví, které nás definuje jako lidi, kteří se něčím odlišují od jiných".

"Namísto osvícenského důrazu na rozum jako na cestu k objektivní pravdě," argumentuje Scruton, "vznikl 'pohled zvnějšku', který zpochybňuje celou naši tradici vzdělanosti. Starý apel na užívání rozumu je nyní považován jen za apel k přijímání západních hodnot. Toto svržení vlády rozumu jde ruku v ruce s nepřátelstvím vůči víře v objektivní pravdu."

A další komplikací je globalizace, ta je nejen expanzí "komunikací, kontaktů a obchodu po celém světě", ale i "přesunem sociální, ekonomické, politické a soudní moci globálním organizacím, které nejsou zakořeněny v žádné konkrétní místní jurisdikci a neřídí je žádné konkrétní územní právo."

"Organizace al Qaeda, to je ukázka skutečného dopadu globalizace na islámské obrození. Patřit k této 'základně' znamená nepřijímat žádné teritorium jako svůj domov a žádný lidský zákon jako autoritativní."

Scruton je sice konzervativec, poznamenává americký recenzent, avšak poukazuje na to, že se britský konzervatismus liší od konzervatismu amerického. Scruton požaduje, abychom znovu přezkoumali "své přijímání 'volného obchodu', jako ho chápe Světová organizace pro obchod, i své zasvěcení prosperitě a spotřebitelským zvyklostem, které nás vedou k závislosti na surovinách, které nejsou k dispozici na našem vlastním území."

Scruton nepředstírá, že má řešení pro problémy, jimiž se zabývá, avšak vysvětluje tyto problémy přesvědčivě, uzavírá americký recenzent.