První otázkou, kterou si v šedesátých letech Ekman položil, bylo, zda jsou výrazy lidské tváře společné všem lidem ve všech kulturách na světě - do té doby se věřilo, že výrazivo tváře je kulturně podmíněné. Navštívil nejvzdálenější oblasti naší planety, i místa jako Papua Nová Guinea, kde lidé neznají televizi, a zjistil, že i pro tamější domorodce jsou výrazy tváře lidí z jiných zemí čitelné a srozumitelné.

Ekman a jeho kolega Friesen se rozhodli, že budou muset vytvořit taxonomii výrazů tváře. Identifikovali všechny jednotlivé pohyby svalů, které tvář dokáže udělat. Identifikovali čtyřicet tři takových pohybů. Nazvali je "akční jednotky". Pak je začali kombinovat. Celá práce trvala sedm let. "Dva svaly vytvářejí tři sta kombinací," vysvětluje Ekman. "S třemi svaly vznikají čtyři tisíce kombinací. My jsme používali pět svalů, což vytváří více než deset tisíc viditelných konfigurací tváře." Většina těchto konfigurací přirozeně neznamená nic, to jsou grimasy, jaké třeba dělají děti. Ale Ekman a Friesen identifikovali asi tři tisíce výrazů, které mají emocionální význam, a tak zkatalogizovali základní repertoár lidských emocí.

Nakonec Ekman a Friessen popsali všechny tyto kombinace v pětisetstránkové dokumentaci, kterou nazvali FACS, Facial Action Coding System. Naučili se tak číst výrazy tváře, které malé procento lidí dokáže číst intuitivně.

Ekman vzpominá na dobu, kdy v roce 1992 poprvé viděl Billa Clintona během primárek v Demokratické straně. Podle výrazů jeho tváře usoudil: "Tohle je člověk, který chce, aby byl přistižen, jak krade sušenky z krabice v kuchyni a abychom ho za tuto rošťárnu milovali." Vysvětlil, které svaly tváře Bill Clinton systematicky používá.

Na Ekmana se obrátili psychiatři se žádostí, zda by se nedalo poznat, kdy psychiatričtí pacienti, kteří se snaží neustále páchat sebevraždu, lžou a kdy mluví pravdu. Ekman studoval videozáběry jedné pacientky, která se mnohokrát pokusila o sebevraždu, a nakonec na to přišel. Když se této pacientky lékař zeptal na její plány do budoucna, přes tvář jí tak rychle, že to bylo téměř neznatelné, přeběhl výraz naprostého zoufalství.

Ekman nazval tento nesmírně krátký výraz "mikrovýrazem". Mnoho výrazů tváře děláme záměrně a úmyslně, avšak výraz naší tváře také ovládá jiný, neúmyslný, spontánní systém.

Jeden z nejcharakterističtějších nedobrovolných výrazů definoval v devatenáctém století neurolog Guillaume Duchenne. Když se usmějete spontánně, stáhne se vám oční sval, pars orbitalis, sval, který obkružuje oko. Tento úsměv se nedá úmyslně nasimulovat, zjistil Duchenne. "Jeho nepřítomnost odhaluje falešného přítele." Když zažijeme určitou základní emoci, automaticky je vyslán signál některým svalům tváře. Můžeme se sice pokusit potlačit vědomě tyto nevědomé reakce, avšak často stejně pronikne část té potlačované emoce navenek. Tento nedobrovolný systém výrazů tváře jsme získali v důsledku evoluce proto, abychom signalizovali své autentické pocity.

"Museli jste zažít, že někdo něco poznamenal k tomu, jak se tváříte, a vy jste si to neuvědomovali," konstatuje Ekman. Schopnost identifikovat v lidské tváři emoce, které se tam projeví jen mžikem, se dá nacvičit. "Mám pro to cvičení na videopásku. Lidi to mají velmi rádi. Před začátkem cvičení nevidí na tváři druhého nic a o pětatřicet minut později vidí na jeho tváři všechno. Dá se to naučit."

Ekman přehrál záznam výslechu Kima Philbyho, Brita, který byl ruským špionem, v době, kdy ještě nebyl odhalen. Britský ministr zahraničních věcí se ho na záznamu ptá, zda spáchal vůči Británii zradu. Philby to energicky popírá. Teprve, když se záznam hraje čtyřikrát zpomalenou rychlostí, je zjevné - jen na nesmírně krátký okamžik - že se Philby svým tazatelům samolibě a potěšeně vysmívá.

Před deseti lety začal Ekman pracovat na programu, který má pomoci policii po celém světě zvládnout efektivní techniky výslechu a odhalování lží. V minulých měsících pomáhá s kolegy CIA a FBI v boji proti terorismu.

Většina z nás neumí číst výrazy lidské tváře, protože posloucháme, co lidé říkají. Proto nejschopnější analytikové výrazů lidských tváří, když se začínali učit, jak analyzovat lidskou tvář, se vždycky dívali na televizi s vypnutým zvukem. Tvář nám totiž dokáže povědět víc než slova.