Americký tisk ale nedávno potvrdil, že v téže době na šest desítek amerických důstojníků poskytovalo iráckému generálnímu štábu tajně "podrobné informace o rozvinutí íránských sil", a že s ním diskutovalo bitevní plány. Tito poradci, informovaní o užití plynu - zakázaného ženevskou úmluvou - proti tomu nic nenamítali, "protože se domnívali, že Irák bojoval za své přežití" (New York Times 18.8.2002).

Reaganova vláda roku 1984 dokonce obnovila své diplomatické styky s Bagdádem, přerušené od války v roce 1967, a vyškrtla Irák, povýšený Západem na hráz proti "islámské revoluci", ze seznamu zemí podporujících terorismus. Když se stal v lednu 1989 presidentem, George Bush - otec podepsal směrnici, jejíž cynismus se předháněl s hloupostí: "Normální vztahy mezi Spojenými státy a Irákem poslouží našim dlouhodobým zájmům a přispějí ke stabilitě v Perském zálivu a na Blízkém Východě. Musíme nabídnout Iráku pobídky, aby zmírnil své chování a zvýšil se tam náš vliv."

Během tohoto období americké obchodní společnosti s podporou ministerstva zahraničí vyvážely do Iráku výrobky, použitelné pro výrobu bakteriologických zbraní - viz zprávy amerického senátu z roku 1994, citované zde. Dozvíme se, že "mezinárodní společenství", tak pozorně v letech 90. zkoumající historii iráckých zbraní hromadného ničení, nikdy nevyšetřovalo zahraniční firmy, pomáhající Bagdádu. Týkalo by se to příliš mnoha západních vlád, od Spojených států přes Francii po Německo.

A nyní se rozvíjí ve Spojených státech jadrná debata o vojenském svržení presidenta Saddáma Husajna, zabývající se spíš prostředky, než cíli. Nastolenou otázkou není "Máme tam lézt?", ale "Jak tam jít?" Zdrženlivost arabských spojenců, jejichž situaci ztěžuje beztrestnost izraelské vlády Ariela Šarona, a spojenců evropských, zřejmě pouze oddálí osudné rozuzlení této "první preventivní války" 21. století (jak o tomto nebezpečném konceptu píše v témže čísle měsíčníku Paul-Marie de La Gorce).

Terčem této operace oficiálně jsou zbraně hromadného ničení Bagdádu. Je třeba připomenout, že odzbrojení této země požadovala rezoluce 687 Rady bezpečnosti OSN, přijatá 3. dubna 1991. Ta v bodu 14 upřesňuje, že "tato opatření jsou částí koncepce, jejímž posláním je vytvořit na Blízkém Východě zónu bez zbraní hromadného ničení a bez jakýchkoli raketových nosičů".

Tato regionální "koncepce" nebyla nikdy překonána. Ale veškerá pozornost byla soustředěna na Irák, podrobený smrtícímu systému embarga, vyhladovující jeho obyvatelstvo, kriminalizující společnost a... posilující režim Saddáma Husajna. Mezi lety 1991 a 1998 inspektoři OSN vykonali úctyhodnou práci, když se ujistili o zničení jaderného programu, téměř všech raket a významné části chemických zbraní. Byl vybudován systém dlouhodobé kontroly, používající kamerový systém, dohlížející na desítkách míst. Konečně tu byla cesta k odzbrojení a ke konci embarga. Ale Washington měl ve skutečnosti jiné cíle.

Rolf Ekeus, který řídil inspektory OSN v Iráku v letech 1991 až 1997, nedávno odhalil, že Spojené státy nejenže používaly inspektory ke špionážním účelům, ale že také "vyvíjely tlak na to, aby ti prováděli kontrolní akce, z iráckého hlediska kontroverzní, které by tak vyvolaly omezení, které by mohlo ospravedlnit přímou vojenskou akci" (Financial Times 20.8.2002). Přesně k tomu došlo v prosinci 1998, když Washington rozhodl bombardovat Irák, aniž by měl předchozí souhlas OSN, přinutil inspektory k odchodu a tak ponechal irácký zbrojní program bez jakékoli kontroly.

Bílému domu podobně jako tehdy nejde o návrat inspektorů, ale spíš o záminku k vojenskému dobrodružství, které hrozí prohloubením propasti mezi muslimským světem a Západem. Kdo ví, jaké bude mít takový zásah důsledky v oblasti, ohrožené ofenzívou izraelské vlády proti Palestincům?

Bývalý poradce prezidenta Bushe - otce Brent Scowcroft vydal v listu Wall Street Journal Europe 15.8.2002 varování: "Izrael by byl první obětí války, podobně jako v roce 1991... Tentokrát by ale mohlo užití zbraní hromadného ničení vyústit v izraelskou odvetu, možná i za použití jaderných zbraní, což by na Blízkém Východě rozpoutalo soudný den."

Připravil Pavel Barák