28. 5. 2002
Korupce v české justici a další tabuová témata v českém tiskuNad Českou republikou se v posledních letech nejspíš vznáší jakási divná magnetická anomálie, která brání politikům a nejvíc asi jejich "hlídacím psům" - novinářům, vidět, mluvit a psát skutečně objektivně a fundovaně o všech závažných problémech. Tedy jít do jejich nejhlubších příčinných souvislostí. Totiž: jak jinak si lze vysvětlit tak povrchně sledovaný nesmírně závažný jev, jako je korupce v české justici. Ano, v justici, tedy nejen u soudců, ale též u státních zástupců, advokátů a často i u nejvyššího "dozorce" tuzemského právního prostředí: Ministerstva spravedlnosti. Názorným příkladem tohoto jevu je páteční "velký materiál" Mladé fronty Dnes o korupci při zapisování do obchodních rejstříků u krajských soudů ČR.
|
Tedy stručně: předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová opět zase jednou "odvážně" poukázala na svrchu uvedený nešvar u krajských soudů při zapisování obchodních společností do obchodního rejstříku, potažmo na problém úplatnosti soudců. Tatáž Marvanová, která jako místopředsedkyně ústavně právního výboru bývalé České národní rady (ČNR) propouštěla do jmenování předsednictvem ČNR nemalé procento soudců,. kteří o těchto zápisech nyní rozhodují - až novou Ústavou ČR od roku 1993 přešlo jmenování soudců na prezidenta republiky; v této funkci ostatně seděla až do června 1998, kdy už se jako členka Unie svobody do Parlamentu nedostala. Takže se z toho nejspíš "může vytřískat" nějaký ten volební hit a zviditelnění? Leč nedosti na tom. Ty problémy jsou totiž mnohem hlubší. Především se totiž korupce v české justici netýká pouze zápisů do obchodního rejstříku, ale je všudypřítomná. I když je leckdy tak strašně "neviditelná", až přímo bije do očí. Stačí přece pozorně sledovat nálezy Ústavního soudu, kterými čeští "obecní" soudci buďto přímo pohrdají, nebo je respektují jenom ad hoc: jak se to v tom či onom případě soudcům a jejich nadřízeným "hodí do krámu". Abych snad nechodil pro příklad příliš blízko, stačí poukázat na dlouholeté restituční spory, na "humanitu" při ukládání trestů bývalým komunistickým pohlavárům, jimž se soudci div neomlouvají a "ukládají" jim směšné "tresty", zatímco "obyčejný" občan za totéž "fasuje"dlouhé roky vězení, na leckdy až trestuhodnou nepružnost při vyhotovování a rozesílání soudních rozhodnutí, na tisíce drobných "omylů" v protokolech o jednáních, které pak znemožňují řádné přezkoumání odvolacími či dovolacími soudy, na všeobecný příšerný šlendrián v soudních agendách, na samolibé prosazování osobní soudcovské autority bez ohledu na platné procesní předpisy, na nejrozmanitější projevy přetrvávající "soudružské kolegiality" atp. Nebo tohle snad není korupce? Dalším neméně důležitým úkazem této "anomálie" jsou pak zákony, jejich následné soudní výklady a najmě pak mediální referování. Co si má člověk například myslet o novináři, který o jednom z nejdůležitějších tuzemských zákonů: z roku 1998 o odpovědnosti státních a samosprávných orgánů za škodu zaviněnou jejich nesprávným úředním postupem, opět v MFD bohorovně napíše, že jde o zákon nedůležitý? A co si má "řadový" občan myslet o tom, že "mediálně" je věnována pozornost jen zápisům do obchodního rejstříku, kde se bouří zejména bohatí investoři, kteří se do ČR valí nezřídka hlavně kvůli výhodám levné pracovní síly, slabým odborům, levným pozemkům, dlouhodobým daňovým úlevám, úplatnosti státní správy a levnému korupčímu prostředí, a naopak se vůbec nevěnuje pozornost tomu, že od nástupu ČSSD k moci jsou ministři spravedlnosti přímo soudci, kteří za své náměstky jmenovali rovněž soudce, čímž se vlastně na nejvyšší posty v této oblasti státní správy "aktivně legitimizovala" silná soudcovská lobby na úkor obecného práva? Anebo, proč třeba noviny nepíší o tom, že v ČR jsou možná nejdražší automobily ze všech zemí Evropské unie (stejně tak ojetiny), že v Praze jsou ve srovnatelné vybavenosti byty dražší než v Londýně, že regulované nájemné už platí jen v nepatrném procentu z celkového počtu bytů a že opět třeba v Praze je "neregulované" nájemné ve srovnatelných kvalitách bytů také výrazně vyšší než v Londýně (a to nejenom v poměru k reálným mzdám, ale i nominálně!), že regulované nájemné existuje ve všech vyspělých státech a že např. opět v Londýně když speciální soudce rozhodne, že nájemné neodpovídá kvalitě bytu, majitel tohoto bytu ho už nikomu nemůže pronajmout za stejnou nebo dokonce vyšší cenu, pokud neprovede zásadně kvalitní rekonstrukci? Nebo o tom, že v ČR jsou desetitisíce prázdných bytů, ke .kterým se nikdo nehlásí, že lidé, kteří panelákové kotce koupily za pár desítek tisíc korun, a ještě k tomu na desetileté splátky, prodávají tyto byty už za miliony korun? A proč žádné noviny vlastně vůbec nepíší o tom, že opět Londýn má i přes mnohem masivnější automobilový provoz čistý vzduch, neboť tam platí přísné zákony na ochranu ovzduší, kde je třeba trestným činem topit fosilními palivy nebo topnými oleji? A že už vlastně hned za "západními" hranicemi ČR se dýchá mnohem lépe, neboť tam kupříkladu není snad ani myslitelné, aby si kdokoli kdykoli zapálil "na zahrádce" kupu hnoje nebo si zatopil plastovými obaly, gumovým odpadem nebo uhelnými kaly, čímž zničí vzduch v široko dalekém okolí? O tomhle se snad před volbami "nehodí psát"? Že by tohle nebylo to pravé "tržní prostředí"? A proč se vlastně tímhle vším podrobně nezabývají volební programy jednotlivých stran? Inu, vskutku divná "anomálie" neustále dusí právní i mediální prostředí v ČR. Nebylo by tedy aspoň od "medií" moudřejší psát namísto o volebních fraškách především o tom, co neustále toto ovzduší otravuje? Což jsou ve velmi značném procentu právě politické strany. Třeba by je a jejich "kašpárky" tím aspoň časem donutily zabývat se důležitějšími věcmi, nutnými pro každodenní život, než je jenom jednou za čtyři roky nechávat volně předvádět v "médiích" trapné komedie kvůli získáni moci. (Karel Mašita v minulých dnech prohrál soudní spor o další odškodnění za pronásledování v době komunismu.) |