Nebývalé zhoršení středoevropského politického klimatu provází od devadesátých let souvislá politická agitace hlavně německých a rakouských sdělovacích prostředků proti Československu a České republice ve věci poválečných československých zákonů, a tím proti základům mezinárodního práva a míru, jak vznikly po německé porážce ve druhé světové válce. Toto odpudivé přepisování dějin má stoupence v české postkomunistické žurnalistice a v nesamostatném postkomunistickém prostředí české intelektuální, spíše ale pseudointelektuální scény. Tak lze vyznačit základní souřadnice nynějšího zhoršení politické situace střední Evropy, jež odporuje vzájemnému respektu v mezinárodních vztazích a soužití evropských států podle demokratických zásad.

Přirozenou překážkou dlouhodobému soustavnému tlaku na Českou republiku je již pět let Česko-německá deklarace. Hlavně proto, že se jasně vyslovuje proti zatěžování česko-německých vztahů otázkami pocházejícími z minulosti a zaručuje vzájemné respektování rozdílného právního výkladu obou stran ve věci poválečného odsunu Němců.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem jsem se rozhodl v diskusi konference důrazně vystoupit na obhajobu Česko-německé deklarace s ostrou kritikou nátlaku uvedených tří zemí na Českou republiku. Považuji totiž za nezbytné, aby Česká republika vůči nestydatému tlaku, jenž se na ní vyvíjí, nezaujímala obranná, téměř omlouvající se stanoviska. Místo toho je na místě postupovat důrazně ofenzivně vůči každému, kdo se takové eticky a mezinárodně-právně hanebné činnosti dopouští.

Abych zdůraznil závažnost nebezpečí zahraničně-politické orientace jmenovaných středoevropských zemí, ohrožující základy evropské demokratické civilizace, jež obtížně vznikala po druhé světové válce, odvolal jsem se nejprve na výrok amerického prezidenta George W. Bushe o světové ose zla. Zdůraznil jsem nepopiratelný rozdíl mezi světovým terorismem namířeným proti základům světové demokratické civilizace a jejím rovněž zásadním středoevropským ohrožením.

V dané parafrázující souvislosti jsem vymezil nynější evropskou osu politického zla Mnichov-Vídeň-Budapešť. Uvedl jsem, že její záměr napravit údajné křivdy minulosti, namířený u České republiky proti základům poválečného evropského míru, není nový. Hitler v tažení za odstranění křivd minulosti, jež vyústilo do druhé světové války, a začal Československem.

Nedávná balkánská občanská válka také napravovala křivdy minulosti. Překážkou nynější středoevropské politické kampaně je Česko-německé deklarace, jež stabilizovala česko-německé vztahy na základě vzájemného respektu a spolupráce. Česko-německá deklarace je solidním východiskem dobrých česko-německých vztahů. Proto jsem se zmínil o návrhu předsedy Poslanecké sněmovny PČR Václava Klause, aby byl do přístupové smlouvy České republiky s Evropskou unií zahrnut protokol o nepřípustnosti vznášet členskými státy vůči České republice retroaktivní nároky a požadavky. Na závěr jsem uvedl americké stanovisko z r. 1996, kdy se připravoval text Česko-německé deklarace, k platnosti postupimského spojeneckého rozhodnutí o odsunu Němců z Československa. Zde USA zdůrazňují, že "si jsou jisté, že si je žádný stát nepřeje zpochybňovat."

Věděl jsem, že někteří účastnící konference nebudou s mým pohledem souhlasit. Ti se mé vystoupení zpočátku snažili přerušit nenávistným pokřikováním a bušením do konferenčního stolu. Tato zvuková kulisa ale nikterak neznamenala, jak mylně tvrdí Oldřich Stránský v minulém čísle Národního osvobození, že můj projev "vzbudil velké pohoršení u všech německých i českých účastníků."

Jiní čeští a němečtí účastníci mi naopak dali najevo souhlasné sympatie. Někteří se tak vyjádřili v konferenčních vystoupeních, přestože halasně hysterické a neartikulované reakce během mého příspěvku vyvolaly odpudivou atmosféru davového psychického nátlaku a nepříznivě ovlivnily diskusi. Přes svá důrazná upozornění a po několika nesouhlasných reakcích a žádostech o omluvu jsem nemohl vyloučit, že má paralela dvou os zla mohla být i nesprávně pochopena jako totožnost.

Proto jsem se rozhodl věc vyjasnit následovně: "Svým vystoupením jsem v žádném případě nevyjadřoval a neměl na mysli totožnost nebo obdobu s globální osou zla. Cílem mého vystoupení bylo vyjádřit vážnou starost o možné ohrožení základů poválečného demokratického míru, postupné evropské integrace a v této souvislosti česko-německých vztahů. Pokud jsem svým vyjádřením u někoho způsobil jiný dojem, všem kterých se to týká se upřímně omlouvám."

Na druhé straně se ukázalo, že mé vystoupení motivovalo k větší otevřenosti, než by si řečníci původně dovolili. Na konferenci se např. objevil staronový pokus klást alespoň nepřímo na jednu morální úroveň mnichovskou a postupimskou dohodu. Čeští účastníci jednání o odškodnění nuceně nasazených se poprvé veřejně zmínili, jak byli z německé strany v jeho průběhu osočováni: Proč prý žádají odškodnění, když mohou být rádi, že neskončili v plynových komorách jako židé. Divím se, proč po těchto trestuhodných výrocích čeští účastníci ihned neopustili jednání a nepožadovali okamžitou výměnu jejich autorů.

Konference ukázala, že úsilí obcházet nebo ignorovat Česko-německou deklaraci jako základ současných dobrých česko-německých vztahů je nepopiratelnou skutečností, jíž je nezbytné ofenzivně a pozitivně čelit. Dnešní snahy obejít platnost deklarace zpochybněním poválečných československých zákonů, jež vytvářejí neodmyslitelnou součást poválečného mezinárodního práva, a to jak prostřednictvím stanovisek Evropského parlamentu, tak i nedávná snaha Evropské komise dosáhnout jejich revize cestou přezkoumání restitučního zákona, zpochybňují demokratickou právní věrohodnost Evropské unie. Tím výrazně oslabují důvody pro vstup ČR do EU.

Evropská unie tak prokazatelně vystupuje jako nástroj členských zemí a politických stran, jež si přejí zvrátit základy poválečného evropského míru, které teprve umožnily evropské integrační procesy. Kritika, jež odůvodněně poukazuje na nedemokatičnost EU a na její sklon omezovat vliv malých členských států, tak získává v souvislostech, jež se bezprostředně týkají životních národních zájmů republiky, další závažné argumenty.

(Článek původně vyšel na vulgo.net.)