Není divu, že je Bush poněkud zmaten. Přicestoval údajně na spojenecký kontinent, podepsal nedávno smlouvu o snížení jaderných zbraní s bývalým nepřítelem, avšak přesto, kamkoliv přijde, ho vítá diplomatický chlad a demonstranti na ulicích.

Není ovšem příliš obtížné identifikovat zdroj nepřátelství vůči Americe. Americká vláda porušuje dohody, které se jí nelíbí, vyhrožuje zemím, které se jí nelíbí a ignoruje námitky vůči své politice, které se jí nelíbí. Pak se diví, že nelíbí světu.

Strávíme-li však týden ve společnosti amerických médií, zjistíme, že konflikt mezi Evropou a Amerikou není pouze diplomatický, týká se i obyčejných občanů. Při rozhlasových pořadech, do nichž telefonují v Americe posluchači, během amerických televizních debatních pořadů - jazyk, jakého se používá, politický, kulturní a strategický - je naprosto cizí.

Podle průzkumů veřejného mínění si Američané myslí, že Evropa je nenávidí proto, že zaujali rozhodný postoj proti terorismu. Evropané naproti tomu zastávají názor, že Amerika Evropu postavila na vedlejší kolej a považuje podporu z Evropy za automatickou.

Bush se však i nadále těší v Americe obrovské podpoře voličů. Z větších evropských zemí se však k Bushovi staví pozitivně jen italští občané. Američané interpretují útok na Světové obchodní centrum jako útok na principy demokracie a svobody; většina lidí v Evropě si však myslí, že šlo o útok proti Americe, nikoliv proti západnímu světu.

V některých zemích vládnou spornější názory. Už jen několik dní po 11. září zastávalo 30 procent Řeků názor, že útoky na WTC byly ospravedlnitelné. Ve Francii je bestsellerem kniha Leffroyable Imposture, která argumentuje, že útoky z 11. září zinscenovala část americké armády, aby ospravedlnila následnou americkou okupaci Afghánistánu.

V Evropě jistě existuje pudový antiamerikanismus - směsice postkoloniálního snobství a ultralevicové prostoduchosti - nepostihuje však drtivou většinu lidí.

Potíž je, že strašlivé události z 11. září daly Američanům zakusit bolest, jakou zakoušejí lidé v mnoha částech světa - neposkytly Spojeným státům monopol na utrpení.

Dokud bude Bush dál vést nesmyslné, vražedné vojenské tažení a bude prosazovat režim světového obchodu, který diskriminuje chudé a podvrací demokracii, bude i nadále legitimním cílem protiválečných a protiglobalizačních protestů.

Avšak i Evropa hraje ve světě bezmocnou a škodlivou roli. Amerika nezískala globální výsadní postavení sama, ale pomohly ji v tom evropské země, Británie dokonce docela otevřeně. Spojené státy nejsou zcela uzavřené vůči kritice z jiných zemí. Za posledních osm měsíců mohli evropští představitelé prosadit výraznější roli pro OSN či větší podporu pro vytvoření mezinárodního trestního tribunálu pro boj proti terorismu.

Namísto toho daly evropské země Americe najevo, že si smí dělat, co chce, a teď jsou evropští politikové překvapeni, že si tedy Spojené státy dělají, co chtějí. Evropané mohou vyvíjet vliv na USA pouze prostřednictvím evropských vlád, je tedy nutno vyvíjet tlak přímo na jejich vlastní vlády. Přitom činitelé Evropské unie, jako například Chris Patten, komisař EU pro zahraniční vztahy, anebo prezident Evropské komise Romano Prodi, kteří kritizovali Bushe, jsou nevolenými funkcionáři. Bush může v roce 2004 prohrát volby, Patten a Prodi však nikdy žádné volby neprohrají.

Tento demokratický deficit vedl částečně k vzniku fašismu jako mainstreamové ideologie evropské politiky. Nový vliv extremní pravice vedl evropské vlády k ostrým zásahům proti žadatelům o azyl a uprchlíkům. Evropští politikové sice vyjadřují znepokojení nad plány Ameriky bombardovat Irák, ale odmítají do svých zemí vpustit Iráčany, kteří chtějí před bombardováním uprchnout. Za těchto okolností se ostatní svět právem ptá, na základě jaké morální autority poučují evropští politikové ostatní. Instituce Evropské unie jsou nedemokratické a nedůsledně respektují mezinárodní právo i lidská práva. EU se chová vůči mocným vzdorovitě a vůči slabým tvrdě.