22. 2. 2011 / Bohumil Kartous
Reklama už avizuje, že internet pohltí telefon. Kdyby jen telefon. Internet pohltí také televizi. Bude to poměrně pozvolný a nepříliš bouřlivý proces. Současná televize, na kterou se dívají děti v nejmladším věku, důchodci a lidé z nejnižších sociálních vrstev, je zoufalá. Její statická nemohoucnost donekonečna podlézavých pořadů postavených na několika primitivních principech napodobujících "realitu" nemůže přežít velmi tvrdý atak ze strany konektivního internetu, který skutečnou realitu vytvořil a stále rozšiřuje její časoprostor. Jeho rozšiřování vytlačuje televizního diváka do minority, která do značné míry znemožní komerční podstatu a podnítí diskuse o existenci televize veřejné služby.
Bude to možná trvat ještě relativně dlouho ("dlouho" se dnes počítá na roky), ale časoprostor internetu televizi pohltí. Přesněji řečeno, forma televize přežije, její obsah ale naplní daleko koncentrovanější a mnohodimenzionální internet. Sedět u velké obrazovky a pojídat u toho chipsy je podle mě více než dobře zakořeněno v antropologické podstatě člověka 21. století, nicméně u toho bude muset být také servis v podobě dnešního televizního obsahu, obsahu internetu a nezbytné komunikace k tomu. Formáty televizního obsahu (filmy, seriály, reality show atd.) musejí být doplněny o možnost komentovat je on-line z televizní pohovky na sociální síti. Média nedonutí člověka sedět na nepohodlné židli, pohovka je místo, z nějž je možné sdílet televizní obsah v rámci daleko pestřejšího internetu daleko snesitelněji. Čistě lidsky - je blbost odbíhat od monitoru počítače k televizi, nebo hledět na dvě obrazovky zároveň ...
Možná to není nic objevného, v něčem je to třeba zpochybnitelné, ale přišlo mi to jako zajímavá úvaha k dalšímu zamyšlení.