Je libo koblihový chléb s náplní meruňkovou?

21. 2. 2011 / Jiří Šejnoha

Účel nesmyslného návrhu dvou sazeb DPH byl ale zřejmě někde jinde. Ministr Kalousek je velký lišák a spíše radši hraje politické šachy, než by směřoval věci k užitečnému řešení. Je pro něj asi důležitější diskreditace politického soupeře a snad i o to více, je-li s ním tento přítomen v koaliční vládě. Zásah na politickou komoru dostaly Věci veřejné. Hned vysvětlím, proč si to vážně myslím.

Věci veřejné nalétly jak vrabec na skleněnou stěnu autobusové zastávky. Aby před veřejností zachovaly svůj sociálně citlivý přístup, při jednání o penzijní reformě se důsledně dožadovaly dvou sazeb DPH. Vznikl daňový paskvil, který včera v OVM ministr Kalousek komentoval prohlášením, že ani on sám tomu nerozumí. Kalousek si umyl ruce a máslo na hlavě mají po včerejšku Véčkaři. On s tím přece nemá nic společného, za všechno může koaliční partner; s těmito slovy předhodil zástupce VV novinářským lvům do arény k veřejnému sežrání. Kdyby Véčka radši šetřila slovy, jako rýmované Kainarovy Ryby! Paradoxní ovšem je, že ryby z rybníka vytažené budou s DPH 10%, avšak ty krásné Kainarovy Ryby spolu s jinými básněmi budou v knize s DPH 20%. Fuj, to bude ještě celosvětová ostuda. Tentokrát ovšem páně Kalouskova.

Co všechno lze považovat ještě za chléb? Může být chlebem i obyčejná houska? Rohlík bude muset ztratit svůj klasický tvar měsíce po novoluní a stane se z něj zřejmě úplněk, aby se mohl prodávat se sníženou sazbou DPH. A co rajčata? Jsou rajská jablíčka zeleninou, nebo už je to snad ovoce?

V některém z předchozích příspěvků jsem ukončil podobnou úvahu anekdotou. V této souvislosti jsem si připomněl starý protektorátní vtip, který není příliš košer, ale neodpustím si ho. Slušným čtenářům se předem omlouvám za společenské selhání. Tady je: Jeden německý biochemik, který byl po matce žid, se chtěl zachránit před avizovaným odsunem do pracovního tábora. Slíbil tedy vůdci německé říše, že mu vyrobí z kravského lejna máslo. Na úkolu pracoval dnem a nocí, dřel do úmoru, ale hmatatelné výsledky se ne a ne se dostavit. Nakonec dostal ultimatum. Měl se osobně dostavit k vůdci a referovat o svém vědeckém bádání. Na dotaz, jak je s tou výrobou másla daleko, požádal ještě o maličké strpení se slovy: "Můj vůdče, jsme téměř u konce. Mohu vám s velkou hrdostí říci, že to ještě trochu smrdí, ale na chleba se to už mazat dá velmi snadno."

Vytisknout