Olomoucká univerzita:

Proč mě odvolali z místa šéfa katedry

22. 2. 2011 / Lubomír Machala

Některá ovšem ne zcela přesným způsobem, takže na jedné straně se šíří mínění, že i nadále pokračuji ve vedení katedry bohemistiky, jiní se zase domnívají, že z katedry odcházím zcela. Proto si dovoluji opakovat a upřesnit: ve zmíněné dohodě, vypracované mými právníky, mj. stojí, že můj výkon ve funkci vedoucího katedry bohemistiky FF UP skončil na základě vzájemné dohody mezi mnou a děkanem 13. 1. 2011 a že účastníci dohody netrvají na důvodech vedoucích k mému odvolání z funkce vedoucího katedry bohemistiky FF UP. Z hlediska právního tedy nemají platnost ani děkanovo odvolání mé osoby z funkce, ani má protestní abdikace, ale také ani důvody, které děkan v odvolání uváděl. Nadále budu působit na katedře jako profesor pro literární historii.

Vzhledem k tomu, že události posledního měsíce a jejich medializace se bytostně dotkly mé dlouholeté odborné i organizačně-správní práce, ale také proto, že jsem přesvědčen o jejich přesahu přes individuální rámec, dovoluji si podat ve stručnosti svůj komentář výše uvedeného. Děkanovy základní výtky "dlouhodobého neutěšeného stavu financí katedry" a "manažerského selhání" nemohu přijmout z několika důvodů, a to i při pominutí toho základního, tedy výrazného osobnostního nesouladu mezi mnou a děkanem. Pravidla pro rozdělování financí na katedry jsou na fakultě totiž nastavena tak, že vyhovují jejich spolutvůrcům a diskvalifikují tradiční obory filozofické fakulty, tedy většinu filologických a uměnovědných kateder, filozofii či historii. Problematická metodika dělení financí také umožňuje, aby katedra s malým počtem studentů výrazně "prosperovala" a katedry jiné, jež na fakultu přivádějí mnohem více studentů (tedy i peněz), byly "ztrátové". Kredit čili veličina primárně určená pro vyjádření množství a náročnosti studentovy práce (sekundárně by ale také měla vystihovat totéž na straně pedagoga) se v dané situaci stal "tvrdým" ekonomickým ukazatelem, přičemž ovšem stále není systematizována jeho definice. Jinými slovy: distribuci kreditů (v konečném důsledku i peněz) si určují katedry samy, přičemž se dost výrazně odlišují přístupy k této otázce, a to jednak kvůli specifikům právě například filologické výuky, v neposlední řadě ale také hrají svou roli pragmatické ekonomické zájmy. Na konci loňského roku se pak v souvislosti s naší katedrou projevilo dosud utajené nebezpečí dané metodiky: při zhruba stejných vstupech (počet studentů, předmětů i základní kreditové kvóty) došlo k třetinovému poklesu "výkonu" katedry.

Netvrdím, že hospodaření FF UP neprochází složitým obdobím (jak by se taky mohlo odlišovat od celospolečenského vývoje) a ani situaci na katedře bohemistiky nepovažuji za bezproblémovou. Mé představy o nápravě ovšem vycházejí z přesvědčení, že cesta k ní nemůže být založena na problematických ukazatelích, navíc uplatňovaných v systému neodpovídajícímu ministerskému přidělování peněz na univerzity i fakulty a protežujícímu některá pracoviště na úkor zbylých. Jsem také přesvědčen, že tzv. ekonomický výkon nemůže být tak dominantním kritériem úspěšnosti (kvality) katedrové práce, jak tomu v současnosti na FF UP je. Pro jistotu zdůrazňuji, že ani alternativní metodiku rozdělování financí, která více odpovídá "ministerskému" přidělování financí a jejíž prezentaci vedení fakulty přislíbilo na září 2010, ale bez vysvětlení tento příslib nedodrželo, nelze považovat za samospasitelnou, východiskem by mohla být její kombinace se stávající metodikou, podmíněná však jasnou kreditovou definicí.

Tvrdí-li děkan opakovaně, že jsem neměl připraveny návrhy řešení, stojí proti jeho tvrzení projednání takovýchto návrhů jak s širším vedením katedry, tak se všemi jejími členy, doložená zápisy. Schůzku, kde jsem svou koncepci měl děkanovi předložit, zahájil ovšem oznámením, že mne hodlá odvolat. (Mimochodem: náhlost tohoto odvolání je při pohledu zvenčí také vnímána jako znepokojující signál o podivných poměrech na fakultě. Dokládají to také dotazy na toto téma, které rektorovi UP prof. Miroslavu Mašláňovi, adresovali zástupci některých institucí, s nimiž jsem spolupracoval při přípravě mezinárodních akcí. Konkrétně takovýto oficiální dotaz vznesl prof. Vladimír Křivánek za Obec spisovatelů a ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i, ing. Pavel Janáček. Sám za sebe proti děkanovu kroku protestoval jeden z nejuznávanějších literárněvědných bohemistů prof. Aleš Haman. Též neoficiální reakce některých vedoucích obdobných pracovišť, s nimiž jsem se v nedávné době pracovně setkal, poukazují, že tak závažný krok, jímž bezesporu odvolání vedoucího katedry je, a to bez předchozího varování, respektive bez dokladů o závažných hospodářských proviněních -- děkan zadal kontrolu hospodaření katedry bohemistiky až ex post a bez nějakého nálezu -- by na jejich fakultách nebylo v žádném případě možné.)

Stejně úspěšně jako v případě údajného nepředložení návrhů k řešení se rovněž dá, řečeno diplomatickou floskulí, pochybovat o pravdivosti další mantry adresované mému vedení katedry, podle níž jsem nebyl přístupný inovacím ve výuce. V roce 2006 (připomínám, že do funkce jsem nastoupil o dva roky dříve) naše pracoviště obdrželo několikamilionový grant z Evropských sociálních fondů, který nesl název Inovace studijních programů bohemistiky s ohledem na potřeby soudobé informační společnosti a který byl tři roky poté úspěšně obhájen. Na tento projekt navázal další, pojmenovaný Bohemistika: obor pro třetí tisíciletí (mimochodem grant s největší finanční dotací udělený v rámci ESF na celé univerzitě). Další náš záměr se stal základem pro grant, na němž se nakonec pod vedením studijního oddělení děkanátu podílí několik filologických kateder a který se jmenuje Inovace filologických studijních oborů v souladu s potřebami na trhu práce. Mohl bych také odkázat na menší rozvojový projekt, modernizující editorské studium a rozšiřující i na magisterskou úroveň. Takhle tedy vypadá vysvědčení "inovační stagnace" katedry bohemistiky pod mým vedením. Nebo se někdo domnívá, že zmíněné projekty vznikaly v hluboké ilegalitě a proti vůli vedoucího?

Na závěr zdůrazňuji: sepsání tohoto vyjádření a stejně mé odhodlání nesmířit se s krokem, který neměl oporu v právu a nebyl ani věcně opodstatněný, není motivováno snahou udržet si funkci za každou cenu (upřímně konstatuji, že za současného vedení fakulty si něco podobného nedovedu vůbec představit). Byl bych ovšem rád, kdyby tato "bohemistická kauza" přispěla ke skutečnému ozdravení poměrů na fakultě, včetně toho, aby se už neopakoval postup běžný v mém oblíbeném fotbale, ale i jinde: Sporný zákrok je sice označen za faul, ale faulující dosáhne svého, protihráč je vyřazen ze hry.

Ve zkrácené verzi vyjde v listě Olomoucký deník

Vytisknout