Obchod s uprchlíky:

Proč lidé utíkají z Kavkazu do Evropy?

18. 2. 2011 / Jana Ridvanová

Není třeba zdůrazňovat, jak bohatá je oblast Kavkazu na nerostné suroviny. Především ropu a zemní plyn. Toto bohatství je však pro místní jak požehnáním, tak prokletím. Každý jejich boj o nezávislost Moskva označí za terorismus, s kterým se nevyjednává, ale který se brutálně potlačuje. To znamená nejen loutkové diktátorské režimy, které svojí brutalitu vydávají za boj s islámským terorismem, ale i války, ve kterých trpí především civilní obyvatelstvo.

Například současný režim Ramzana Kadyrova v Čečně, který velice úzce spolupracuje s Moskvou, je často označován za stalinistický. Naše média nicméně kopírují americkou linii propagandy boje s terorismem, která se velice hodí i ruskému režimu.

Čečenský spisovatel Mayrbek Taramov, žijící v azylu ve Švédsku, přibližuje režim Ramzana Kadyrova na osudu dvou bratrů Israpilových. Zmrzačené tělo Achmeda Israpilova na fotografii z listopadu 2009 je šokujícím obrazem brutality čečenského diktátora. Další bratr, ředitel protiteroristického centra v čečenském městě Argun, byl stejně jako Achmed podezřelý z neloajálnosti režimu. Byl hozen lvovi v domácí ZOO Kadyrova.

Naše Novinky.cz pak minulý rok např. publikovaly verzi ruské tajné služby FSB, která tvrdila, že se jí na ingušsko-čečenské hranici podařilo zabít dvacet muslimských radikálů ze skupiny Doku Umarova. České média už nezajímalo vyjádření ruské lidskoprávní organizace Memorial, z jejíchž zpráv vychází mimo jiné Norský helsinský výbor nebo Evropský parlament. Ve zprávě Memorialu se k uvedenému "incidentu" píše, že zavraždění nebyli bojovníci, jak FSB tvrdila, ale civilisté. Člen vedení Memorialu Alexandr Čerkasov v interview Echu Moskvy řekl, že "nikdo neměl oblečení jako bojovníci, měli plné tašky čeremši." Čeremša je lesní česnek, který se v zimě sbírá v lese a je jediným zdrojem obživy nejchudších rodin. Jako důkaz Čerkasov upozornil na fotografie mrtvých těl. Většinou mladí lidé, nejmladšímu bylo osmnáct let. Nikdo z mrtvých nebyl ozbrojený, kromě kapesních nožíků na horský česnek, který měli v pytlích na zádech.

Movsar Dachajev (18)

Mnoho lidí, kteří se účastní odporu proti režimům v bývalém Sovětském svazu, je pak nuceno utíkat před represivními státními složkami do Evropy, ne vždy však tady najdou bezpečí. Do Česka se utečenci nejčastěji dostanou na základě koupených víz až za tři tisíce euro od prostředníků, kteří je získávají neznámo od koho (?).

Movsar Tatajev (22)

Osobně vím o sedmi případech lidí, kteří víza do ČR získali tímto způsobem, tedy nikdy ani nebyli na českém velvyslanectví a nevyplnili žádný formulář.

Podporují naše ministerstva a tzv. humanitární organizace ruské tajné služby a diktatury?

Bývalý český velvyslanec v Rusku Miroslav Kostelka v únoru 2010 napsal, že Čečencům, kteří bojovali proti federální armádě, už dnes v Rusku nic nehrozí, protože byly vyhlášeny amnestie.

Na názor k danému tvrzení o bezpečnosti lidí, kteří bojovali proti ruské armádě, jsem se minulý rok v říjnu zeptala výše zmíněného lidskoprávního aktivisty organizace Memorial Alexandera Čerkasova v rozhovoru pro Deník Referendum.

"S amnestiemi, co proběhly, je to ošidné, neboť se netýkají zabití nebo pokusů o zabití příslušníků ruských ozbrojených složek, policie anebo armády. Jenomže o to se přece každý povstalec v ozbrojeném konfliktu přirozeně snaží. A pokud třeba ten člověk nebojoval, ale kupříkladu vařil v táboře kaši, stejně se na něj vztahuje žaloba za napomáhání těm, kteří zabíjeli," vysvětlil Čerkasov.

Nicméně i ředitel Odboru azylové a migrační politiky českého ministerstva vnitra argument o stabilizaci či bezpečí v Čečensku opakovaně použil v rámci rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany nebo vyhoštění čečenských uprchlíků zpět do vlasti. Takováto rozhodnutí v souladu se zájmy bývalé KGB - dnes FSB - jsou vzhledem k realitě situace na Kavkaze mnohdy rozsudkem smrti, či přinejmenším mučení, které mnoho lidí také nepřežije.

Azyl za donášení BIS

Jsou případy uprchlíků ze zmíněných oblastí, kteří v České republice mohou dostat azyl naprosto bez problémů. Jedná se o lidi, kterým se nabízí upsat se české Bezpečnostní informační službě (BIS) k donášení na své soukmenovce.

Tuto zkušenost s českou BIS senátorovi Štětinovi potvrdila řada lidí, proto na senátní schůzi 17. března 2010 vyslovil znepokojení nad stávající praxí.

"Mám celkem devět nezávislých na sobě informací o tom, že azylový odbor ministerstva vnitra spolupracuje s našimi bezpečnostními službami, především BIS, na čemž by nebylo samozřejmě nic špatného, ale co vidím jako špatné a výsostně nemorální je to, že tato svědectví mluví o tom, že naše tajné služby žadatele o azyl tady oslovují a říkají jim: My vám azyl dáme, když s námi budete spolupracovat a budete práskat na své národnostní entity, ke kterým tady v České republice patříte. A to si myslím, že je hluboce nemravné a vypovídá to o stavu naší politiky k těm nešťastným lidem," řekl Štětina.

Senátora zaráží nemravnost českého systému ohledně vydírání lidí v těžkých životních situacích za účelem obchodu s informacemi, ale to je jen špička velkého ledovce byznysu v rámci systému s lidmi, kteří mnohdy přišli o všechno.

Humanitární pomoc, nebo penězovod?

Tzv. humanitární organizace Berkat na svých stránkách píše, že jeden z jejich hlavních cílů je "pomáhat sobě i druhým, aby ze sebe i z ostatních měli radost." Velkou radost ze sebe zřejmě měli, když se jim na vlastní projekty z peněz ministerstva vnitra podařilo pro Čečensko získat více než dvacet milionů korun.

Publicista a bývalý ředitel kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity Roman Krištof se minulý rok nad touto částkou pozastavil v článku pro Lidové noviny s názvem "Ukrývat někoho, koho nehledají?"

"Zajímavé by bylo vystavit veřejnosti na odiv celé činění ministerstva vnitra týkající se kavkazských uprchlíků a k nim se vážící penězovod. Nechť si z jeho toků učiní každý o české uprchlické politice vlastní úsudek. Od roku 2000 organizuje ministerstvo vnitra na Kavkaze rozvojovou a humanitární pomoc. V Čečensku samotném je to individuální pomoc civilnímu obyvatelstvu v Grozném ve spolupráci s nevládkami Berkat a Člověk v tísni. Návazný provoz tamní chráněné dílny pro sociálně slabé, ženského centra Iman a komunitního centra Doezal přišel české daňové poplatníky ke konci minulého roku na 20 476 500 Kč."

Člověk v tísni zakončil svoje působení v Čečensku v roce 2005, a zmíněné projekty ženského centra Iman a komunitního centra Doezal jsou uváděny v prezentacích Berkatu jako jejich vlastní.

Jak pomáhají naše dílny pro sociálně slabé na Kavkaze za více než dvacet milionů korun? Berkat na svých stránkách píše: "Spektrum nabízených praktických kurzů a jejich propojení s budoucím uplatněním se v životě zůstalo stejné, jako v předchozím roce. Nejnavštěvovanějším a nejžádanějším se stal Kurz vaření, jehož náplň vedoucí lektorka Roza rozšířila o předměty, týkající se domácího hospodaření, a to včetně hospodaření na zahradě."

Program rozvojové pomoci Berkatu se zřejmě inspiroval od svých západních kolegů, kteří v rámci zahraniční pomoci posílají např. americké studenty zemědělství do Afriky, aby místním farmářům radili, jak sít obilí.

Vaření a šití patří k tradičním dovednostem kavkazských žen. Nicméně šití je dalším kurzem, na který je Berkat hrdý, přičemž nás na svých stránkách informuje o tom, že ze sponzorských darů byly pořízeny dva šicí stroje pro absolventky kurzů, dnes samostatné švadleny - pyšně dodává Berkat.

Sponzorský dar z Čech, píše Berkat, byl ale ještě například využit na dodávku kvalitních výukových materiálů s audiovizuálními pomůckami pro kurzy angličtiny.

Na stejný projekt šla v roce 2008 např. i dotace ministerstva zahraničních věcí. Částka na webu Berkatu ale není uvedena.

Ani o dalším využití svých peněz stránky Berkatu neinformují.

A zatímco naše ministerstva posílají do Čečenska na tzv. humanitární pomoc miliony, tak si čečenský diktátor ve své rodné vesnici postavil takovýto příbytek.

Dozvíme se tu ale, že týmu Berkatu se dostalo několikrát překvapivé podpory od místních struktur. Je nutné se nad tím zamyslet, když Berkat sám uvádí, že spolupráce režimu "s ostatními nevládními organizacemi je stále poněkud obtížná, neboť v posledních letech velmi fluktuují - podléhají velmi ostrému dohledu státní administrativy a FSB. Nevládní organizace jak místní tak mezinárodní, pokud se jim daří se vůbec v Čečensku udržet, mají dost problémů samy se sebou."

Sponzoring neziskových organizací je obecně velice neprůhlednou záležitostí, nicméně k řadě údajů je možno se dopídit.

Jak humanitární pracovníci vydírají uprchlíky?

Například přes stránky Nadace pro rozvoj občanské společnosti (www.nros.cz) lze zjistit, že v období 2007 až 2009 Organizace pro pomoc uprchlíků (OPU) dostala jen od jednoho ze sponzorů 266 172 euro.

Jak tato organizace granty využívá je však záhadou.

Podle azylového zákona mají uprchlíci právo se kdykoli obrátit se žádostí o pomoc na Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR).

Je známá řada případů, kdy pražské vedení UNHCR poslalo uprchlíky za bezplatnou právní pomocí právě do OPU.

V natočeném rozhovoru z května 2009 však sám ředitel OPU JUDr. Martin Rozumek odmítnutí právní asistence jednomu žadateli odůvodňuje slovy: "Nemáme projekty -- co můžu dělat? Nemůžu nic."

Zástupce žadatele: Ale Marta Miklušáková (mluvčí pražské kanceláře UNHCR) nás posílala k Vám, já prostě nevím, co mám dělat. Nevím, proč ona říkala, že Vy můžete.

JUDr. Rozumek: Protože ona neví, že nemáme peníze.

Zjistili jsme, že pan Rozumek je na tom tak špatně, že dokonce od uprchlíků, kteří často nemají co jíst a kde bydlet, žádá za své služby tisíce korun. OPU má uprchlíkům poskytovat bezplatnou právní pomoc. Nicméně pan Rozumek za zvednutí psacího pera žádá třeba dva nebo tři tisíce korun.

Z jedné zoufalé cizinky, která z politických důvodů utekla z domova a už čtyři roky neviděla desetiletou dceru, ředitel OPU během čtyř let vytahal již padesát dva tisíc korun, přičemž jí zdůraznil, aby nikde nemluvila o tom, že jí poskytuje placené právní poradenství. Pan Rozumek tedy zmíněné nikdy nepodepsal žádný dokument, který jí psal. Protože je to vážné obvinění, nechali jsme zmíněnou paní rozhovor s panem Rozumkem nahrát.

Poté, co pan Rozumek odmítnuté žadatelce o azyl vysvětlil, že pro ni už nemůže nic udělat, se ho zeptala:

Po čtyřletém "právním poradenství" pana Rozumka se odmítnutá žadatelka o azyl i trvalý pobyt ocitla před hrozbou deportace. Přičemž na trvalý pobyt, který jí pan Rozumek vyřizoval a přijal za "tu práci" asi 18 000 Kč, dle zákona nikdy neměla nárok.

Nejen žadatelka, ale i další lidé ve stejné situaci nám vyprávěli o naprosto totožné zkušenosti s postupem při jednání s ředitelem zmíněné organizace i jiných českých organizací na pomoc uprchlíkům.

Na svých stránkách OPU k právnímu poradenství píše: "Jedná se o tradiční službu, kterou poskytujeme, ale v současné době na její provoz nemáme žádný projekt, je tedy hrazena z prostředků OPU."

"Prostředky OPU" jsou tedy peníze, které si u nás uprchlíci vydělají načerno?

Tito lidé se však pohybují v tak bezprávním vakuu, že je zneužije kde kdo. Zmíněná žadatelka např. společně pracovala se třemi žadateli o azyl a třemi dalšími lidmi, kteří byli v ČR nelegálně, v prostorách amerického velvyslanectví (viz. fotografie níže). Každému z nich slíbil zprostředkovatel zaplatit 13 000 Kč, ale za načerno vykonanou práci nezaplatili.

Do stejné situace se dostala jiná žadatelka o azyl, která těžce nemocná uklízela načerno v kuchyni restaurace obchodního domu Kotva. Poté, co jí v Poradně pro uprchlíky řekli, že není nemocná, protože jim to prý řekli doktoři, tak byla po několika třináctihodinových nočních směnách, za které jí ukrajinská najímatelka odmítla zaplatit, hospitalizována na infekčním oddělení pražské nemocnice Na Bulovce s tuberkulózou.

V Poradně pro uprchlíky cizinka několikráte prosila, aby jí našli doktora, ale bylo jí řečeno, že už ji prohlíželo několik lékařů, a závěr je, že má jen psychosomatické problémy.

V loňském rozhovoru pro Hospodářské noviny ale pan Rozumek před využíváním cizinců varuje.

"Určitě je potřeba si došlápnout hlavně na ty, co cizince vykořisťují. Ti jsou ale tak vynalézaví, že si zase nejspíš najdou skuliny a způsob, jak v tom pokračovat. To ale neznamená, že se proti nim nemá zasahovat."

P.S.: Žena, která natočila svůj rozhovor s p. Rozumkem, bude hospitalizována na psychiatrii. Znalkyně v oboru psychiatrie po vyšetření pacientky došla k závěru, že existuje vážná pravděpodobnost, že si sáhne na život. Sebevražedné sklony má pacientka již od té doby, co prošla našimi uprchlickými tábory, což se i píše ve zprávách několika specialistů, kteří jí dříve vyšetřovali.

Řekla mi, že ji při životě drží jen její dcera, s kterou ovšem nemůže být. Ale také řekla, že často uvažuje o tom vzít si život, aby tak snad probudila českou společnost a upozornila ji na to, jak se u nás s uprchlíky zachází. Doufá, že by její smrt mohla ostatním pomoci.

  Hospitalizovat ji budou jen díky zodpovědné lékařce, která se nezajímala nejdříve o její pojištění, ale o její zdravotní stav. Dotyčné však bylo na půl roku uděleno vízum se strpěním, protože naše úřady uznaly, že by jí v Kyrgystánu hrozilo nelidské zacházení. S tímto dočasným vízem má automaticky nárok na pojištění u VZP, nicméně byla dezinformována jak ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), tak pracovníky VZP, že je nemá.  

Vytisknout