Mezinárodní burzy reagovaly pozitivně na sanační balík Evropské unie

10. 5. 2010

Mezinárodní finanční trhy přijaly pozitivně obří ozdravný balík Evropské unie v hodnotě 750 miliard euro. Došlo k nejvyššímu růstu. Evropští ministři financí, ústřední bankéři a Mezinárodní měnový fond se o víkendu během jedenáctihodinového jednání dohodli na největším ozdravném balíku pro země v eurozóně od kolapsu banky Lehman Brothers r. 2008. Německá kancléřka Angela Merkelová řekl v pondělí, že dohoda dokazuje, že se "Evropa dokáže sjednotit na obranu naší společné měny proti útokům."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Průvodce nerozhodného voliče pro volby 2010

10. 5. 2010 / Jindřich Kalous

Jako před každými volbami kdekoli v naší části světa, i letos jsou nejdůležitější pro další směřování společnosti ty skutečnosti a děje, o nichž se mlčí nebo jejichž hlasatelé nemají dost síly, aby je bylo slyšet.

Bohatí nemohou žít v ožebračené společnosti

10. 5. 2010 / Boris Cvek

Nad nedělními značně odbornými a nesrozumitelnými Otázkami V. Moravce, v nichž se stále hovořilo o číslech, rozpočtu, ekonomice, nezaměstnanosti, mně napadlo, že všichni zúčastnění (Pilip, Janota, Zelený i šéf největší odborové centrály) vlastně hájí požadavky středních až vyšších vrstev.

Zvláštní oslavy osvobození v Česku

9. 5. 2010 / Milan Daniel

Přiznám se, že monstrózní akce typu vojenských přehlídek jsem nikdy nemiloval a oslavy Dne vítězství za komunismu mne nechávaly chladným. S jedinou výjimkou: to když mne vedení zemědělské školy, jíž mohla přes špatný kádrový profil otce navštěvovat moje dcera, vyzvalo, abych se na oslavu dne osvobození zúčastnil spolu s dalšími rodiči rozhazování hnoje na školním pozemku. Dodnes nevím, zda to byla hloupost, nebo recese.

Vraždění v Praze

10. 5. 2010

Pro M. Daniela - co mi vadí na vzpomínkách. Letos snad poprvé byli v Plzni připomenuti lutyšští střelci, ale účast Rumunské královské armády a Polské armády, jakož i Ostravská operace se tak nějak přehlížejí. Jo, a mojeho dědečka před popravou na Smíchově zdivočelými naci mládežníky zachránili vlasovci, příslušníci ROA.

Po válce mne pak dlouho ukazoval kandelábr u hl. pošty, kam Pražané pověsili osobu německy hovořící - Švýcara od Červeného kříže. Jako protektorátní policista se tomu zdivočelému davu sám nemohl s pistolí a posledním nábojem v komoře postavit, píše Alois Benadik.

Češi, Němci, nacisté, zabíjení a válka

9. 5. 2010 / Stanislav A. Hošek

Jak tak pozoruji, pan Dvořák si zvolil špatný pseudonym, když začal psát pod jménem Nevařil. Rozvíří svými články vůči němu vždy ostře odmítavou debatu. Mají však jeden obrovský klad, který postrádám u současné publicistiky. Každý jeho písemný projev je nejen stranící, a dokonce tak zřetelně, že každý čtenář lehce pochopí, jaká je autorova pozice ve všelidském světě. Ale především se vědomě nevydává za to, čím ani nemůže být, totiž za názor jedině pravdivý, ba dokonce jakýsi nadlidsky objektivní.

Topografie teroru v Berlíně

10. 5. 2010 / Richard Seemann

Německý spolkový prezident Horst Köhler a berlínský vrchní starosta Klaus Wowereit otevřeli dokumentační centrum nacionálního socialismu nazvaného "Topografie teroru". "Po prvé po 65 letech od konce druhé světové války bylo tak v Německu přímo na místě činu proti lidskosti otevřeno ústřední muzeum. Žádné jiné místo nebylo tak spojeno se zločiny nacionálního socialismu," konstatoval ve svém projevu Köhler. Stalo se tak po 17 letech, kdy byly zahájeny práce na tomto projektu, jehož smyslem je ukázat, že po zkušenostech s nacistickými zločiny není svoboda, lidská důstojnost, tolerance a demokracie samozřejmostí. Podle nejvyššího představitele Německa musí být současně zachována historická odpovědnost země za tuto éru. Jeho projevu předcházelo interview spolkové kancléřky Angely Merkelové k výročí konce války. Varovala v něm před nebezpečím štvaní proti cizincům. "Antisemitismus již jen v náznaku musíme potírat, protože jde o celospolečenské téma," prohlásila v rozhovoru se "Süddeutschen Zeitung".

V roce 1945 nebylo ještě povědomí o posttraumatické stressové poruše

10. 5. 2010 / Miloš Kaláb

Je rozdíl mezi tím, jaký byl skutečně život v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-45 a nějakým filmem, který by tu dobu chtěl dnešním lidem třeba i nezkresleně ukázat. Z Protektorátu se po dvou hodinách neposílaly známým esemesky, jaké to bylo úžasné drama, tam se lidé báli zvonku u dveří, za nimiž by stáli dva muži v kožených kabátech. Poslouchal se Londýn a na mapách se sledoval vývoj na frontách. Mohu ujistit Borise Cveka, že by se jako Čech tehdy také nemohl dočkat, aby co nejdříve přijeli vojáci s tou "nechutnou" sovětskou rudou hvězdou se srpem a kladivem na čapkách.

Podobně jako František Nevařil jsem Protektorát prožil - a přežil. Mého otce zatklo gestapo - nikoliv německé, nýbrž nacistické a nikoliv německý, nýbrž nacistický soud ho odsoudil k trestu smrti.

Nelze žít s komunisty zkreslenou verzí historie

10. 5. 2010 / Boris Cvek

Milý pane Kalábe,

mnoho lidí reagovalo na mou noticku a Vy jste jediný, na kterého budu reagovat. Jste o tři roky mladší než můj otec (Dušan Cvek, 8. června 1926) a mohu Vás ujistit o tom, že o druhé světové válce u nás, o pobytu Rudé armády zde atd. znám leccos z vyprávění (a nejen mého otce). Váš názor je jeden z mnoha a je jako názor všech, kteří něco přímo prožili v dané době, zaujatý. Nepochybuji o tom, že většina Čechů Sověty vítala, o čemž svědčí i to, že v roce 1946 v Čechách vyhráli volby komunisté. Nepochybuji ani o tom, že nacisté chtěli český národ vyhladit a že jsme porážce Třetí říše vděčni za svou existenci. Když se však řekne "A", mělo by se říci i "B". Mělo by se mluvit o uměle vyvolaných hladomorech na Ukrajině (víc obětí nhež celý holokaust), o stalinských stěhováních národů, o gulazích a o 40 letech zotročení mnoha evropských národů sovětským režimem.

Otázka viny?

10. 5. 2010 / Alex Koenigsmark

Stále se vracející debaty na stále živé (jak pro koho a asi také trochu jde o to, kdy a kdo s tím začne) téma sudetských Němců, v něčem logicky připomínají i diskuzi o tzv. muslimském terorismu. Totiž otázku, v čem jsou spoluviníky terorismu i "umírnění" muslimové. Ne všichni muslimové jsou teroristé, zní to úsloví, ale všichni teroristé jsou muslimové -- a výjimky zde jen příslovečně potvrzují pravidlo.

Ovšemže všichni Němci nebyli nacisté. Ovšemže se našlo i několik nacistů, kteří nebyli Němci, ale například Rakušané, Lotyši et cetera.

Rudá armáda a SSSR, to není Stalin

10. 5. 2010 / Pavel Zoch

Sovětský svaz vskutku vyhrál válku, o tom nemůže být pochyb. Cesta kterou přitom použil, jistě nebyla snadná a vždy zcela ideální, ale poznámka Borise Cveka skví se mnoha zažitými úzy, které vyplývají z neznalosti věci a nepochopení toho, že zahraničně politická rozhodnutí i vazby jsou podstatně složitější než jsou stávající proklamovaná klišé. Nic na tom nemění fakt, že Sovětský svaz byl fakticky vždy mimo kratičkého období veden vším možným, jen ne levicovou politickou silou, ale naopak, jak píše Trockij, pravicovým thermidorem, který byl ostatně tak dobře brán v salonech západních vládců (mimo právě krátkého období po občanské válce).

Krize 2.0

10. 5. 2010 / Karel Dolejší

Příznivci náhradního náboženství zvaného optimismus mohou oslavovat, neboť vývoj ke stále vyšším stádiím byl opět nade vší pochybnost prokázán: Globální ekonomická krize, která vypukla na podzim roku 2008, pokračuje další, čerstvou, mnohem novější a podle všeho výkonnější verzí. Po mnoha měsících masírování veřejnosti pečlivě vybíranými či upravovanými zprávami o tom, jak se údajně situace na trzích významně zlepšuje, je konečně jasné, kolik uhodilo. Stručně si zopakujme řetězec příčin a následků: Jednotliví spotřebitelé byli po selhání poválečného západního modelu rozvoje zhruba po tři dekády povzbuzováni, aby žili nad své poměry; obrovská suma špatných individuálních dluhů, v niž to vyústilo, nakonec těžce zasáhla realitní a finanční trh, na němž některé subjekty ve velkém zopakovaly situaci neúspěšných individuálních klientů; konečně nyní problém vystoupil o další úroveň výše a zasáhl celé státy donedávna "zachraňující" finančníky před důsledky jejich činů.

Politici mají právo rezignovat

10. 5. 2010 / Radek Batelka

Daniel Veselý poukázal na diktátorské a elitářské rysy myšlení významného českého žurnalisty Karla Hvížďaly, které naposledy projevil svým vyjádřením, že vláda většiny končí volbami a po nich už politik, pokud uzná za vhodné, nemusí, či dokonce neměl by brát ohled na mínění této většiny. Tedy těch, kteří si jej jako svého zastupitele vybrali. Veselý tento Hvížďalův přístup kritizuje jako ve svém důsledku formu obhajoby diktatury.

Jít nebo nejít volit? A komu dát hlas?

10. 5. 2010 / Petr Kužvart

Víme všichni velmi dobře, jaké jsou slabiny parlamentních i těch dalších voleb. Jejich pravidla jsou nastavena tak, aby byly pouze podporou neměnnosti nynějších zavrženíhodných společenských pořádků. Od voleb nelze čekat žádnou nápravu. Dost by znamenalo, pokud by nová politická reprezentace jenom zamezila dalším škodám a nevratným procesům, jež soustavně a promyšleně prosazují různé politické partaje a nátlakové skupiny. Je nutno zastavit proces destrukce veřejných služeb, jejich zesoukromění a rozprodej, zašantročení veřejného majetku, sloužícího všem. Jeho navrácení je totiž poté už téměř nemožné! Právě na tom staví zdejší neoliberální ekonomové a jejich političtí reprezentanti svou taktiku.

"Objevení" Janáčkova Broučka v opeře v Glasgow

10. 5. 2010

Před nedávnem jsem viděl interview s Janem Čulíkem v pořadu Před půlnocí a velice mě zaujala vzpomínka na 80. léta o pronikání české kultury na Britské ostrovy, píše Tomáš Tauber. V souvislosti s tím bych se chtěl zeptat, zda Jan Čulík tento rok zaznamenal nárůst popularity Janáčkovy tvorby. Kromě Výletů pana Broučka uvedla Scottish Opera ještě Káťu Kabanovou, před nedávnem Edinburgh Studio Opera hrála Příběhy lišky Bystroušky. Není to ale jen Skotsko, The Royal Opera House v Londýně také měla v repertoáru Příběhy lišky Bystroušky, English National Opera odehrála Káťu Kabanovou a oznámila Věc Makropulos na příští sezonu. A mohl bych pokračovat...

O rostoucím zájmu o Janáčkovy opery dokonce psali v Heraldu.

Magistrát, soudy a detektivové

10. 5. 2010 / Stanislav Křeček

Hodlám se v tomto článku zabývat činností pražského magistrátu, který si najímá soukromou detektivní kancelář, aby mu obstarala informace o občanech, v tomto případě o nájemcích bytů, které pražský magistrát spravuje. A aby bylo hned na počátku jasné, aby mi to nemuseli moji četní „příznivci“, projevující až hysterický nesouhlas se vším, co o bydlení zde napíši, připomínat, prohlašuji rovnou:

• Souhlasím s tím, že pronajímatel má právo mít přiměřené informace o tom, co se v jeho domě děje, jak se zde chovají nájemci bytů.
• Uznávám, že uzavírání nájemních smluv na dobu určitou je vhodnou ochranou pronajímatele proti neřádným nájemcům, pokud ovšem po uplynutí času má řádný nájemce právo na opakování doby nájmu za stejných podmínek, tedy na jeho přiměřené prodloužení.

Člověčí příběh Vojtěcha Filipa aneb čtení nejen pro komunisty

10. 5. 2010 / Daniel Strož

Kniha Vojtěcha Filipa s názvem "Umím žít i jinak" je jednou z těch, o kterých se říká, že je čtenář přečte na jediný zátah. Nebo že se od knihy odtrhne teprve až na poslední stránce. Pětapadesátiletý předseda Komunistické strany Čech a Moravy se tu vyhýbá veškerým propagandistickým frázím a s velkou porcí otevřenosti vypovídá o svém dosavadním osobním životě.

Ministryně školství trojským koněm průmyslové lobby

10. 5. 2010

Z řady kauz dokazujících v posledních týdnech nakolik jsou jednotlivá ministerstva ovládána lobbyistickými skupinami a selhávají ve vlastní rezortní politice, je případ ministryně školství Kopicové již déle než rok trvajícím evergreenem. Kopicová, jež je ve Fischerově vládě již podruhé českou ministryní školství, mládeže a tělovýchovy, je zároveň od listopadu 2006 výkonnou místopředsedkyní vládní Rady pro vývoj výzkum a inovace(Rada). Jedná se o poradní orgán vlády, který by měl vytvářet státní vědní politiku a rozhoduje o distribuci miliard veřejných financí na vědu a výzkum v ČR.

Brněnští muslimové vyjadřují zármutek nad smrti ombudsmana Otakara Motejla

10. 5. 2010

Jménem Libertas Independent Agency o.s., sdružující brněnské muslimy a přátele muslimských národů, vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině pana Otakara Motejla. Prosíme Boha, aby ulehčil pozůstalým jejich bolest nad smrti jejich milovaného a pomohl jim překonat jeho ztrátu.

Znak bolševiků a nechutné pocity

9. 5. 2010 / Boris Cvek

Vidím, že Britské listy se i tím, že si zrovna dnes daly do čela znak bolševiků, přihlásily k ruským oslavám konce druhé světové války. Aniž bych chtěl zpochybňovat roli stalinského SSSR (podporovaného materiálně obrovskými konvoji ze strany západních spojenců) v porážce Třetí říše, vyvolává ve mně ruská hrdost na roli v oné válce vždy nechutné pocity. Rusové by měli na prvním místě odsoudit Stalina jako zločince, oproti němuž byl Ivan Hrozný nevinné dítě.

Uctění památky rudoarmějců na Den vítězství

9. 5. 2010 / Štěpán Kotrba

Jen hlupák může odmítat či zamlčovat sovětskou účast na protihitlerovské koalici, která vedla i k osvobození Československa. A to, až na západní část Čech, osvobodila Rudá armáda. Jako součást protihitlerovské koalice SSSR, USA, Velké Británie a Francie. Myšlenky fašismu jsou dnes do té míry znovuoživovány, že je třeba si i takto symbolicky připomenout dobu, kdy za myšlenku zničení zrůdné hitlerovské ideologie byli lidé ochotni položit i život. Dnes by to možná dopadlo jinak... Letos už konečně i hlavní město Praha uctí na Olšanských hřbitovech památku vojáků Rudé armády, kteří zemřeli v boji za osvobození někdejšího Československa. Historii nelze účelově zamlčet či přepsat jen proto, že někomu historické vyznamenání z Velké vlastenecké války evokuje jemu nepohodlné ideje. I za ně lidé umírali. I v Praze. Vítězství na Hitlerem a vyhnání naicstů jedni nazývají "radostí" a potomci těch druhých "tragédií".

Na dnešní velkou přehlídku na Rudé náměstí přijeli padlým vzdát čest vojenské jednotky britské i americké. Rudou hvězdu při vší úctě nahradila v Rusku dvouhlavá orlice. Studená válka je alespoň na nějaký čas pohřbena, a ideje minulosti tak jsou nahrazeny idejemi budoucnosti.

Rusko vidí svět jinak...

9. 5. 2010 / Ladislav Žák

Strávil jsem v Rusku v dubnu 14 dnů, z toho pár nedobrovolně, když se mi do cesty domů postavil sopečný mrak. Přemýšlel jsem bezmála tři týdny, jak své dojmy zachytit, ale odhodlal jsem se až v souvislosti s oslavami Dne vítězství. To, co jsem si s odstupem času uvědomil ze svého pobytu nejvíce, je ohromný rozdíl v tom, jak my a Rusové vnímáme a interpretujeme náš svět.

Když jsem se vrátil z Ruska domů, měl jsem pocit, že jsem v úplně jiném světě.

V Plzni vnikli neonacisté do gruzínského občerstvení

9. 5. 2010

Včera 8. května v 8:20 ráno vnikla v Plzni skupina nenacistů (viz foto) do uzavřeného prostoru malého občerstvení, které provozuje Gruzínec dlouhodobě žijicí v ČR. Podnik v gruzínském a českém jazyce nabízí své služby (například gruzínské víno).

Evropská finanční krize se šíří do celého světa

8. 5. 2010

Rostoucí krize v eurozóně ohrožuje globální ekonomiku. Finanční trhy po celém světě drasticky poklesly. Vládnou obavy, že evropským politikům se nepodaří zastavit nákazu šíření dluhů, která přichází z Řecka.

Osvobození jednoho města na východě ČR

8. 5. 2010 / Aleš Uhlíř

V těchto dnech nám zejména televizní pořady připomínají květnové události roku 1945, kdy v nejstrašnější válce všech dob právě u nás skončily poslední válečné operace na evropském území. Svědectví pamětníků valem ubývá, neboť čas je neúprosný. 5. května 2010 ve zpravodajství ČT 1 líčil svůj podíl na pražském květnovém povstání také prezident Václav Klaus, když vzpomínal, jak ve svých čtyřech letech podával dlažební kostky na stavbu barikády u pražského rozhlasu. S odstupem času nabývají na významu vzpomínky na takové události, jako obsazení opuštěné klubovny Hitlerjugend a ukořistění několika malorážek nebo zážitky bojovníka, vyzbrojeného pistolí a osmi náboji.

Zneužitá Kmetíněveská výzva

8. 5. 2010 / Zdeněk Jemelík

V předvolebním rumraji se k honbě na voliče hodí úplně všecko. Desítky tisíc signatářů Kmetíněveské výzvy jsou neodolatelnou návnadou pro jejich lovce. O jejich přízeň se ucházejí obě velké politické strany. V podstatě přejaly názor ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, která hned na začátku vystoupení kmetíněveských občanů a jejich sympatizantů vyslovila dosti odvážný námět k úvahám o budoucí právní úpravě trestněprávní odpovědnosti dětí: projevila pochopení pro myšlenku, že je na místě prolomit spodní věkovou hranici trestní odpovědnosti pro nejzávažnější trestné činy, a pro potřebnost zajištění dohledu, popřípadě izolace delikventních dětí po ukončení ochranné léčby.

Mádl, Issová, Zelenka a "deteritorializovaná kultura"

8. 5. 2010

Textové analýzy klipu od Mádla, Issové a Zelenky a jeho srovnání s klipem americké komičky Sarah Silvermanové využil Jan Čulík v sobotu 8.5. v přednášce na Manchester University v rámci konference o "deteritorializované kultuře", tedy kultuře údajně existující mimo konkrétní území (např. na internetu). Argumentoval, že pojem "deteritorializované kultury" je omylem, jehož obětí jsou lidé, užívající angličtinu. Ve skutečnosti je každá kultura přísně definována svým jazykem, který udržuje po dlouhá desetiletí místní kulturní zvyklosti a předsudky - ty se mění jen nesmírně pomalu. Každá - menší - jazyková kultura, a o české to platí stoprocentně, přijímá zvnějšku do svého prostředí z cizího kulturního materiálu jen ty prvky, které už v ní existují. Ostatní pomíjí.

Velmi vděčným materiálem pro studium tohoto procesu je právě Zelenkův klip a jeho srovnání s americkým originálem od Sarah Silvermanové.

Čulíkova přednáška je v angličtině ZDE

Nejsem senior, důchodce, ani klient zdravotníků. Jsem jenom starý

7. 5. 2010 / Stanislav A. Hošek

Dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám zveřejňovat tak subjektivní názory, jaké představuje následující text. Poučen dlouhým životem dávno už vím, že objektivita není nic jiného než odborná sumarizace mnoha subjektivit. A jelikož se v poslední době začalo i v Britských listech otvírat téma mezigeneračních vztahů, dovoluji si k takové  debatě přispět osobním stanoviskem.

Podívejte se, koho volit

7. 5. 2010 / Milan Daniel

Ve svém článku Voličům chybí zrcadlo jsem poněkud podcenil náročnost případné přípravy programu, který by voličům pomohl vybrat volební subjekt, jenž by svým programem korespondoval s jejich představami.

Stratfor: Globální krize legitimity

7. 5. 2010

KD│ Finanční paniky jsou nedílnou součástí kapitalismu. Stejně tak ekonomické recese. Systém je generuje a díky nim sílí. Jsou stejné jako lesní požáry, které bolí, když k nim dojde, ale bez nichž by les nemohl přežít. Ukládají disciplínu, trestají bezohledné a prospívají opatrným. Dělají to samozřejmě nedokonale, takže čas od času jsou odměněni bezohlední a opatrní penalizováni. Politické krize - na rozdíl od běžné finanční paniky - vznikají, když se zdá, že bezohlední těží z krize, kterou způsobili, zatímco zbytek společnosti nese břemeno jejich nedbalosti. V tom okamžiku krize přestane být krizí finanční nebo ekonomickou. Stává se krizí politickou.

Karel Hvížďala: Politici mají právo se postavit mínění většiny

7. 5. 2010 / Daniel Veselý

Nemám rád modly. Zvláště ty současné a přetrvávající. Nedokážu například pochopit, proč je Karel Hvížďala považován za jednoho z nejlepších českých novinářů. Každý, kdo postoje pana Hvížďaly sleduje může snadno nabýt dojmu, že působí nikoliv jako kritický hlas establishmentu, což by mělo být dle mého soudu vlastní každému novináři, ale jako jeho věrný hlídač. Neexistuje nic než daná ortodoxie a té je třeba se slepě držet; alternativy neexistují. Proto snad ta gloriola, jíž ho stávající režim obdařil.

Němci a uzený...

7. 5. 2010 / Ladislav Žák

S Němci nebo lépe řečeno s Germány se proplétáme na území nyní české kotliny a ponejprv podle ptolemaiovské mapy vlastně kotliny mezi Sudéta Ore a Gabreta Silva už od pradávna. Pokud bychom se prohlásili za Slovany, tak tu už byli Germáni už dávno a dávno před námi a my jsme pro ně něco jako východní nájezdníci. Nevíme vlastně úplně přesně, kdo jsme, jestli jsme více potomky Keltů, Germánů nebo Slovanů, ale bezpečně se identifikujeme svým vymezováním se vůči druhým. Tu nemáme rádi ty či ony, ale Němci jsou takový docela spolehlivý vymezovací pojem. Nemít rád Němce patří v určitých kruzích prostě k dobrému tónu. Je celkem charakteristické, že Němci si nejsou také tak úplně jistí tím, co že jsou vlastně zač, a tak bychom si společně jako Češi i Němci mohli společně zazpívat: "...z národů ač jsme různých..."

Poznámka k "nacistické" okupaci

7. 5. 2010 / František Řezáč

To se tedy pouštíte na sakramentsky tenký led, s těmi "okupujícími nacisty". To je jako tvrdit, že ČSSR v srpnu 1968 okupovali komunisté (bolševici) . Státy neokupují politické strany, ale jiné státy. V tomto smyslu říše, která okupovala ČSR, nebyla nacistická, ale německá. Přečtěte si aspoň něco z Mein Kampfu - Hitler chtěl sloužit a sloužil německému národu a ten, včetně bývalých občanů Rakouska a ČSR to vděčně přijímal. Například i sám pozdější atentátník hrabě Claus Schenk von Staufenberg.

Cui prodest? Aneb k problému efektivnosti a prospěchu

7. 5. 2010 / Jan Mertl

Postmoderní svět 21. století se vyvíjí rychle. Tak rychle, že to, na co předchozí generace čekaly desítky let, my dnes máme za rok či pár měsíců. Mám domácnosti propojené rychlými linkami Internetu, žijeme dlouho, umíme létat nadzvukovou rychlostí. A každý rok nám roste HDP o několik procent. Taky peněz přibývá, tak rychle, že je ani nedokážeme přesně spočítat a najít. Průměrný plat je nominálně desetkrát vyšší, než před dvaceti lety. Přesto věci nefungují. I když -- jak pro koho. Proto ten titulek článku.

Drahá válka s rostlinnou hmotou

7. 5. 2010 / Lukáš Zádrapa

Nejsem zajisté sám, kdo všiml svižného pokroku v péči o městskou zeleň pozorovatelného v několika málo posledních letech. Sotva co sleze sníh, objeví se v parcích a na trávnících několikačlenné gangy se řvoucími a páchnoucími motorovými fukary na listí, aby dočistily poslední zbytky nepřátelské hmoty, která jejich pozornosti unikla na podzim. A pak začne růst ta tráva, jaké to překvapení, zvlášť když byla leckde doseta.

Re pražské povstání: Věcné chyby Petra Jánského

7. 5. 2010 / Leopold Kyslinger

Článek je příliš schematický. Mobilizace proběhla bleskově a s nadšením, byli jsme připraveni se bránit... Ano. Mobilizace proběhla skutečně bleskově, ale bránit se, jsme nebyli připraveni. Můj otec byl četařem u kulometné roty v Košicích, které velel tehdejší poručík Nálepka. Po nástupu, kdy bylo veleno vojáci německé a maďarské národnosti dva kroky vpřed, zbyly v otcově četě 3 vojáci. A to ještě nebyli k témuž vyzváni vojáci polské národnosti.

Vole, či nevole? A volíc, i nevolíce, neztrácíme jasné líce?

7. 5. 2010 / Miloš Dokulil

Bodejť by nestoupala nervozita, jak to v těch našich českých parlamentních volbách dopadne. Vždyť i v tradiční zemi parlamentarismu, ve Velké Británii, s nemálo zaběhanými procedurami a strukturami, snad (skoro) poprvé se začaly v uplynulých týdnech zase dramatičtěji čeřit vody na nemálo ustáleném rybníku tamní politiky. Dokonce nemálo bylo slyšet názor, zda by nebylo spravedlivější přejít na poměrné zastoupení. Takto by "ten třetí vzadu" (liberálové) měli větší šanci -- někdy příště -- stát se jazýčkem na váze mezi labouristy a konzervativci; ne-li stát se koaličním partnerem vítěze voleb a retušovat stávající -- a už málem 340 let trvající -- polaritu britské politiky (Tam za kanálem mají své parlamentní volby právě v tomto týdnu. A v Česku naopak ve dvou velkých stranách matadoři naší politiky nemálo šilhají po nějaké variantě, která by "odměnila" vítěze voleb nějakým bonusem v podobě křesel navíc; samozřejmě v souladu s předvolebními vyhlídkami.)

Ondřej Liška: Špičkou pardubické kandidátky je Lucie Horváthová

7. 5. 2010 / Pavel Pečínka

Zelení jsou poslední ze čtyř stran, které před volbami odpověděly na otázky RH ohledně témat týkajících se Romů. V minulých číslech RH seznámilo čtenáře s názory Jiřího Dobeše (Věci veřejné), Kateřiny Konečné (KSČM) a Jiřího Paroubka (ČSSD), za Stranu zelených (SZ) v tomto čísle odpovídal Ondřej Liška. Představitelé TOP 09, KDU-ČSL a ODS na dotazy neodpověděli.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za duben 2010

2. 5. 2010

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.