Jít nebo nejít volit? A komu dát hlas?

10. 5. 2010 / Petr Kužvart

"Reformy" veřejných financí a privatizace veřejných služeb

Jde o to, že je snaha privatizovat a rozprodat zdravotnická zařízení a další veřejný majetek. Iluze o tom, jak mohou fungovat soukromé nemocnice a jiná podobná zařízení, nejsou na místě. Tržní principy ve veřejných službách jsou vždy destrukcí těchto služeb. Pohleďte na lékárny, jež by měly fungovat nejen jako obchody, ale hlavně jako zdroj prostředků pro uskutečňování zdravotní péče. Když se připustilo, že léky jsou zbožím jako každé jiné, přibylo jich jako hub po dešti. Zároveň se začali lékárníci hystericky bránit jakémukoli snížení marží. A pokud nyní jdete do lékárny - byť máte platný recept od lékaře -- tak tam snadno vyprázdníte obsah peněženky! Tak proč si ksakru platíme nemocenské pojištění?? A tohle bude v případě další privatizace zdravotní péče zavedeno všude. Potřebuje někdo z vaší rodiny operovat? Tak zaplaťte! Jinak nic. Má být někdo vyšetřen specialistou? Tak zaplaťte předem -- jinak nic! Nebo je potřebná hospitalizace? Bez předchozí platby vás nepřijmou. Tak to bude vypadat! Nemyslete si, že zůstane nějaký přijatelný standard hrazený z nemocenského pojištění! To bude nakonec pouze dobré k tomu, aby došlo k základnímu ošetření v případech přímého ohrožení života v důsledku předchozího neléčení!

Jsou lidé, kteří si mohou dovolit platit za lékařské výkony. Těm je to jedno. Naopak: pokud podnikání za účelem zisku vtrhne do všech sfér veřejných služeb, budou spokojení a někde si rádi třeba taky líznou. Jenže co bude dělat dolních 10 milionů? To chceme čekat, až dojde vývoj tak daleko, že běžným standardem bude fakt, že prvým lékařem, který nemocného prohlédne, bude patolog? Nikoli, čekat nemůžeme. Jde totiž o nás, a to velmi osobně!

Další darebáctví pod záštitou "nepolitické, úřednické" vlády je nový útok na solidárně fungující veřejné důchodové pojištění. Panstvo řídící soukromé pojišťovny pro vládu připravuje částečnou privatizaci tohoto systému a postupnou destrukci veřejné státem garantované soustavy. Ti, kteří budou inkasovat zisky z podnikání důchodových fondů, sami připravují podmínky vyvedení části plateb z veřejného sektoru do soukromých rukou se vším darebáctvím a rizikem, jež jsou s tím spojeny! Jde o mimořádně vykutálený a velice asociální pokus! Pokud nic neuděláme, projde! A přitom nás Slováci varují: prošli takovou "reformou" a nyní litují!

A což teprve představa nového zákoníku práce s pronikavou liberalizací výpovědi ze strany zaměstnavatele a s rozšířením podpory přechodné práce a částečných úvazků?

Nemá smysl unavovat s dalšími a dalšími příklady, ale třeba vzdělání je další obětí našich asociálně jednajících neoliberálů. Je naprosto zřejmé, že hodlají vysoké školství podřídit komerčním zájmům a zavedením školného vyřadit celé nižší společenské vrstvy z šance na vyšší vzdělání dosáhnout. Vždy, když takové věci navrhují, slibují zároveň opatření ke zmírnění dopadů -- ale to bývají často jen iluze, jen takový bonbónek, aby to tolik nebolelo...

Nyní mají ti, kteří způsobili rychlý růst státního dluhu, spadeno na levici, která prý rozhazuje a přivede stát k bankrotu. Pan Miroslav Kalousek jako ministr financí přitom přímo zavinil výrazný růst rozpočtového schodku tím, že zavedl asociální "rovnou daň", zároveň - aby prošla - vycházel i v době začínající ekonomické krize z nedůvodně vysokého odhadu předpokládaných příjmů státního rozpočtu. Takže to zdánlivě vypadalo, že je vše v pořádku. Darebácké daňové změny byly schváleny a náhlý vzrůst deficitu státního rozpočtu se až poté ukázal jako opravdu varovný. Tito Kalouskové teď, místo aby se plížili kanály, slibují řešení růstu státního dluhu a s drzostí sobě vlastní se opět nabízejí, že budou ve svém zhoubném díle pokračovat! Ovšemže, opět svým obvyklým asociálním způsobem, cestou dalších a dalších škrtů ve financování zbytků sociálního státu!

Není koho volit!

Politické strany máme, radost pohledět! Velké politické strany jako ODS a ČSSD jsou ovládány profesionální politickou vrstvou, jež si dělí posty a příjmy. Jde o struktury určené k ovládání maximálního dílu výkonné moci a kořistící z něj zcela okatě a nestoudně. Politické programy jsou až na druhém nebo třetím místě. Prioritou je dostat se jakkoli k funkcím a penězovodům veřejných financí. A tak se tyto strany vlastně moc neliší.

A nové strany typu TOP 09 a SPO-Zemanovci? To nejsou strany v běžném slova smyslu, ale pouhé politicko-marketingové podniky, možná dokonce jen na jedno použití. Všimněte si, že v čele je vždy charizmatická osobnost a v ideové výzbroji pak sociální demagogie a populismus. Je třeba podivit se nad troufalostí takového zkušeného koryfeje moci, jako je Miloš Zeman, že se nechal - puzen vlastní ctižádostí a trvající touhou po pomstě za onen strašný podraz při volbě prezidenta - vyprovokovat k tomuto druhu návratu. Jeho projekt možná svými pár procenty rozhodne o osudu ČSSD. Ještě hůře to vypadá s TOP 09. Za rozšafnou knížecí postavičkou s mluvou čtvrté cenové skupiny se kryje chladnokrevný a profesionální manipulátor moci Miroslav Kalousek a jeho lidé, často opravdu vyhroceně neoliberálního, tedy asociálního střihu. Ti budou dělat skutečnou politiku, pokud se jim poštěstí urvat pozice a vliv! Samo vysloužilé knížátko je tu proto, aby vzbuzovalo iluze solidní starosvětskosti, jež opatří neoliberálním přístupům poněkud navenek snesitelnější vzhled. Ale pozor: jde opravdu o iluzi. "Jeho Jasnost" se totiž chová jako kterýkoli jiný podnikatel či developer. Na území památkové rezervace v Praze právě začíná stavba stupňovité komerční novostavby v jeho režii. Jde o tak arogantní a bezohledný vpád do historické zástavby, že by se za něj nemusel stydět žádný Cental Group, Hochtief nebo jiná ryze komerční betonářská firma!

Zbývají vydírající straničtí trpaslíci, Strana zelených a KDU-ČSL. To jsou formace, jež se v zájmu podílu na moci rády procedí do jakékoli vlády. Jsou pragmatičtí a nelze od nich čekat nic, co by překračovalo snahu o to, prodat svých pár procent co nejlépe k výhodnému přisátí k výkonu moci. Bylo by opravdu málo důvtipné, pokud by lidé, kteří se v minulých volbách nechali nachytat na sliby SZ, že se zasadí o změnu stylu v politice, uvěřili opět. SZ totiž dokázala pouze jediné: změnit sama sebe v nebezpečně pragmatický, plně do politických hrátek a nechutností integrovaný subjekt. Její přizpůsobení bylo opravdu úplné! Změna politického stylu se SZ opravdu vydařila!

A Věci veřejné -- co o nich říci? Hodně pravicové uskupení, sponzorované bůh ví kým. Nyní kritizuje stávající výkon moci, až se však dostane k podílu na této moci, pak půjde o docela zajímavého potenciálního spojence ODS nebo TOP 09 či obou zároveň. O nic jiného. Zatím kolem sebe vytváří všeobecně přijatelné iluze, zatím - tak jako ostatní nové politicko-marketingové podniky - neříká naplno, co a jak opravdu bude dělat a prosazovat.

Ovšemže, je zde i KSČM, tento rezervoár nostalgie po normalizačních časech, kdy generace dnešních důchodců avansovala na úkor vyhozených a proskribovaných -- za cenu dokonalé poslušnosti a vypočítavé přizpůsobivosti. Ale vedení této strany je komplikovanější. Pružnější politikové by docela rádi vyplnili prostor nalevo od středu, který by někteří v soc. dem. rádi lehkomyslně a v blairovském stylu opustili. Tato kombinace reálně socialistického sentimentu a stalinské dogmatiky s chutí angažovat se na plně konformní establišmentové, krotké a kolaborující "levici" má jen jedinou vadu na kráse: je obklopena vyčpělým antikomunismem, kterým česká pravice za přičinlivé pomoci různých zastydlých "revolucionářů" brání propojení a spolupráci dvou levostředových stran: ČSSD a KSČM. Dnešní strašení nebezpečím obnovy starých pořádků je totiž zcela mimo realitu, ale plní úlohu odstrašování a zajišťuje trvání rozdělení levostředového politického establishmentu a tedy i trvání důležité strategické výhody pro politickou pravici. Přitom účast komunistů na výkonné moci by dnes byla prosta jakýchkoli rizik. Osvědčili by se i selhávali nejspíš úplně stejně, jako jiní. Jde tedy o virtuální, dobře propočtenou a kupodivu dosud účinně fungující, docela primitivní politickou intriku.

Vzato vcelku, jde o neradostný pohled. Volby za účasti těchto formací mohou sloužit pouze jako legitimační taneček ku prospěchu zachování dnešního společenského pořádku beze změn, dnešního reálného kapitalismu mafiánského střihu. Což ovšem zdaleka neznamená, že nemůže dojít k vývoji od špatného k ještě horšímu, zejména, pokud se k moci dostane koalice ODS + TOP 09 +VV+případně i SZ.

Nápady, jak se u voleb chovat

Po internetu i jinak se šíří různé nápady: nejít k volbám. nebo jít a dávat záměrně neplatné hlasy a nakonec asi nejrozšířenější cimrmanovský nápad prof. Janoucha: jít k volbám, hlasovat pro vybranou stranu, ale kroužkovat a tedy dával preferenční hlasy těm na nevolitelných místech a tak se pokoušet přesypat pořadí stranických kandidátů tak, že větší šanci na zvolení budou mít outsideři na konci kandidátky -- a to na úkor profesionálních politiků na začátku stranické kandidátky.

Nejí volit, znamená volit strany s disciplinovaným elektorátem, tedy zejména ODS, KSČM. To je dost k ničemu. Lepší je určitě jít volit a hlasovat pro tu kterou stranu. Dávat neplatné hlasy je pouhým trucováním. V případě větší četnosti neplatných hlasů je to jakýsi signál, nic víc. Podobně jako nižší procento těch, kdo k volbám přijdou. Vcelku otrlý politický establishment se takovým signálem moc zabývat nebude a hlavně to neznamená vůbec žádný bezprostřední tlak na jakoukoli změnu.

Zato návrh prof. Janoucha již naději na změnu znamená. Nicméně jde o změnu, jakou politický establishment velmi rychle a bez problémů zmentabolizuje. Pokud se pravidla politické hry nemění, pak se noví lidé ve volených funkcích dost rychle přizpůsobí nebo budou z aktivní politiky eliminováni. Političtí profesionálové pak -- pokud by ve větší četnosti nebyli zvoleni -- z politiky většinou nezmizí, ale přesunou se z volených funkcí do špiček výkonné moci. Mají totiž zpravidla dostatečně silné zastání v partajních strukturách, takže se pro ně nějaké to místečko najde. Janouchův návrh je sice docela nápaditý, může to opět být docela výrazný impuls a signál, ale ve skutečnosti se vůbec nic nezmění, oficiální politický establishment nebude nucen k žádným změnám, půjde o přesně ten typ signálů, jež jsou pro celkový společenský systém žádoucí: navenek to vypadá, že dochází ke změnám, ale funkcí těchto výměn postav a funkcí je jen zajištění kontinuity podstatných vlastností systému, jeho stabilní existence.

Tedy nejde o nic, co by mohlo jakoukoli žádoucí změnu prosadit. Ale tyhle recepty mají docela důležitou roli: zabaví obecenstvo, zaměstnají na neškodných tématech a nápadech voliče a občany, zaplní jim hlavy a zabrání tomu, aby se lidé zamýšleni nad hlubšími otázkami a promýšleli možnost a nutnost podstatných, systémových změn dnešních zavrženíhodných společenských pořádků.

Proč přece jen jít k volbám?

Protože úkolem dolních 10 milionů v této zemi je zabránit oné neoliberálně-asociální koalici ODS+TOP09+VV(+SZ). To je tak to jediné, čeho lze v případě úspěchu dosáhnout. Destrukci sociálního státu by to nepochybně zpomalilo, byla by dokonce i šance spojeným občanským tlakem na plnění hojných předvolebních slibů ČSSD a některých dalších sem tam něco napravit. Žádné velké naděje nejsou na místě. Nicméně by to bylo přece jen lepší než nic, lepší nežli pokračování čisté destrukce.

Problém je v tom, že uvědomělé jádro stoupenců ODS po přeskupení vyvolaném vznikem TOP 09 k volbám přijde, stejně jako kmenoví podporovatelé KSČM. Dosavadní volič ČSSD bude mít na výběr a podpora se tedy nutně rozštěpí mezi soc. dem. a SPO-Z. To je nebezpečné. A celkový vývoj na politické scéně s řadou nechutností může velkou část těchto lidí přesvědčit, že bude lépe se neúčastnit na té ubohé truchlohře a prostě zůstat doma. Ano, je to opravdu lákavé. Sám jsem se v minulosti voleb soustavně neúčastnil. Jenže dnes jsou tu hrozby, které mě nutí jednat jinak.

Přichází totiž v úvahu potenciálně opravdu riskantní situace, protože doma mají tendenci zůstat právě ti, o jejichž společenské a ekonomické zajištění cestou veřejných služeb či dosavadního pracovního zákonodárství jde nejvíc. Pokud opravdu tihle k volbám nepřijdou, dost možná si tím předplatí destrukci toho, co je dosud drží existenčně, sociálně nad vodou.

Je nesmírně trapné a ponižující, pokud má člověk ve volbách tohoto degenerovaného druhu masové formální demokracie dávat svůj hlas menšímu zlu a tedy pouze bránit před horším zlem. Je to opravdu špatně. Nicméně v nynější situaci asi nic jiného nezbude.

Pokud se tedy odhodláme jít k volbám -- a odhodlat bychom se přese všechnu nechutnost politických tanečků a jejich detailů měli -- pak opravdu nezbývá nežli volit bez jakýchkoli iluzí buď ČSSD nebo KSČM! Půjde totiž hlavně o to, momentálně zabránit dalším asociálním "reformám" a snad i částečně napravit, co se již podařilo destruovat, rozprodat, privatizovat a poničit. O nic víc. Žádné podstatné systémové změny a opravdovou nápravu poměrů od voleb nečekejme.

Na to se musí jít úplně jinak! Jak?

Možnost prosazení systémových změn vůči nynějšímu českému establishmentu

Co tedy dělat? Připravit se na příležitost, jež může časem přijít, kdy půjde prosadit i takové zásadní demokratizační požadavky, jež jsou normálně zhola neprůchodné. Taková doba nastane v případě celkové krize systému. Ta může i nemusí nastat, nicméně je nezbytné připravovat se jí opravdu účinně využít. Již nyní musí probíhat postupné propojování četných protestních iniciativ do zárodku sítě, jež může být rámcem pro vznik širokého občanského hnutí zdola za prosazení rozhodujících systémových změn. Tedy hnutí občanské angažovanosti, hnutí vyhraněně politické, avšak nepartajní, vznikající mimo oficiální politický establishment, jež v rozhodné chvíli a na rozhodném místě bude schopno proti tomuto politickému establismentu vyvinout dostatečný tlak k prosazení široce sdílených demokratických a demokratizujících požadavků!

Jakých požadavků? Takových, které si my sami společně zvolíme a naformulujeme! Je to opravdu jen a jen na nás! Pokud půjdeme touto cestou, pak ani naše volební účast není úplně od věci a obojí není ve vzájemném rozporu, obojí se může vhodně doplňovat!

Tedy přemýšlejme a jednejme! Je na čase začít budovat svébytné občanské hnutí zdola, jež by kontrolovalo oficiální moc a tlačilo na ni a které by bylo schopno využít příležitosti prosadit systémové změny, pokud by taková příležitost opravdu nastala.

Vytisknout