Objektivně ovulující kardinál
4. 6. 2009 / Karel Dolejší
Dokonce i v dávných dobách mého dospívání neexistovalo něco jako "mládež" jinak než -- řečeno po hegelovsku -- o sobě; šlo výhradně o demografickou kategorii. I v podmínkách končící bolševické diktatury vzniklo hned několik skupin mladých lidí zastávajících navzájem znesvářené symbolické systémy. "Metalisté" nesnášeli "depešáky" a obě skupiny se zase svorně pošklebovaly trempíkům. Politicky vzato, hypotetický pokus postavit byť i jen generační hnutí výhradně na symbolickém systému jediné ze subkultur -- místo aby, jak se to stalo později v OF, vznikl symbolický systém zcela nový -- tedy každý takový pokus by byl předem odsouzen k izolaci a neúspěchu. Jak ukazují čas od času na Britských listech publikované studie Petra Saka, situace se v tomto ohledu výrazně nezměnila -- tedy až na fakt, že fragmentace "mládeže" je dnes ještě mnohem výraznější, než když jsem před dvaceti lety maturoval. Sak přitom dochází k závěru, že v mozaice různých skupin "mládeže" tvoří nakonec překvapivě největší porci koláčového grafu jinak naprosto menšinoví křesťané.
A kdo ví, jak je to nakonec se staršími generacemi. Ať už ale mezi dospělými jakási homogenní křesťanská skupina existuje či neexistuje, právě na ni se teď obrací kardinál Vlk, aby se tak objektivně stal spojencem Penerů strýčka Homeboye v jejich tažení proti Paroubkovi. V této historické chvíli, kdy katolická církev nade vší pochybnost demonstrovala výrazný dosud skrytý "modernizační" potenciál, je však přece jen ještě třeba leccos upřesnit.