Brdská žumpa na dolary amerických daňových poplatníků

3. 6. 2009 / Miloš Dokulil

Nebylo nápadné, že si demokratický prezident USA Obama ponechal z předchozí administrativy zrovna republikánského ministra obrany Roberta Gatese, ačkoliv jinak Bushovu vládu všemožně kritizoval? Už jistý čas předtím nebylo možné si nevšimnout také toho, že předchozím ministrem obrany byl Donald Rumsfeld, o němž se v zákulisí vyprávělo, jak ideologicky vnímá problémy světa kolem. Ačkoliv bezprostředněji měl možná vidět, že ta "daň krve" v Iráku a v Afghánistánu je příliš vysoká, prý měl především v hlavě, jak zajistit Ameriku vůči možné hrozbě z Číny.

Jistě není jen akademickou otázkou, co zřejmě čeká jako výzva Spojené státy v perspektivě jedné generace (stále větší soupeření Číny o hegemonii nad světem). Zároveň lze stěží přehlédnout, že Spojené státy se chovaly v Iráku a v Afghánistánu obdobně, jako kdysi Napoleon ve Španělsku, jehož vojska klasicky navyklým způsobem boje nedokázala obstát vůči gerilovým šarvátkám ("guerrilla"). Boji ze zálohy se pak opravdu ještě hůř čelí, jsou-li k dispozici moderní zbraně. Teď to nerozvádějme.

Stojí určitě za víc než jen zmínku, že Gates jako dnes špičkový politik má za sebou také víc než slušné skóre akademické a odborně profesionální. Ve funkci ministra je teprve dva a půl roku; od 18. prosince 2006. --- Robert Gates má úplné vysokoškolské vzdělání, doplněné dokonce doktorátem (z historie). Před svým nastoupením do ministerské funkce byl prezidentem sedmé největší univerzity (v Texasu).

Má bohaté zkušenosti ze své činnosti v rámci CIA, kde začal "od píky" a byl nakonec dokonce dva roky jejím ředitelem a získal tam řadu významných ocenění. Gates se nerozpakuje odvolat zkušeného generála, pokud zjistí, že hledá řešení stále jen konvenčními prostředky, aniž přitom dosahuje pokroku. Naopak povolá jiného generála (jmenovitě hned po svém jmenování Davida Petraeuse), zatím jakoby zastrčeného v zápolí, jakmile si je jist, že by mohl vnést zcela nový a úspěšnější styl do vedení nezvyklého boje v Iráku. Nyní čtyřhvězdičkový generál Petraeus má mj. Ph.D. z mezinárodních vztahů. (Stojí nyní v čele Ústředního velení amerických vojenských sil.)

Když nedávno (v dubnu 2009) přišel Robert Gates do Kongresu k projednávání rozpočtu pro Pentagon, především dal najevo, že éra afghánských povstalců a somálských pirátů by nás měla poučit, že zatím není na programu dne projekt nějaké "velké války" s velkými soupeři. Kongresman Trent Franks vyjádřil okamžitě svou starost nad programem týkajícím se antiraketové obrany. Stojí za ocitování, jak na to reagoval ministr obrany: "Řekl bych jen to, že bezpečnost amerického lidu a účinnost raketové obrany nejsou zvýšeny tím, že strkáme peníze do programů..., které v podstatě jsou žumpami na dolary daňových poplatníků." (Překl. M. D.)

Kolik jen řečí, papíru, ale i bajtů v elektronických informačních zdrojích padlo jen během loňského roku na téma radar (v ČR) a na problematiku základny antibalistických raket (v Polsku)! V Česku z toho brdského problému bylo málem téma hvězdné velikosti (nehledě ovšem na starosti občanů žijících poblíž chystané základny).

Ještě stále si možná mnozí z nás pamatují, že téma "základna v Brdech" bylo také připraveno jako politický tovar pro handlování v Parlamentu ČR. Přitom okamžitě nebylo kam spěchat. Bylo by bývalo rozumné vyčkat na to, jak dopadnou v USA prezidentské volby v listopadu 2008. Jenže v Česku se nemálo šermovalo, jako kdyby už za zády hořelo. Jen aby bylo možno z diskutabilně vojenského, globálně pojatého problému vytloukat doma politický kapitál. (Máme závidět dnešním americkým občanům jejich současnou administrativu?)

Dvě stručné poznámky:

1) Proboha, jsi vůbec "Robert"? A není to fuk?!

2) Není libo už (pomalu?) přemýšlet o příští válce?

Vytisknout