Vyšetřování hypotéční krize: Hledání zločince, jehož už známe

3. 6. 2009

To by byly pozitivní výsledky vyšetřování. Nicméně komise může sehrát i negativní roli. Může být součástí probíhajícího úsilí přepsat dějiny a poskytnout krytí těm, kdo jsou za katastrofu zodpovědni.

Hlavní závěr je prostý. Krize byla jednoduchá a každý kompetentní ekonom ji mohl snadno předvídat. Měli jsme osmibilionovou hypotéční bublinu. Tato bublina táhla růst ekonomiky od recese v roce 2001.

Bublina vedla k enormnímu boomu ve stavebnictví, protože firmy ohromně vydělávaly na prodeji nových domů za nafouknuté ceny. Vedla rovněž k ohromnému zvýšení spotřeby, když vlastníci domů utratili velkou část bublinou navýšené hodnoty svých nemovitostí.

Bubliny nevyhnutelně splaskávají. (Proto jim říkáme "bubliny".) V tomto případě muselo nevyhnutelně dojít ke zhroucení bytové výstavby a k omezení spotřeby, což uvrhlo hospodářství do strmé recese. To bylo zcela jisté a naprosto předvídatelné. Jedinou otázku představovalo přesné načasování.

Jak mohou ekonomové hypotéční bublinu rozeznat? To je rovněž velmi prosté. Máme data za posledních sto let, která ukazují, že mezi lety 1890 až 1995 ceny bydlení v celostátním měřítku kopírovaly vývoj celkové míry inflace. Najednou v polovině 90. let, v návaznosti na burzovní bublinu, začaly ceny nemovitostí růst podstatně rychleji. Na zlomu, v roce 2006, celostátní ceny nemovitostí předběhly inflaci o více než 70%.

Na poptávkové nebo nabídkové straně nebylo nic, co by mohlo ohromný růst cen nemovitostí vysvětlit. Koncem 90. let významně rostly příjmy, ale v nynější dekádě stagnovaly. Růst populace a vznik nových domácností se od dob, kdy příslušníci generace poválečného baby boomu zakládali domácnosti, výrazně zpomalily.

Na straně nabídky jsme stavěli domy takřka rekordním tempem. Zpravidla nevznikala omezení v důsledku nabídky.

Nakonec, jako pojistku, můžeme zkontrolovat výši nájmů, protože významná změna základních faktorů by měla mít významný vliv na nájemníky i pronajímatele. Nájmy koncem 90. let lehce předbíhaly inflaci a v této dekádě prostě inflaci sledovaly.

To vše by mělo každého zodpovědného ekonoma vést k tomu, aby z plna hrdla vykřičel všechna nebezpečí hypotéční bubliny. To však téměř nikdo neudělal. To nelze omluvit: Za takové selhání by lidé měli ztratit práci.

Co špatné půjčky, spekulace a neregulované deriváty? Ano, to vše bublinu plnilo a umožnilo jí narůst do mnohem větších rozměrů, než by jinak bylo možné. Tato zla byla také základem ohromných odměn pro lidi jako Robert Rubin, Henry Paulson, Angelo Mozilo a ostatní.

Politický vliv personálu Wall Street při selhání úsilí zastavit růst bubliny nepochybně představoval faktor zásadního významu. Jinak řečeno, nešlo jen o neuvěřitelnou nekompetenci ekonomů, ačkoli i to v řadě případů byla pravda. Ale mnozí byli také velmi ochotni přehlížet blížící se katastrofu, která dál obohacovala bohaté a mocné. Vítejte v moderní ekonomice.

Je však důležité stavět na první místo bublinu a finance až na místo druhé, a to ze dvou důvodů. Kdybychom čelili osmibilionové hypotéční bublině bez špatných půjček, předlužených bank a špatných derivátů, byli bychom stále prakticky ve stejné situaci jako dnes: Trh s nemovitostmi by se zhroutil, spotřeba by klesala, nastoupila by vážná recese s masovou nezaměstnaností a rekordní mírou zabavování hypoték.

Druhý důvod, proč se starat o finance až na druhém místě, představuje fakt, že finance jsou na rozdíl od bubliny složité. Většina lidí pokročilé finanční nástroje detailně nechápe. Zaměřit se na tuto stránku krize by znamenalo vyvolat ve veřejnosti dojem, že bylo skutečně obtížné předvídat kolaps, a že by lidé tedy neměli nést zodpovědnost. Stručně řečeno, odvést pozornost k financím znamená vítězství gangu těch, co křičí: "Kdo to mohl vědět?"

Takže může být skvělé, pokud Kongres zveřejní jména lidí z Fedu, ministerstva financí, Security Exchange Commision a dalších regulačních institucí, kteří dovolili bublině pod jejich dozorem růst, stejně jako lidí z Wall Street, kteří na národní ztrátě vydělali. Pokud ale jde o pokus zakrýt zodpovědnost, tak prostě šetřeme a počkejme, až takovou komisi založí čestní členové Kongresu.

Celý text v angličtině: ZDE

Vytisknout