Severní Korea a české (mediální) válčiště

3. 6. 2009 / Miroslav Polreich

Došlo k novému atomovému testu i zkouškám raket krátkého doletu ze strany Severní Koreje. To pochopitelně narušuje příznivou atmosféru, ale na druhé straně to dalo vyznít jako nikdy před tím, a to je třeba zaznamenat, jednoznačné a souladné kritice USA, Číny a Ruska. To je závažný posun, který bude muset Severní Korea respektovat. Nakonec i společný závěr Rady bezpečnosti OSN, která nezpřísnila sankce, vypovídá o jisté positivní naději v budoucí jednání. Je tudíž i pravděpodobné, že rozhodnutí Jižní Koreje o možnosti zastavovat lodě z Pchjongjangu a kontrolovat, zda nepřepravují komponenty zbraní hromadného ničení, zvláště ve spolupráci s Íránem, se nebudou realizovat. Odpadne tím faktický důvod, který vedl Severní Koreu k jejím prohlášením a česká média k rozvíjení katastrofických scénářů.

Daleko pravděpodobnější je očekávání pozitivního přístupu ve směru k obnovení jednání a dosažení pozitivních výsledků. Postoje a stanoviska USA, Číny a Ruska se posledním vývojem sjednocují a Severní Korea není v situaci tento faktor přehlédnout a podceňovat. Tento závěr se zdá být optimistickým. Vzhledem k celosvětovému bezpečnostnímu vývoji a jeho provázanosti má rozhodně reálný základ. Tolik k celkové charakteristice bezpečnostního rámce, ve kterém se svět pohybuje. Nakonec známe i nedávné oficiální stanovisko americké administrativy (ministr obrany Gates), že situaci USA nepovažují za krizovou, a nebudou proto činit žádná opatření.

Věci se však nejeví tak jednoduché z pohledu našeho českého mediálního prostředí. Stále převládá vždy účinná metoda hledání nepřítele a jakékoliv možnosti využít katastrofické scénáře. Jen toto prostředí umožňuje vyznít jednoduchému militantnímu přístupu bez nároku na jakoukoliv pochybnost a alternativní řešení.

Buďme však konkrétní. Právo 27. 5. 2009 přispěchalo s článkem svého pravidelného "bezpečnostního" komentátora Andora Šándora, Ten má odvahu ve své prostotě přímo volat v případě Severní Koreje po válečném řešení, protože by bylo naivní spoléhat na mírové prostředky. A konkrétně "své" řešení spojuje i s Íránem a s tím, že podle něj nunto přehodnotit svůj postoj k radarové obraně tj. vybudování americké vojenské základny u nás. Írán by "řešil" stejným způsobem "skutečnou, nikoliv verbální reakcí". A současná situace by měla být tím "zlomovým bodem". Prostě chce válku.

Otištěním tohoto proválečnického komentáře (a Právo dovede odmítat jemu se nehodící stanoviska), že "svět se od konce studené války nestal bezpečnějším" je plně již v tradiční linii poslední doby tohoto listu, když se snažil vyvolat i protiruskou kampaň akcí "Putin dští síru i oheň" v podstatě proti celému světu, přestože Putin reagoval velmi umírněně (dle světových médií) na prohlášení amerického ministra obrany, že potenciálním nepřítelem USA je Rusko a Čína, za což se americký ministr okamžitě v Mnichově omluvil. (podrobně "Studená válka Putinova, republikánů či českých médií" Britské listy 24.2.2007). Ne tak již Právo . Bylo by jistě dobré, kdyby si odpovědní činitelé v tomto listu uvědomili, že politická bulvarizace má zpravidla hnědou barvu. A určité články (Hekrdla, Keller) jsou jen slabou zástěnou.

Ale i Česká televize přinesla popis budoucích válečných scénářů. Komentátor Jan Eichler nám 28. 5.2009 sdělil, že až získá atomové zbraně, Severní Koreu budou následovat další země, může jich být až patnáct, pak bude zahájena konvenční válka, která postupně přejde do války jaderné. Bohužel přesný datum zahájení celosvětového jaderného konfliktu tento analytik z Ústavu mezinárodních vztahů (spojeného s Ministerstvem zahraničních věcí) a vysokoškolský učitel opomenul sdělit. Snad příště, až ho televize opět pozve. Všechny tyto hrozby se váží nejenom k Severní Koreji, ale i k Íránu.

Američané dle prohlášení nového prezidenta jsou ochotni zahájit dialog. Mají však podmínku: požadují jistou otevřenost a vstřícnost Íránu. Možná, že by českým médiím neškodilo, a byl by to jistě záslužný čin, Američany upozornit, že Írán již dobrou vůli (a nejenom to) projevil. Byl to totiž on, který přivedl k dohodě a mírové spolupráci Indii a Pákistán, které stály v nedávné historii proti sobě ve třech válečných konfliktech (nyní mají atomové zbraně). Američané se snažili dosáhnout mezi nimi dohody po desetiletí, vždy však bezúspěšně. Írán přispěl k uzavření ekonomických smluv, dohod o tranzitních vzájemných investicích a nakonec i k politické kooperaci v rámci Šanghajské organizace spolupráce, kde mají všechny tyto tři země statut pozorovatele a nelze vyloučit jejich plné členství. Myslím, že to není jen o íránské otevřenosti. Zde je konkrétní výsledek.

Je možné se i odvolat na Zbigniewa Brzezinského, jistě uznávanou autoritu a poradce prezidenta Obamy, který pozitivně hodnotí Írán jako zemi s všestranně velkou kapacitou, kulturní tradicí a s mimořádným postavením žen, jimž je ve společnosti projevován plný respekt.

Jisté nebezpečí vůči nám samým vyjadřují i závěry rádoby vědeckých studií na příklad o tom, že islámský svět neodejde ze scény bez ozbrojené porážky. To jsme už u náboženské války. ( "Nebezpečí Zprávy o stavu země v oblasti bezpečnosti" -- Britské listy 29. 10. 2004). Autorem je opět bezpečnostní "expert" pan Balabán.

Uvedení tři velmi mediálně aktivní experti na otázky bezpečnosti mají jedno společné, vrací nám mediální cestou strach, nenávist a -- válku. Bohužel se nedovedli odpoutat od svého myšlení v dřevní době. Závažnější je, že jim to česká mediální scéna a snad i poptávka umožňuje.

Vytisknout