Odsun Němců byl důsledkem, aneb Krystlíkovy dějiny II.

4. 6. 2009 / Antonín Hubený

Vyhánění Čechů ze Sudet

Češi z území odstoupených Německu nebyli vyháněni - dodnes nebyl k tomu nalezen ani jeden pokyn, ani jedno nařízení německých úřadů nebo Wehrmachtu

Další z hanebných tvrzení páně Krystlíka. Kdo chce, snadno si najde stovky stran písemností, dokumentujících řádění sudetských Němců v okupovaných oblastech. Nehodlám se přít, zda existují dokumenty Wermachtu nebo jakékoliv jiné organizace. To, že nejsou nařízení, neznamená, že nebylo vyhnání českých starousedlíků. Existují totiž vzpomínky pamětníků, shromážděné např. v publikaci Vyhnání Čechů z pohraničí 1938 (Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha, červenec 2006).

Vyhnání Čechů z pohraničí 1938 1 2 3 4 5

Doporučuji i panu Krystlíkovi. Je to smutné čtení, ale dá se z něj částečně pochopit, proč české většina po válce dospěla k rozhodnutí o odsunu sudetských Němců.

V jiném článku Když Češi utíkali ze Sudet se uvádí toto:

„Podle úředního sdělení ministerstva vnitra, jež se opíralo o odevzdané dotazníky k 3. prosinci 1938, bylo v českých zemích z okupovaného pohraničí vysídleno do vnitrozemí 151 997 osob (z toho 85 % Čechů, 11 % Židů a 9 % Němců). Zdaleka přitom nešlo jen o státní zaměstnance, kteří při čistkách přišli o práci nejdříve, ale i o další vrstvy obyvatelstva - 23 tisíc dělníků, 8 tisíc živnostníků, 1 tisíc rolníků, zbytek připadal na děti a další rodinné příslušníky. Do tohoto počtu nebyli zahrnuti ti, kteří po Mnichovu uprchli mimo ČSR. Započítáni tam nebyli ani státní zaměstnanci, kteří měli mít zaručeno, že obdrží pevné zaměstnání ve státní službě. Dohromady se jednalo asi o 10 tisíc osob, takže celkově v souvislosti s násilným obsazením pohraničí uprchlo kolem 160 tisíc osob včetně rodinných příslušníků.“

Jenže to byl jen začátek. Vyhánění českého obyvatelstva pokračovalo i po datu 3.12.1938. Podle odhadů bylo do obsazení Československa v březnu 1939 vyhnáno až 250 tisíc osob. Ze 700 tisíc Čechů jich bylo za 6 zimních měsíců vyhnána víc jak třetina. Jejich majetek zpravidla zůstal k dispozici německým obyvatelům. Po zabrání zbytku Československa Němci sami odsun Čechů pozastavili.

Poněmčování a etnické čištění však zcela neskončilo.

V roce 1940 bylo zahájeno vyhnání přibližně 18 tisíc lidí z 33 obcí Drahanské vrchoviny (Stryjová, D. - Mikš, J.: Ztracené domovy. Germanizace Vyškovska a vývoj vyškovské střelnice 1939-1945. 1989).

Od roku 1942 byli vysídlováni čeští občané na Benešovsku, Neveklovsku a Sedlčansku, celkem 31 tisíc osob – popsáno v článku Historie vzniku výcvikového prostoru „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“ . K těmto akcím by se při špetce snahy našly i potřebné písemnosti protektorátních úřadů. Další akce Němců zastavil vítězný postup spojeneckých armád, takže naštěstí nemusím dokumentovat konečné řešení české otázky, připravované na dobu po vítězství Velkoněmecké Říše.

Počet obětí odsunu Němců

Zahrneme-li tyto počty...zjistíme, že se počet obětí a nezvěstných z řad Sudetoněmců zvýší o dalších 203 tisíc, tedy na celkových 444 tisíc.

Nehodlám se s T. Krystlíkem přít o počet obětí odsunu Němců. Pro mne je tato věc ukončená Stanoviskem Společné česko-německé komise historiků, která v roce 1996 uzavřela své šetření takto:

„Hodnoty uváděné v německých statistických propočtech kolísají mezi 220 000 a 270 000 nevyjasněných případů (= rozdíl mezi počátečním a konečným počtem obyvatelstva), které se mnohdy interpretují jako úmrtí; údaje uváděné v dosavadních výzkumech se pohybují mezi 15 000 a 30 000 úmrtími.“

A dále je konkretizuje:

„Podle nich (výsledků nedávno předložených českých studií --- poznámka autora) zahynulo v letech 1945-1946 násilnou smrtí, v internačních táborech, při pracovním nasazení a v důsledku abnormálních podmínek asi 10 000 lidí. K nim je třeba přiradit cca 5 000-6 000 blíže nespecifikovaných úmrtí, která však bezprostředně souvisejí s průběhem odsunu, takže nejnižší počet obětí se podle dosavadního stavu bádání pohybuje --- bez sebevražd --- mezi 15 000-16 000. Tento počet potvrzují i československé statistiky za léta 1945 a 1946, jež uvádějí celkem 22 247 mrtvých, kteří zemřeli v důsledku »násilí, zevních a nevyjasněných příčin« nebo sebevraždy (6 667 případů). Tomu se přibližuje součet prokazatelných 18 889 úmrtí ve zmíněných kartotékách hledaných osob, v němž je obsaženo 3 411 prokázaných sebevražd.“

Beneš, Z.- Kuklík, J. ml.- Kural, V.- Pešek, J., Odsun --- Vertreibung (Transfer Němců z Československa 1945-1947

Nemám jediný důvod zpochybňovat společné stanovisko historiků, které považuje za horní hranici obětí odsunu číslo 30 tisíc. Z dnešního pohledu je to hrozné číslo, ale bylo po válce, kterou Němci rozpoutali a jen v bývalém protektorátu po nich zůstalo 360 tisíc hrobů a obrovské škody.

Svůj článek končí Krystlík vysvětlením, proč zamlčel rozsáhlé oblasti česko - německé historie:

Nehodlám opakovat fakta, která ví každý Čech od příbuzných, z běžné literatury a ze škol. Je to ztráta času, soustřeďuji se jen na skutečnosti jim neznámé.

Způsob, jak vykládá Tomáš Krystlík dějiny, je naprosto nepřijatelný. Když zamlčíme 90 % reálií, přidáme 10 % svých názorů, výsledkem bude lež. Ale pěkně zabalená jako absolutní pravda. Takto se může chovat bulvární časopis, ale dějiny musí být komplexní, jinak nejsou pravdivé. Samozřejmě, že pokud bylo cílem této diskuse zvýšit prodej Krystlíkovy publikace Zamlčené dějiny, pochopím to. Čestnější by však bylo zaplatit si reklamu v tiskovinách a netvářit se jako historik. Nebo se otevřeně přihlásit k sudetoněmeckému landsmanšaftu, aby bylo jasné, čí píseň zpívá.

Vytisknout