Smutný podívání na ty raněný ...

10. 4. 2011 / Jan Polívka

Když jsem před nedávnem, inspirován veletočem rozhodnutí o výši DPH, vyslovil názor, že vláda Petra Nečase si nezasluhuje důvěru občanů, netušil jsem, že za několik málo týdnů bude ještě hůře. To, co se děje v české vládě v těchto dnech, nemá v kulturních zemích obdoby. Že nemá takový spolek podivných individuí, jejichž jediným cílem je uspokojení vlastní patologické touhy po moci, právo nazývat se vládou demokratického státu je na bílé dny. Měla by tedy ta naše slavná "vláda lidu" neprodleně rezignovat.

Bohužel v tom okamžiku je tu další problém: co dál? Kdo na jejich místa? Nevím. To co se vydává za tzv. "demokratickou" opozici větší důvěru neskýtá. A jediná skutečná opozice se - nejen ke vlastní škodě - nedokázala za celých jedenadvacet let přesvědčivěji odříznout od minulosti a v současném světě je v podstatě téměř nepoužitelná. Pravda ovšem je, že ji k tomu "ti nejlepší z nás" nijak nepomohli, právě naopak.

Zdá se mi, že jediným výsledkem dvacetileté resuscitace (v našich krajích nepříliš oblíbeného) kapitalizmu je drasticky rozrušená společnost, zdecimované hospodářství, zdravotnictví, školství i kultura ale především totálně poničené mezilidské vztahy včetně důvěry v budoucnost.

Tak opravdu nevím, jaké stanovisko k řešení současné společenské, ekonomické a dnes i politické krize zaujmout. Snad jen jedno je jasné: takhle to opravdu dál nejde! Obávám se, že jediným řešením je systematická změna. Ale to jsem u problému, který se v poslední době řeší nejen u nás: co po kapitalizmu?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.4. 2011