Smutek přichází z Čech

7. 4. 2011 / Jiří Jírovec

V historii jsme měli presidenty Osvoboditele a Budovatele, pak několik dalších, které podle politické příslušnosti, odsuzujeme jako nýmandy. Mezi tím byl zrádce-nezrádce, hrdina-nehrdina Hácha. Pak se dostala k moci mravně-ekonomická elita a nad ní pastýř národa, který se snaží prožehnat k miliardám, které nepotřebuje a jeho stát ani nemá.

Proč se tahle svrchní trojka zahalila do mlčení v době, kdy smečka chaotiků, zvaná trojkoalice, horlivě pracuje na rozvracení české společnosti?

Aby nebylo pochyb, každá doba má svoje skandály, protože peníze, sex a moc na ně zadělávají. To, co se ale děje v době, kdy je (údajně) třeba vypracovat a schválit reformy, které jsou (opět údajně) pro kohosi nezbytné, přesahuje chápání.

Současnou českou politickou situaci lze vidět cimrmanovským pohledem na třídu: Vždyť se na to podívejte, sedí tady debil -- blbeček, debil -- blbeček, debil -- blbeček, a tady, a to je jediná výjimka jsou dva blbečci vedle sebe.

Kde je Duka, aby si vyprosil milost boží pro českou kotlinu? Kde je Havel se svým kredem o pravdě a lásce? O Klausovi víme, že v Jižní Americe pozoruje velmi, ale velmi pěkně oblečené Argentince a s potěšením sleduje, jak příroda vítězí nad hesly o poroučení větrům a dešťům.

Současný politický marasmus v podstatě začal Čunkem. Kníže pán nechal horký kaštan vychladnout pomocí auditu Čunkových činností. Tehdy se ještě neříkalo "padni, komu padni" a bylo nutné aby nepadlo těm, co byli u moci. Audit byl ukončen, když uběhla potřebná doba zapomínání a kníže mohl vyhlasit uspokojení svého svědomí a šlechtické cti.

Stejný Schwarzenberg teď bez skrupulí říká otupělému národu zhruba toto: My jsme na vás měli připravenou habaďůru s tím, že Saša (Vondra) "pokorně vystoupí před parlamentem, že tu věc spláchneme, že ji skončíme. A on udělal pravý opak." Tak knížete citují Lidové noviny .

Co vlastně znamená slovo "spláchnout"? Přestat o tom mluvit na veřejnosti nebo zarazit vyšetřování možné Vondrovy neschopnosti, která stála milióny (na vojenskou policii v ČT se již zapomnělo)? Slovo spláchnout zavání podvodem.

Ve Vondrově případu nejde o pár set miliónů, ale o to, že jeho nepokora mohla přitáhnout pozornost a zasít zrnko pochybnosti mezi dosud pravověřící. Trojkoalice přece potřebuje klid pro práci -- to víme již od Klause, když oznamoval dohodu, která nebyla.

K Vondrovi se zajímavě vyjádřil Zdeněk Svěrák:

"O Vondrovi si například myslím, že je poctivej. Ale vím já, že tu událost dešifruju správně? Na mě to tak působí. Je to člověk, který byl čestnej a statečnej za totáče, tak se přece nemůže změnit na nějakého křiváka." ZDE

Svěrákův výrok zapadá do Cimrmanovy teorie poznání. Jejím základním prvkem je omyl, na začátku, pravda, zcela přesný. Ten v průběhu poznání vyvracíme, takže, když je posléze zcela vyvrácen a my nevíme nic (ale víme to správně).

Na omylu, že se disident, nebo kdokoli z milionů statečných odpůrců minulého režimu, nemůže změnit na křiváka, staví současná moc svoji reputaci. Až bude tento omyl vyvrácen, nebude již co rozkrást.

Nevím jestli vyšla v češtině kniha Peter's Principle. Napsal jí kanadský profesor matematiky, který v ní postuluje několik základních principů:

  • Pokud neexistují třídní či jiné bariéry, má každý občan tendenci dosáhnout stavu nekompetentnosti (to znamená, není schopen vykonávat užitečnou práci);
  • Užitečnou práci vykonávají jen ti, kteří ještě nedosáhli stavu nekompetentnosti; a
  • V hierarchické společnosti existuje tendence, že každé místo je nakonec obsazeno zaměstnancem, který již dosáhl stavu nekompetentnosti.

Zdá se, že významná část českých politiků Peterovy principy naplňuje. Těmto lidem, kteří dosáhli stavu nekompetentnosti, uniká, že nebyli zvoleni, aby si, při klopýtání za lepšími zítřky, vzájemně podráželi nohy.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.4. 2011