Příspěvek na péči v sociální reformě způsobí chaos a komercionalizaci sociálních služeb

6. 4. 2011 / Jiří Hrebenar

V současné době zdravotně postižení dostávají tento příspěvek takzvaně na ruku. Tedy přijde poštovní doručovatelka a přinese zdravotně postiženému jeho příspěvek v hotovosti domů. Tento princip se panu ministrovi nellíbí a tak se má všechno změnit. Lobby Asociace poskytovatelů sociálních služeb zapracovala. Vznikla pomlouvačná kampaň, které pan ministr velmi rád podlehl.

Poskytovatelům sociálních služeb se nelíbí, že se nemohou pást na penězích poskytovaných zdravotně postiženým. A tak zahájili nečistou hru na to, jak jsou zdravotně postižení morálně pochybní a nevyužívají předražené služby poskytovatelů služeb. Mnoho zdravotně postižených si z příspěvku na péči platí péči od svých rodinných příslušníků, což je naprosto v pořádku. Přeci jenom pomoc při osobní hygieně je přijatelnější od člena rodiny než od někoho cizího. A navíc pro mnoho zdravotně postižených je těžké sehnat adekvátní sociální službu. Je přeci na vůli handicapovaného, jaká služba mu vyhovuje. Stát nesmí, ani nemůže diktovat, od koho může být péče čerpána.

Z ministerských luhů a hájů se začíná ozývat cosi o tom, že zdravotně postižení tuto částku zneužívají a de facto jsme my zdravotně postižení označováni za lháře a zloděje, na které musí být nasazena státní dohlížecí kuratela. V televizních vystoupeních pan ministr Drábek lže, argumentuje nepodloženými výmysly. Nyní podle slov pana ministra nemají zdravotně postižení dostávat svůj příspěvek na ruku. Má být uložen na virtuálním účtě zřízeném MPSV a z tohoto účtu mají být služby hrazeny daným poskytovatelům.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tak zcela veřejně doznává, že se uchyluje k diskriminaci. Handicapovaným podle nich nelze věřit a tak musí přijít stát jako dohlížitel nad pořádkem. Toto polovičaté ministerské řešení přinese pouze mnoho problémů. Handicapovaným se proti jejich vůli rozdají sociální karty, které mají sloužit jako elektronický platební prostředek. Jen tak na okraj uvádím, že podle odhadu Ministerstva financí ČR mají tyto sociální karty stát kolem 5,3 miliardy korun. Vzhledem k rychlosti celého vládního řízení zde dochází k mnoha významným pochybnostem. Vláda najednou má tolik miliard, tak se spoustu subjektů rádo napojí a začne milerádo tunelovat zdroje zdravotně postižených.

V praxi vše bude probíhat tak, že handicapovaný člověk požadující péči bude muset předem úřadům oznámit, od koho bude čerpat péči. S tímto člověkem bude muset sepsat smlouvu. Na internetu MPSV budou vzory smluv a zdravotně postižený si tento vzor bude muset stáhnout a posléze vyplnit. Institut ústně uzavřené smlouvy je v tomto případě novým zákonem znemožněn. Celý postup ministerstva předpokládá, že každý handicapovaný má počítač s tiskárnou a že všichni díky svým handicapům jsou schopni tyto úkony vykonat. Co třeba nevidomí a další lidé?

V této smlouvě musí zdravotně postižený uvést, s čím přesně potřebuje pomoci a od koho tuto pomoc bude dostávat. Osoba, která bude pomoc poskytovat, musí uvést číslo svého bankovního účtu - a pokud ho nemá, tak si ho musí nechat založit. Tímto postupem ministerstvo ruší sousedskou výpomoc. Už vidím, jak sousedka odvedle kvůli tomu, že mi chodí s nákupy, bude celá nadšená oznamovat číslo svého bankovího účtu. Je to celé postavené na hlavu.

Co když osoba, která mi pomáhá, onemocní? Tak opět budu muset stahovat novou smlouvu a budu muset nahlašovat někoho dalšího. Je to další a další papírování. A když uvážíme, že mnoho handicapovaných je hůře pohyblivých, tak neustálé harcování na úřad práce není také nic komfortního.

Navíc zdravotně postižení budou muset vést jakousi evidenci toho, co ten dotyčný vykonal pro handicapovaného za služby. Tento seznam na konci měsíce předloží úřadu práce a ten ve výsledku rozhodne, jaké služby uzná a jaké ne. Výčet uznávaných výkonů služeb má být uveden ve vyhlášce, která zatím není, a to ani v připomínkovém řízení. Tento seznam hrazených služeb má být měněn ministerskou komisí každé tři měsíce. Takže se může stát, že služba, která byla hrazena v březnu, nemusí být hrazena v červnu. Ministerští náměstci již nyní oznamují, že některé služby jako je utírání prachu vyškrtnou ze seznamu služeb. Takový ležící zdravotně postižený bude mít z tohoto kroku ministerstva určitě neskonalou radost. On přeci může žít ve špíně, že?

Opět je tu neuvěřitelný chaos. Handicapovaní tedy mají procházet příslušné vyhlášky a mají při sepisování zjiš'ťovat, na co zrovna mají a nemají nárok? A jak se vše bude hradit? Už vidím, jak sousedce za její ochotu nakoupit mi sdělím: "počkejte si, já vám teď nemůžu za službu zaplatit, musím napřed váš výkon zanést do tabulky a poté někdy v průběhu příštího měsíce vám dám peníze. Stejně zajímavá je situace s pečovatelkou, která mi přijde umýt okna. Opět s ní budu muset napřed podepsat smlouvu a poté tuto smlouvu musím odnést na úřad práce. Teprve poté mi může přijít to okno umýt.

Jak praktický krok ministerstva. A jak jí zaplatím? Bude s sebou tahat platební terminál? S terminálem budu moci zaplatit s pomocí sociální karty, ale co když na této kartě nebudou peníze, co potom? Handicapovaný totiž nebude mít přehled o tom, kolik peněz mu zbývá. Ledaže si zajde do bankomatu, tedy jestli tyto karty budou podporovat zjištění zůstatku na sociální kartě.

Takto vypadá ministerské řešení. Účelovými lžemi ministr dokázal z nás zdravotně postižených udělat lháře a podvodníky. Zahajuje nový systém, který jak vidíte je nevýhodný pro nás zdravotně postižené. Ano, z pohledu ministra se nic neděje, ale v praktickém provozu se děje hodně. Ministerský návrh je nepřehledný a daleko více administrativně náročný. Navíc změny ve vyhlášce poskytovaných služeb způsobí postupnou komercionalizaci těchto služeb. Dnes jsou ceny služeb zastropovány maximálními sazbami, ale jakmile třeba utření prachu, vysávání a další vypadnou z úhradového seznamu, poskytovatelé služeb nasadí komerční ceny. Handicapovaní nebudou mít na jejich úhradu a budou strádat.

Na závěr se tu nabízí další problém. A to jsou ceny za provedené služby. Dnes jsou nejvyšší možné ceny služeb uvedeny v Zákoně o sociálních službách. Kde ale budou uvedeny ceny služeb poskytovaných v rámci nové vyhlášky? Každá služba, která bude vykonána, musí být handicapovaným uvedena v seznamu vykonaných služeb spolu s její cenou. Také se může stát, že úřad práce neuzná mou úhradu a stanoví úhradu zcela jinou. Je to opět zdravotně postižený, který bude poté muset vysvětlovat osobě poskytující sociální službu, že jí nemůže zaplatit takovou částku, na které se domluvili.

Ministerské řešení nic nezpřehlední, spíš naopak. Je plné buzerace a nesmyslů. Ne každý handicapovaný se vyzná na internetu a ne každý se vyzná ve vyhláškách a zákonech. Využívání příspěvku na péči bude v rámci ministerské novelizace velmi nepřehledné a chaotické. Velmi zavání diskriminací a ministerským šlendriánem.

Vytisknout