Jak EU a Česká republika "podporují" demokracii a lidská práva na Blízkém Východě

6. 4. 2011 / Karel Dolejší

Prvním z řečníků byl David Cronin, novinář a autor knihy Europe's Alliance with Israel: Aiding the Occupation. V úvodu vystoupení připomněl esej Václava Havla ze 70. let, Moc bezmocných, který mj. tematizuje roli medií a propagandy v provozu totalitního systému. Podle tehdejšího Havla se totalita projevuje mj. v tom, že dochází k falšování minulosti, přítomnosti i budoucnosti v souladu se lží, kterou o sobě systém šíří - že totiž nikoho neutlačuje a všechno je vlastně v nejlepším pořádku. V této souvislosti je skutečně zajímavé nedávné vyjádření Benjamina Netanjahua, podle nějž je jeho země oázou klidu na Středním Východě, kde neprobíhají žádné protesty, "Protože jsme jediní, kdo respektují lidská práva. Jediní, kdo respektují práva arabských občanů. Dvacet procent našeho obyvatelstva jsou Arabové. A těší se v Izraeli plným občanským právům. Je to jediné místo... kde se Arabové a muslimové těší úplné svobodě a úplné rovnosti před zákonem." Dvě intifády a každý týden se opakující demonstrace na okupovaných územích pro Netanjahua totiž neexistují. A přirozeně pro něj neexistují ani diskriminační zákony, které v Izraeli platí.

Jak Cronin upozornil, 22. března Kneset schválil zákon, který znemožňuje financování jakékoliv organizace, jež by připomínala vyhnání palestinského obyvatelstva z území dnešního Izraele (nakbu). Minulost má být popřena, vymazána a přepsána. 25. března byl pak schválen další zákon, který odebírá občanství každému, kdo by se dopustil terorismu nebo zrady. Kromě toho se připravuje i zákon, který zakáže šíření informací o celosvětovém bojkotu izraelského zboží.

To, jak selektivně se Havel staví k obraně lidských práv ve světě, když na jedné straně vyzvedává disidenty na Kubě nebo v Číně, ale současně patří (v rámci iniciativy "Evropští přátelé Izraele") k hlavním západním nekritickým příznivcům režimu systematicky porušujícího lidská práva pětiny svých obyvatel, ho usvědčuje z pokrytectví, konstatoval Cronin. Podobně nadstandardní vazby k Izraeli vykazuje i český ministr zahraničí Schwarzenberg, který Izrael často navštěvuje již od roku 1964, na rozdíl od Obamovy administrativy se stýká i s rasistickým ministrem zahraničí Avigdorem Liebermanem a ať Izrael podnikne cokoliv - nálety na Gazu, plány na etnické čistky na okuúpovaných územích - vždy jeho postup důsledně hájí.

ČR má jistě v současnosti v rámci EU s Izraelem vyloženě nadstandardní vztahy, nicméně ani ostatní členské země nepostupují vůči Netanjahuově vládě stejně jako vůči kterémukoliv jinému státu. Krátce poté, co Izraelci při vražedné operaci Mossadu v Dubaji zneužili pasy několika evropských zemí, za to byli "odměněni" bezproblémovým schválením vstupu do OECD, konstatoval Cronin. Některé země, například Británie nebo Belgie, dokonce provádějí úpravy své legislativy, aby představitelé izraelského establishmentu obvinění z trestných činů mohli dál jezdit na zahraniční návštěvy bez obav ze zatčení...

Dekorativní jazyk Kodexu EU o vývozu zbraní poněkud ztrácí lesk tváří v tvář rapidně se rozšiřující spolupráci s Izraelem v oblasti "bezpečnostního" výzkumu a vývoje. Do 800 výzkumných programů financovaných Bruselem jsou zapojeny izraelské zbrojní firmy a celkem tak obdrží 4,3 miliardy eur. Společnosti jako IAI, Elbit nebo Rafael jsou zapojeny do vojenské spolupráce s NATO. A Cronin tvrdí, že má důkazy o tom, že se na takových programech podílí mj. i pražská společnost Letov spolupracující s IAI.

Další z panelistů, profesor Ústavu politologie FF UK Pavel Barša, konstatoval paradoxní charakter narativu používaného na mezinárodní scéně izraelským establishmentem. Na jedné straně je Izrael vydáván za jedinou demokracii na Středním Východě, na straně druhé se však toto vysoké hodnocení demokracie rozpadá v nic v okamžiku, kdy týž stát vyjadřuje ohromné obavy z demokratizace svých arabských sousedů. Vyprávěnka ovšem zakrývá situaci, kdy izraelský apartheid má sám k demokracii dosti daleko a tyranie v regionu jsou pro jeho zájmy výhodné, neboť nereprezentativní vlády mohou být zpravidla snadno manipulovány Washinghtonem právě tak, jak to Izraeli vyhovuje. Zrovna tak ujišťování, že Izraeli jde o mír s Palestinci, neobstojí tváří v tvář skutečnosti, že neexistuje ochota akceptovat hranice z roku 1967 a veškerá jednání jsou fakticky chápána pouze jako zástěrka, která slouží k získání času pro dokončení ilegální kolonizace okupovaných území.

Z druhé strany Barša upozorňuje, že palestinské hnutí Hamás zjevně nereaguje na nabídku Fatáhu zahájit jednání o překonání vnitropalestinských sporů; místo toho patrně spoléhá na vítězství Muslimského bratrstva v podzimních volbách v Egyptě, čímž by se pozice Hamásu (palestinské odnože Muslimského bratrstva) velmi výrazně zlepšila... Je to ovšem velmi reakční politická síla, konstatoval Barša. Přesto i takový vývoj by podle něj ve střednědobém horizontu byl v zásadě pozitivní, protože ztráta americké kontroly nad zahraniční politikou arabských zemí Izrael přinutí, aby přestal jednat z pozice jednoznačné mocenské převahy a přistoupil na vyrovnanější hru.

Aktivistka International Solidarity Movement Eva Nováková v závěru promluvila o svých zkušenostech z ročního pobytu v Palestině - ve Východním Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu. Detailně vysvětlila podobu spolupráce mezinárodních aktivistů s místními lidovými výbory, které jsou nezávislé na oficiální palestinské politické reprezentaci, a při svých protestech proti okupaci a vyhánění koordinují postup i s širokým spektrem izraelských aktivistů. Upozornila dále, že i izraelští aktivisté jsou za účast na pokojných protestech běžně vězněni, což poněkud zpochybňuje tvrzení o izraelské demokracii.

***

Izraelský narativ hovořící o "jediné demokracii" v regionu zakrývá mj. i skutečnost, že tamní politický systém recykluje kádry, které strávily podstatnou část produktivního života v armádě nebo zpravodajských službách - tedy v přísně hierarchicky uspořádaných organizacích, jimž je duch demokratické politiky cizí. Mezi politickým systémem, který existuje (a s kosmetickými úpravami i nadále bude existovat) v Egyptě, a politickým systémem Izraele tak neexistuje žádná zřetelná hranice - oba jsou součástí téhož kontinua, v němž je politika prováděná na otevřené scéně odvozena od primárních mocenských agentur v podobě zákulisních bezpečnostních aparátů.

Jestliže EU, jejíž většina institucí trpí zřetelným demokratickým deficitem, navazuje privilegované vztahy s takto "demokratickým" režimem, pak je otázka, co tento trend vlastně vypovídá a politickém směřování samotné Unie. Co se pak týče přínosu spojeneckých vztahů, zde se lze lecčemu naučit například od Turecka. To bylo donedávna druhým nejdůležitějším strategickým spojencem Izraele - ale stačilo opravdu málo, aby spojenec naprosto bez skrupulí provedl ozbrojený útok proti lodi plující pod tureckou vlajkou...

A poznámka na úplný závěr: Nedávno se Štěpán Kotrba zde na BL rozplýval nad izraelskými opatřeními omezujícími činnost nevládních organizací v zemi. Toto úsilí má ovšem i svou druhou stránku. Na půdě EU působí pod hlavičkou NGO celá řada izraelských lobbyistických a vlivových organizací, proti nimž naprosto nikoho nenapadne jakkoliv zasáhnout. Až tedy bude Kotrba věnovat pozornost také působení proizraelských spolků jako je např. ISERD, EFI a The Transatlantic Institute, bude možno jeho jinak vysoce kritický postoj k neziskovým organizacím považovat za vyvážený a svým způsobem v zásadě obhajitelný...

Vytisknout