A je to tady. Eventuální vlastníci soukromých penzijních fondů si už brousí zuby.

6. 4. 2011 / Jiří Baťa

Dlouho očekávaná informace o tom, jak vlastně bude nakládáno s úsporami na soukromých penzijních fondech, je tady. Vše totiž stojí a padá s poplatky, které mají "krmit" vlastníky těchto fondů. Výše poplatků je nyní alfou a omegou, které mají nejspíše rozhodnout o reálnosti fondů.

Forma poplatků a jejich výše bude podle analytiků patřit mezi klíčové faktory, které rozhodnou o výnosech spoření a tedy i úspěchu penzijní reformy. Poněkud mne zaráží, že o výši a formách poplatků rozhoduje ministerstvo financí (Kalousek) a ne ministerstvo práce a sociálních věcí (Drábek). Jistě, provázanost zde existuje, ale proč o tom nerozhoduje samo ministerstvo, které má důchodové záležitosti ve své kompetenci? Má to snad naznačovat, nebo snad dokonce svědčit o posilování financí státního rozpočtu z předpokládaných výnosů? Tomu nerozumím, nechám si poradit, snad se najde někdo, kdo to blíže vysvětlí. Ale jsou tu i jiné věci k zamyšlení.

Vláda ve snaze "vytřískat" z reforem (a je jedno z jaké) co nejvíce peněz mj. i do státní pokladny, tvrdě vynucuje "dobrovolnou" účast v soukromých penzijních fondech. Je nad slunce jasné, proč! Občané (zainteresovaní na budoucích důchodech) by měli, podle vlády, dobrovolně povinně jistým procentem spořit na důchod rovněž přes soukromé penzijní fondy. Přesněji, kromě stávajícího (nejvýhodnějšího) státního systému by měli pro posílení svého spořícího konta přihodit ještě na soukromé fondy. Kolik či jak velká bude výhoda, nikdo neví. Tedy kromě těch, co se soukromými fondy počítají. Platit, platit a zase platit. Jen aby se do soukromých fondů dostaly peníze (a nemělo by jich být málo), které pak budou z poplatků královsky živit několik "vyčůránků". Teď jde o to, jakou variantu zvolit, aby to občany (jako) moc nebolelo, ale aby výše poplatků byla dostatečně rentabilní pro zisk vlastníků fondů. To je totiž pravý důvod a smysl zřízení soukromých fondů -- zisk!

Kromě toho je zde ještě jedna záležitost, která mne zaráží. Podle předsedy představenstva a výkonného ředitele Penzijního fondu Komerční banky Pavla Jiráka by jedna z variant "...mohla svádět manažery penzijních společností k příliš rizikovému investování!". A je to tady! To je to zásadní -- investování. Znamená to, že peníze občanů, ukládané na penzijní účet za účelem posílení důchodového konta na "stará kolena", budou použity na "investice" či investiční záměry vlastníků fondů, což znamená velké riziko pro občany. Jednak je otázka, jaký efekt pro klienty fondů budou mít jejich úspory, co se úroků týká (o těch zatím není řeč), ale lze tušit, že nějaký výrazný efekt a možnost "zbohatnutí" z nich nehrozí. Ale riziko ztrát všech uložených prostředků je vysoké. Jednak proto, že "investice", přes veškerou snahu vlády a jiných zainteresovaných o transparentnost všech takových aktivit nezaručuje, že peníze nebudou "využity" i jinak (ona se vždycky nějaká cestička či důvod najde), jinými slovy mohou být vyvedeny do zahraničí za účelem investice, ale protože se (třeba) záměr nepodaří, peníze přijdou v niveč. Přesněji řečeno, zůstanou na soukromém kontě v zahraničí. A občane, co s tím naděláš? Nic!

Rozumím tomu, že peníze se mají točit (být v oběhu), že mají mít efekt v nějakých výnosech a ziscích. Ale proč tuto výhodu mají mít jen vlastníci fondů, ale už ne ti, kteří by do fondů měli peníze vkládat? Co z toho bude mít klient fondu, že fond bude dejme tomu výhodně investovat, že bude vykazovat slušné zisky? Jaký podíl na zisku bude klient mít? Žádná celá nula nic! O tom ani slovo, zájem se týká především výhodnosti pro fondy samotné, nikoliv pro klientelu. V tom vidím nevýhodu a velké riziko, ale nejen v tom - nelogičnost a potažmo nevýhodnost vidím už v samotném úmyslu založení soukromých penzijních fondů. Jakákoliv snaha o podání logického vysvětlení a zdůvodnění opodstatněnosti těchto fondů je pro mne nepřijatelná. Protože věřit ministru Drábkovi či ministru Kalouskovi, že to myslí poctivě a ve prospěch "těch potenciálních důchodců" (zvláště po letitých zkušenost s Kalouskovými praktikami) je stejné, jako věřit, že ve vládě není ani Drábek, ani Kalousek či Nečas, že nemáme vládu "na baterky", ale někoho, komu občané bezmezně důvěřují. To bohužel není a ještě dlouho nebude.

Nebudu daleko od pravdy, když vyslovím domněnku, že jakkoliv se domácí krize jeví jako společensky nedobrá, přesto si ji někdo pochvaluje, notabene ji slušně využívá. Konkrétně vláda a všichni ti "experti" kolem ní, ti různí poradci, přátelé a kamarádi na všech úrovních státních či veřejných orgánů, ale (hlavně) stranických aparátů, neboť ti jsou de facto strůjci (v krajním případě intenzivní podporovatelé) všech těch reforem! Důchodová reforma dává šance zcela výjimečné a vzdát se toho by bylo (pro některé) hříchem!

Žádná reforma se neudělá bez toho, že na ní někdo nevydělá. A protože se chystá reforem hned několik, kyne z toho nemalý prospěch. Aby se dostalo všem těm několika stovkám modrých (neplést s "moudrých") ptáků, kteří táhnou za jeden provaz. Je jim jedno, že na konci je smyčka a v ní občané, a že se provaz stále více a více utahuje. Jak dlouho ještě?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.4. 2011