Pocta pro českého spisovatele. Ovšem, pokud je Milan Kundera ještě českým spisovatelem?

6. 4. 2011 / Ivo Šebestík

To samo o sobě by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby se tak nestalo u Gallimardu, v prestižní edici La Bibliothèque de la Pléiade. Tato knihovna představuje skutečnou "plejádu" evropských i světových autorů nejzvučnějších jmen, ale je vzácností vskutku nebývalou, aby se zde objevil spisovatel ještě žijící. V případě Milana Kundery se tak stalo.

Nechci to tvrdit s určitostí, ale nevybavuji si jiný takový případ. Snad jedině souborné dílo Clauda Lévi-Strausse vyšlo v roce 2009, doslova na poslední chvíli ještě za autorova dlouhého života. Skutečně se zdá, že spisovatelé jako Durasová, Queneau či Jorge Louis Borges patří k "nejmladší" generaci slavné Plejády. Posledním autorem, který se v La Bibliothèque de la Pléiade objevil, byl Boris Vian (1920 až 1959). Jeho dílo vyšlo také ve dvousvazkovém kompletu, podobně jako romány a povídky Kunderovy.

Jak vlastně knihy v této edici vypadají a čím jsou pozoruhodné? Knihovna je otevřená nejenom beletristům či básníkům, ale obecně, dalo by se říci, všem velkým osobnostem, které po sobě zanechaly významné písemné dílo. Proto mezi spisovateli najdeme například i Karla Marxe nebo už zmíněného etnografa a etnologa Lévi-Strausse. Francouzi mají samozřejmě jistou protekci, ale to vůbec neznamená, že by se cti patřit mezi autory "Plejády" dostalo všem francouzským spisovatelům. Například mezi nimi schází Romain Rolland, abychom uvedli jméno z nejnápadnějších v tomto ohledu.

A pokud jde o současníky, tak ti mohou psát sebevíce a posílat na trh každý rok novou novelu, a stejně se za života, s největší pravděpodobností, do Plejády nedostanou. Každý zkrátka, alespoň podle Gallimardu, není Milan Kundera.

Gallimardu patrně nelze jednoznačně přisoudit kádrování při výběru literátů, kterým se dostane cti patřit mezi vyvolené a na ty, jimž bude tato pocta odepřena. V knihovně Plejády najdeme kontroverzního Louise-Ferdinanda Célina, jehož padesát let uplynuvších od úmrtí si letos v červnu literární Francie nepochybně připomene. Stejně tak nechybí sympatizanti radikálních levicových proudů, Louis Aragon nebo Paul Éluard.

A jak vypadají knížky této slavné ediční řady po formální stránce? Jsou to svazky vázané v měkkých celokožených vazbách, které mají v zásadě čtyři barvy. Starší klasická díla autorů, jako byli osvícenci Voltaire, Rousseau, Diderot nebo i klasikové, Hugo, L. N. Tolstoj či Balzac nebo Sandová, jsou v tmavě zelené kůži. Autoři dvacátého století, Camus, Sartre, Hemingway, Nabokov, Yourcenarová, a nyní třeba Vian a Kundera dostávají vazby hnědé. Dávní filozofové čínští, řečtí a latinští mají kůži světle zelenou a na klasické dramatiky typu Racina či Moliéra zbyla barva červená. Kromě těchto knih patří do edice Plejád také některá encyklopedická a odborná díla. Například Dějiny hudby nebo Dějiny věd. Tyto práce mají rubínově zbarvené vazby zdobené ornamenty.

Všechny knihy jsou tištěné na vysoce kvalitním mírně nažloutlém papíru a písmo a linky na hřbetech kožených vazeb jsou z 24karátového zlata. Díky nesporné kvalitě tisku, papíru a vazby se cena každého svazku pohybuje v podstatě od 50 do 80 eur. Takže se jedná spíše o sběratelskou záležitost, neboť Plejády lákají především milovníky bibliofilií, i když není vyloučeno, že zdobí knihovny také docela pěkné řádky snobů. Většina knih z této edice je hodně obsáhlých. Výjimkou nejsou ani svazky dosahující téměř dvou tisíce stran. Každá kniha je opatřena průhlednou fólií a ještě zasazena do bílého papírového pouzdra.

Vytisknout