Strasti kolem E 10 aneb jak se v Německu zavádí zelené palivo

6. 4. 2011 / Kay Čejka

Hlavně u starších modelů může větší příměs alkoholu způsobit poškození umělohmotných těsnění, nátěrů a díky většímu obsahu vody i zrychlit korozi motoru.

Proto spolková vláda vydala nařízení, podle kterého musí provozovatelé čerpacích stanic zároveň nabízet i „starý“, 95 oktanový, benzín s označením „Super-Benzin“.

Německý automobilový klub ADAC ale v minlých dnech prováděl namátkové kontroly u čerpacích stanic v Mnichově a okolí a zjistil, že se na čerpacích stanicích prodává dražší 98 oktanový „SuperPlus“ pod označením konvenčního „Super“. Dle názoru klubu tímto čerpací stanice porušují nařízení vlády a včera podal na společnosti ARAL, Shell, BP Germany, OMV a Jet žalobu.

Ropné společnosti se brání tím, že vládní nařízení jim ukládá pouze povinnost „na stejné čerpací stanici nabízet i pohonné hmoty kvality „Super“ s obsahem ethanolu do 5%“.

Dalším a mnohem závažnějším problémem je fakt, že řidiči nové palivo neodebírají a radši čerpají dražší benzín E 5 pod označením „Super“. Tento odpor vůči novému palivu ztěžuje život i ministru životního prostředí a křesťanskému demokratu Norbertu Röttgenovi, který neúspěch paliva svádí na ropné společnosti. Tvrdí, že nevyužívají dostatečným způsobem informační materiály a plakáty, které ministerstvo společně se svazem německých výrobců automobilů pro zavedení nového paliva připravilo. Ropné společnosti prý měly dostatek času seznámit zákazníky s novým druhem paliva. Při pohledu na úmorné reklamní kampaně ropných společností, slibující pohádkový výkon závodních aut Formule 1 při použití zázračných lektvarů vlastní výroby, mi není jasné, proč by to takto nešlo i s E 10.

Naopak ropné společnosti z neúspěchu viní vládu. Ta jim pod hrozbou finančních sankcí uložila výrobní kvótu pro výrobek, který veřejnost již v minulosti odmítla a odmítá ho i dnes. Je logické, že případné sankce tyto společnosti v plné míře předají opět řidičům a vyženou tak ceny pohonných hmot dále do astronomických výšek.

Některé německé ropné společnosti se nechaly slyšet, že do značné míry omezily další výrobu paliva E 10 a opět rozjíždějí výrobu klasického „Super“ benzínu, aby tak pokryly jeho stále vysokou poptávku. Dodávají, že toto pokrytí neuspokojené poptávky ceny za normální benzín zase sníží. Minulých několik let se ale nedal pozorovat pokles cen pohonných hmot i přes výrazný pokles cen za surovou ropu a pochybuji i o tomto slibovaném zlevnění.

Letošní pokus spolkové vlády uvést palivo E 10 na německý trh ale zdaleka není prvním. Již v roce 2008 se tehdejší spolkový ministr životního prostředí Sigmar Gabriel (SPD – německá sociální demokracie) pokoušel o zavedení nového paliva. Když ale viděl, jak skepticky němečtí řidiči reagují na přírůstek na čerpacích stanicích, celý projekt odvolal.

O rok později se o to samé pokusil jeho nástupce za CDU (křesťanští demokraté) Norbert Röttgen a také neuspěl. Tento rok již o odkladu nechce ani slyšet. Spolková vláda se rozhodla, že projekt dotáhne do zdárného konce a udělá tím krok ke splnění nařízení Evropské unie, že do roku 2020 musí být doprava v členských zemích minimálně z 20% pokryta palivy z obnovitelných zdrojů.

Zádrhel minulých pokusů, stejně jako i toho současného, je v první řadě skepticismus a strach řidičů. Spolková vláda tvrdí, že ethanol je „bio“ právě díky faktu, že při jeho výrobě, tedy od vysázení rostlin až po spálení paliva v motoru, vzniká právě tolik CO₂, kolik rostliny vážou při svém růstu.

Tato tvrzení jsou vyvracena jedněmiu experty a potvrzována jinými „experty“. Vědci tak u obyčejného občana již dávno ztratili svou důvěryhodnost.

Dalším problémem je, že nikdo řidičům nedal jistotu, že „ta nová šťáva“ nepoškodí motor jejich plechového miláčka. ADAC a další organizace společně s vládou sice prohlašují, že informace jsou dostupné na mnoha místech a mnoha způsoby, ale přesto nedokázali přesvědčit veřejnost o bezpečnosti paliva E 10.

Proto nedávno společnost Shell přišla s nabídkou, že zdarma pojistí každého řidiče proti škodám na jeho vozidle, způsobeným palivem E 10. Háček je v tom, že nutí řidiče skoro výhradně tankovat u svých stanic, takže jde opět jen o získávání a upoutání klientů.

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Vytisknout