NEMLUVTE MÝM JMÉNEM

Vláda demokraticky volených idiotů a redakční politika "nezaujatých pozorovatelů"?

8. 4. 2011 / Štěpán Kotrba

7.4.2011 zveřejnily Britské listy text jaderného fyzika Vladimíra Wagnera s titulkem "Jak to bylo s jadernými haváriemi v Japonsku". Redakce mu předřadila sdělení, cituji: "Autor je jaderný fyzik, není tedy nestranný pozorovatel. Je ale v jaderné energetice odborník, pozn. red.", konec citace. Zaujal mne onen pojem nestranný pozorovatel, napsal mi čtenář a občasný autor Stanislav Hošek.

Přiznám se, že jako doposud ještě člena redakce mne tento termín zaujal také. Někdo (redakce) zde anonymně hovoří i mým jménem a to způsobem, který vede k nadvládě asertivních diletantů, tvrdících u popravčího špalku "my jsme lid". O jaderné fyzice by měl - podle mého názoru - jako nestranný odborník hovořit jaderný fyzik a nikoliv zelený aktivista či internetem klikající véčkař, o medicíně by měl hovořit graduovaný lékař a nikoliv šaman a bohemistovi pak zbývá komentování vlivu wikipedie na úpadek vzdělanosti a vlivu Jaroslava Haška a jeho Josefa Švejka na úpadek českého národního sebevědomí. Ale to je možná tím, že jsem se tváří v tvář posledním událostem na české politické scéně stal zástupcem osvícené meritokracie nad vládou demokraticky volených idiotů (meritokracie je vláda vzdělaných a profesionálně schopných; idiocie není nadávka, ale starší označení lékařské diagnózy nejtěžší formy mentální retardace, - trvalého snížení rozumových schopností IQ na hodnotu nižší než 20; odkazy vedou do wikipedie, nikoliv do české politiky).

Stanislav Hošek dále píše: "Snad bych ještě pochopil, že redakce asi odborníky většinově nedokáže vnímat jako pouhé pozorovatele. Ale v žádném případě nechápu, proč právě o jednom konkrétním tvrdí, že není nestranný. Dovoluji se proto na redakci několik dotazů. Odborníci, u nichž tato poznámka není, jsou nestranní? Mohou být i neodborníci nestranní? A pokud ano, proč to redakce u nich rovněž neuvádí? Jak prosím redakce posuzuje onu nestrannost?"

Rozumím potřebě redakčního či redaktorova disclaimeru (vyloučení odpovědnosti, zřeknutí se odpovědnosti) u autorů, kteří jsou ve zjevném konfliktu zájmů (političtí či ekologičtí aktivisté, funkcionáři či představitelé politických stran a hnutí, bojující za prosazení své ideologie a politického názoru, z něhož jim plyne prospěch či moc; představitelé a zaměstnanci firem, píšící o svém zaměstnavateli, na němž jsou existenčně závislí ; autoři PR článků, psaných na něčí objednávku apod.). Rozumím potřebě editace emocionálních výkřiků, odstranění úspěšně žalovatelných výroků či opravy nepravdivých údajů či stylisticky nesprávné formulace v článcích. To je součástí redakční práce.

Konfliktem zájmů ovšem není odborné vzdělání a profese autora. Vladimír Wagner je absolventem jaderné fyziky na MFF Univerzity Karlovy v Praze, pracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy a přednáší na FJFI ČVUT Základy subatomové fyziky a Základy jaderné spektroskopie. Tolik korektní - bezpříznaková identifikace kompetencí autora k tomu, aby se vyjadřoval k otázkám jaderné fyziky. Akademický pracovník není a nemůže si dovolit být aktivista. To se v akademickém světě neodpouští a považuje se za smrtelný hřích. I s jeho argumenty lze polemizovat, ale odborným způsobem. Akademický pracovník u reaktoru Akademie věd není zaměstnanec PR oddělení ČEZu.

Autor "redakčního" disclaimeru se neodvážil polemizovat s jediným argumentem či informací, kterou Vladimír Wagner v článku přinesl. Neudal ani jediný argument, který autor vynechal. Napsat, že "autor je jaderný fyzik, není tedy nestranný pozorovatel" je totéž, jako napsat "autor je bohemista, a proto nemá právo hovořit nestranně o Josefu Švejkovi či dramatikovi Václavu Havlovi". A to můžu mít na Švejka či Havla diametrálně jiný názor. Dehonestovat autora bez argumentů na základě profese je totéž, jako ho dehonestovat na základě rasy či pohlaví. V kontextu české publicistiky je například známa obrana z rituální vraždy obviněného Žida Leopolda Hilsnera z pera Tomáše Garrique Masaryka. Doufejme, že v roce 2011 nebude nutné stejně vášnivě obhajovat všechny jaderné fyziky.

Včerejšek jsem strávil na mezinárodní konferenci o médiích veřejné služby a jejich budoucnosti. Za jeden z krizových momentů budoucí žurnalistiky považuji fenomén poslední doby - občanskou žurnalistiku, prosazující se v médiích se svými "názory" a hovořících s udivující sebejistotu o všem - i o tom, o čem autoři nic nevědí. Několik z nich bylo i v Ostravě přítomno. Ještě více přemoudřelých kritiků médií veřejné služby, kteří se k mediím vyjadřují pouze proto, že občas koukají na televizi, na konferenci přítomno nebylo.

Jako stále ještě (už deset let) člen redakce internetového deníku Britské listy se ZA SVOU OSOBU autorovi omlouvám a říkám, že tento způsob argumentace zdá se mi bezmocně protijaderně aktivistickým. Vysvětlit ani omluvit jej neumím a nezbývá mi než se stydět. Osobu, která se podepisuje jako REDAKCE žádám, aby bez konzultací s mou osobou nemluvila UŽ NIKDY mým jménem. Stejně jako mým jménem nemají právo mluvit bombardéry a bitevníky nad Libyí, prosazující zde západní podobu "demokracie".

Autor vyučuje mediální komunikaci, působil tři roky jako člen Rady ČRo a není tedy nestranný pozorovatel. Redakční práce v BL ho neživí stejně, jako ho neživí Ústav jaderné fyziky AVČR či ČEZ. Tento disclaimer si pod článek napsal sám.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.4. 2011