Augiáš, mesiáš, galimatyáš

10. 4. 2011 / Karel Dolejší

Občanská nespokojenost se stavem politiky na českých tocích dosáhla aférou Víta Bárty a následnou koaliční krizí dalšího rekordu. Poločas rozpadu Věcí veřejných se ukázal být kratší, než si nejen jejich členové, ale i mnozí vnější pozorovatelé mysleli. Než voliči přenesou roli mesiáše z veverky na dalšího spásného politického živočicha na jedno použití, nabízím několik postřehů k zamyšlení.

1) Hněv i touha po změně jsou vzhledem k panujícímu marasmu naprosto pochopitelné; nicméně tvrzení, že "horší už to být nemůže", je samozřejmě pouhou iluzí. Není to tak dávno, co podobné výroky zaznívaly v souvislosti s Topolánkovou vládou - a dnes by mnozí souhlasili s tím, že současnost je v leckterém ohledu ještě tristnější. A co hůř, není rozhodně žádný problém klesnout ještě mnohem, mnohem níže.

2) Jste si jisti, že máte jasný názor na to, co je základní příčinou bídy panující v české politice? Jestli myslíte, že za to nesou odpovědnost někteří konkrétní lidé, zkuste se zamyslet nad tím, kolik už se jich při různých plánovaných i neplánovaných výměnách vystřídalo, aniž by se základní parametry někam hnuly. Víte, co chcete změnit? Je určitě důležité tohle vědět dříve, než se v předvolební kampani vystavíte přívalu stranické propagandy, která opět "vysvětlí" i perpetuum mobile.

3) Stran na jedno použití stylizujících se do role obchodníka s deštěm - pardon, se změnou - jsme už od dob Unie svobody zažili přehršel. Takže: Proč by měl člověk věřit, že zrovna tato další rychlokvašená strana X bude "konečně jiná"? Jak se staví k tomu, v čem vidíte základní příčinu prohlubujícího se politického průšvihu? Nabízí nějaký způsob, jak se vy sami můžete na změně podílet a mít tento proces do jisté míry pod kontrolou, nebo její základní sdělení přeložené do emocionálně neutrálního jazyka vypadá asi takto: "Dejte nám svůj hlas, my to za vás vyřešíme", plus slogan "transparence"?

4) Je strana nabízející změnu "strana bernardýn", nebo spíš model "francouzský buldoček"? Vyrůstá vedení z členské základny, nebo je členská základna jen chabým a náměsíčným tělíčkem anemicky sekundujícím klubu kamarádů z Prahy, který všechno předem vymyslel a naplánoval? Jaroslav Hašek kdysi francouzského buldočka popsal jako tvora, jenž má hlavu tak neústrojně velkou a mocnou, že při pokusu rozběhnout se pravidelně padá na hubu... Strana typu "francouzský buldoček" je ve skutečnosti maketou politické strany a s největší pravděpodobností do ní masívně konjukturálně vstupují zájemci o koryta, kteří brzy budou představovat podstatné procento členstva.

5) Působí mesiášská politická formace někde v komunální politice? S jakým výsledkem a jak dlouho? Prosazuje dlouhodobé projekty zlepšující život občanů, nebo si hlavně staví pomníky, zviditelňuje se a sbírá body? Sežeňte si co nejvíce informací. Působení VV na "čistě pražské" úrovni například už před volbami dávalo tušit mnohé z toho, co právě teď veřejně vychází najevo.

6) Ve věci recyklovaných politiků: Vážně myslíte, že starého psa lze ještě naučit nějakým novým kouskům?

7) V současnosti je už dost málo pravděpodobné, že se před nástupem masivních celosvětových krizových jevů souvisejících s přelidněním, nedostatkem vody, selháváním stávajícího systému výroby potravin a vyčerpáváním ropných zásob podaří nějak zásadně předesignovat hlavní politické instituce na národní úrovni. Daleko spíše budeme muset vystačit s jakousi "brikoláží" (kutilstvím, improvizací) využívající toho, co už aktuálně existuje. Realistickým cílem je tedy zabránit naprostému vytunelování státu ve prospěch soukromých kapes a uchovat jistý stupeň jeho akceschopnosti. Zásadnější změny musí být vyvinuty v souvislosti s řešením konkrétních problémů v konkrétním místě a zdola. Úkolem státu bude udržet si pevný tvar, postarat se pokud možno alespoň o základní infrastrukturu a zároveň být dostatečně porézní, aby se do něj "vešla" celá řada na něm nezávislých místních iniciativ a politik. Co tomu překáží, je špatně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.4. 2011