Mediální středověk:

Nevzdělanost není ani nutnou, ani postačující podmínkou novinářské servility

7. 4. 2011 / Karel Dolejší

Bohumil Kartous právem věnuje pozornost zoufalému způsobu, jakým často čeští novináři chápou svou vlastní společenskou roli. Obávám se však, že vysvětlení tohoto jevu nedostatečnou vzdělaností je poněkud zavádějící. A nejde tu o jednotlivosti: Framing celého problému podle mě vede ke zkreslujícímu chápání. Nezáleží totiž ani tak na tom, co čeští novináři o médiích vědí nebo nevědí. Jde o to, jak jsou servilní k mocným ve svých postojích -- a kritické myšlení a nezávislost se studiem na českých VŠ získat nedají.

Generace, která dnes v médiích pracuje, nemá nejmenší problém přečíst si studie z oblasti mediální teorie v anglickém originále, a nepotřebuje tedy čekat na překlady. Takže ono "Kdyby jen věděli!" je myslím rána úplně mimo terč. Někteří vědí, a stejně jsou dál servilní. Jiní by s vynaložením poměrně malého úsilí vědět mohli, kdyby jen chtěli; jenomže nechtějí. Výroky typu "ale vždyť média přenášejí to, co politici řeknou" pak reflektují spíše specifické sebepochopení a alibismus. "My novináři za nic nemůžeme. Jsme hlásné trouby politiků a tak to má taky být. Co jiného byste po nás chtěli. Snad abychom začali samostatně myslet?"

Paradox je v tom, že někteří myslí samostatně, aniž k tomu potřebují tuny formálního vzdělání; a jiní jsou ovšem vzdělaní až hanba, aniž by to sebeméně přispělo k jejich nezávislému uvažování. Napsal-li kdysi Ladislav Klíma, že "ve škamnách zblbne i ten, kdo předtím blbec nebyl," měl na mysli právě toto.

Čeští novináři jsou servilní k moci, protože jsou servilní k moci. Přemnozí si vybírají mezi mocnými své favority, s nimiž se bezmezně identifikují: Tu je to Bursík, tu Kalousek, tu Vávra. Když se idoly opotřebují, najdou si nové a cyklus se opakuje. Pokud zrovna dočasně trpí nedostatkem nových idolů, jsou bezradní, protože nevědí, koho papouškovat. Je to záležitost pro psychology, ne pro mediální teoretiky.

A taky jde samozřejmě o institucionální systém, který odlišné charakterové typy z českého mediálního provozu do značné míry eliminuje...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.4. 2011