Lidé na dně, stát nikde

28. 3. 2011 / Aleš Uhlíř

Již jsme si, pravda, na existenci bezdomovců zvykli. Zpráva, že pod jedním ostravským mostem bylo nalezeno mumifikované tělo bezdomovce, je něco normálního, neboť se stalo veřejností běžně přijímanou věcí, že bezdomovci takto končí. Ba dokonce se objevují povzbudivé, "optimisticky" laděné zprávy, jako je kupř. ta v týdeníku Mladé Fronty "7 Sedmička" z 11. 3. 2011 , podle níž bezdomovci "mrazy snášejí dobře". Sedmička informuje, že bezdomovci mají na okraji Frýdku -- Místku několik stanových osad, kde přežívají i v největších mrazech. Plně obsazeny jsou i duté pilíře mostních konstrukcí, bezdomovci obývají opuštěné průmyslové areály, stanují v příměstských lesích aj.

Osobně jsem si na podobné věci dosud nezvykl.

Narodil jsem se v době, kdy něco podobného v těchto rozměrech nebylo myslitelné. Ne, nemá to nic společného s tehdejším režimem, ani můj otec, dědeček nebo pradědeček nežili ve společnosti, kde by tento jev mohl narůst do dnešních rozměrů.

Nechci ze svého příspěvku udělat pojednání o domovském právu, jehož počátky se u nás vztahují k roku 1849, kdy byla zřízena obecní samospráva. Zrušeno bylo domovské právo až v roce 1948. Domovské právo v sobě zahrnovalo právo na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření. Systém získávání domovského práva (např. narozením po otci, sňatkem po manželovi, rozhodnutím obce na žádost osoby s déletrvajícím pobytem v obci aj.) prakticky vylučoval, aby zde byla početná skupina lidí bez domovského práva.

Když za Velké hospodářské krize ztráceli lidé zdroje obživy a přicházeli o vlastní bydlení, nemohli se usazovat v okolních lesích nebo pod mosty. Pokud by tak učinili, porušili by zákon a stát by je donutil vrátit se do domovské obce, která by se o ně musela postarat - včetně zajištění bydlení a léčby na obecní útraty.

Ve svém článku z 1. 3. 2010 hovoří týdeník "7 Sedmička" o 150 bezdomovcích v městě Frýdku-Místku. Za rok již na svých stránkách uvádí ve Frýdku-Místku 300 takových osob . To je nárůst o 100% za jeden rok. Není žádný důvod předpokládat, že by Frýdek-Místek byl něčím významným pro to, aby zde došlo k takovému nárůstu. Všude jinde to bude zhruba stejné.

Na jaře v minulém roce jsem se vypravil do jednoho místa v Ostravě, nacházejícího se v městské části Poruba. Je to malá zalesněná rokle s meandrujícím potůčkem, doslova vedle areálu Fakultní nemocnice v Ostravě, kousek od budov Vysoké školy báňské. Léta jsem tam nebyl a to, co jsem viděl, mi doslova vyrazilo dech. V rokli, pár kroků od autobusové zastávky Studentská, je trvalé tábořiště bezdomovců.

Zatím se můžeme poněkud trpce pousmát nad tím, jak redaktorka týdeníku Sedmička Petra Sasínová vyzývá čtenáře, aby napsali na téma "Dokázali byste přežít v zimě v lese?" Schopnost soucítění s cizím neštěstím dávno zmizela, soudnost se vytrácí a lidské city okoraly. Proboha, paní redaktorko, vždyť nejde o skautskou hru!

Není nezbytné vracet se k institutu domovského práva. Stát může nedůstojnému bezdomovectví zamezit i jinými způsoby. Zatím bezdomovce v lesních doupatech a ruinách budov obcházejí starostliví policisté a kontrolují občanské průkazy. Stát s bezdomovci počítá i při sčítání obyvatelstva. Avšak lidé přebývající v lesích jsou pouze druhořadými občany, spíše ale jen imaginárními občany tohoto státu, který na své tradiční funkce rezignoval. Pro ně ztratila existence státu jakýkoli smysl. Právo na pobyt v obci se proměnilo na právo přebývat v lesních brlozích, pilířích mostů a opuštěných ruinách. Právo na chudinské zaopatření veškeré žádné. Jednou, a to může být poměrně brzy, mohou si narůstající skupiny takto ze společnosti vyloučených lidí oprávněně položit otázku, zda oni stát vůbec potřebují a podle toho se chovat.

Vytisknout