Co je pro mě politika

29. 3. 2011 / Jan Široký

Z politiky mám rozporuplné pocity, píše Jan Široký. Osobně jsem přesvědčen, že nynější již političtí matadoři zneužili situace, kdy v Čechách 40 let neexistovala demokracie. Celá jedna generace naší země nepoznala svobodu. Absence empirické zkušenosti tak lidi postavila do situace, kdy museli uvěřit, že svoboda je to, co jim porevoluční představitelé státu jako svobodu představí.

Bohužel již od začátku devadesátých let je politika a státní moc až příliš navázána na podnikatele a místní i nadnárodní firmy. Politici tak nikdy zcela záměrně neprohlubovali občanské vnímání společnosti i věcí veřejných. Celá jedna další generace tak žila v jakémsi pokřiveném systému, o němž se upřímně domnívala, že je toto svoboda.

Dnes lidé politiku vnímají jen skrze přihlouplé řečnické přestřelky, obecně ve společnosti panuje skepse a nedůvěra a národ je postaven do situace, že se více méně obává, jaké další zhoršení kvality života jej čeká.

Je zcela nepřirozené, že nám politici již od času Václava Klause na postu ministra financí utahují opasky, přicházejí s krizovými balíčky, nastolují nouzová ekonomická opatření a obecně stále uplatňují strategii vlády strachem. O rozvoj občanské společnosti, pocitu sounáležitosti občana s jeho zemí i městem politici neusilují ani ve svých programech a již vůbec ne praktickými kroky.

Politika je pro mne velice důležitý instrument zachování a rozvoje svobod občanů. Politika je forma veřejné diskuze a správy státu i regionů, která je zároveň pojistkou, aby úředníci a lidé, jež jednají jako orgány veřejné moci, byli vždy pod dohledem veřejnosti prostřednictvím svých politiků.

Obávám se, že totéž co politika, pro mne neznamenají čeští politici. Jsem přesvědčen, že drtivá většina českých politiků, ať již z pohodlnosti, či z vypočítavosti nebo z důvodu vlastního prospěchu, se podíleli a stále spolupodílejí na co největším poškozování svobodné občanské společnosti, kdy pozornost veřejnosti zaměstnávají konstantním strašením, katastrofickými scénáři, mediálním nafukováním často bezvýznamných kauz, kdy takto skryti rozhodnou často o věcech mnohem důležitějších, o kterých obyvatele však nikdo neinformuje.

Politika v Českém provedení je pro mne jistou formou vulgárního násilí.

Ze všech těchto důvodů, usilovně podporuji rozvoj a zavedení všemožných forem ověřené datové komunikace do systému přímé demokracie. Dnes, kdy je internet a počítač běžnou součástí drtivé většiny domácností, kdy již plně funguje a stát akceptuje elektronický podpis či datové schránky, je již pravý čas, aby lidé měli mnohem více možností ovlivnit běh věcí veřejných. Nebráním se ani elektronickým volbám a jsem přesvědčen, že odvolatelnost politiků je již na místě.

Veřejná referenda nesmí být nadále jakýmsi mytickým právním instrumentem, který je v praxi nedosažitelný. Češi si po čtyřiceti letech nesvobody a dalších dvaceti letech zneužívání a fabulací zaslouží, aby politici, úředníci a všichni, kdo jsou vyplácení z veřejných peněz, začali pracovat pro ty, od koho si peníze berou. Je na čase, aby občané mohli veřejnou moc nejen někomu svěřit, ale aby ji také mohli ze své vůle odejmout. Politik, úředník, či kterýkoliv vykonavatel státní moci má nezpochybnitelnou povinnost pracovat pro občana.

Politika je dle mého názoru nesmírně důležitá a soudím, že základním mechanismem realizace demokracie vždy politika zůstane. Ovšem po dvaceti letech skrývání smyslu svobody, po velice nestydatém usurpování šancí lidí dosáhnout narovnání a jisté občanské hrdosti, po víc jak dvaceti letech, kdy jsme stále nedosáhly hodnot kvalitní demokratické společnosti, není jiné cesty, než otevřít cestu formám přímé demokracie. Jedině tak lze zdvihnout laťku na tu úroveň, kdy politik musí pracovat pro veřejnost kvalitně a s nasazením, jinak mu lidé odejmou jeho mandát a výsady, a dají jiné osobě, která se zaváže veřejnou služby vykonávat.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.3. 2011