Proti útlaku a nadvládě

30. 3. 2011 / Karolína Černá

Young, Iris M.: Proti útlaku a nadvládě. Transnacionální výzvy politické a feministické teorii. Zuzana Uhde ed. Praha, Filosofia 2010, ediční řada Filosofie a sociální vědy, 258 s.

Počátkem letošního roku vyšla mimořádná publikace, která upoutá pozornost svými rozbory politické a sociální nespravedlnosti a nerovností mezi muži a ženami. Jedná se o průřez tvorbou posledního desetiletí života významné americké autorky kritické teorie Iris Marion Young (|2006), jejíž dílo bylo doposud v české společnosti velmi málo reflektováno. Autorka přitom otevírá řadu zajímavých a aktuálních témat a přichází se zcela originálními motivy. Kniha je souborem šesti textů, které Zuzana Uhde vybrala ve snaze propojit úvahy Young "o základních genderových strukturách a o nespravedlnosti jako nadvládě a útlaku" (s. 26) a zároveň je doplnila předmluvou, která uvádí do celého kontextu autorčiny filosofie. První tři oddíly se zaměřují především na témata genderu, ostatní pak na politickou teorii demokracie a sebeurčení v mezinárodní politice.

Z genderových témat za nejpůsobivější považuji Feministické variace na téma dům a domov. V této kapitole si autorka bere za cíl obhajobu zachování hodnoty domova v životě člověka, přičemž se nevyhýbá hluboké kritice a své stanovisko podmiňuje nutnou proměnou celé struktury domova spolu s přehodnocením některých zásadních aspektů. Reaguje tak na proud feministické kritiky domova jako represivní instituce genderového útlaku, který požaduje úplné zavrhnutí hodnoty domova. Young uvažuje o současné struktuře domova především ze dvou hledisek. Zaprvé kriticky nahlíží na asymetrické postavení žen jako těch, které pečují o domácnost a věnují tomu svůj volný čas a své duševní i tělesné síly. Tato péče se ve velké míře odehrává v úmorném sisyfovském koloběhu netvůrčí nutnosti, přesto bývá hluboce podceňována. Z tohoto hlediska se autorka přiklání ke snahám vymanit domov ze spárů patriarchální ideologie opuštěním genderové specifičnosti domácích prací a celkovým přehodnocováním soukromé a veřejné sféry (s. 81). Zadruhé nachází Young čtyři základní pozitivní hodnoty domova, pro které nejenže by měla být idea domova obhájena, ale zároveň demokratizována, mělo by se tedy usilovat (v návaznosti na bell hooks) o rozšíření dostupnosti takového domova pro každého. Kladnými hodnotami domova jsou podle Young především bezpečí, individualizace, soukromí a uchovávání. Autorka oživuje Heideggerem zavedený pojem uchovávání a rozvíjí jej ve smyslu "uchovávání předmětů a významů domova" (s. 75). K tématu domova autorka v části Mezihra: příběh mé matky přidává působivou osobní zpověď, ve které líčí své dětství, kdy její matka nedostála tehdejšímu (50. léta) předměstskému ideálu matky-hospodyně, za což rodinu stihly hrozivé důsledky.

Stěžejním aspektem tvorby Iris Marion Young je však její víra v možnost jiného -- rozumějme lepšího -- světa, která byla hnacím motivem její odborné práce a která zároveň vedla Young ke snahám o hmatatelnou změnu. Young se snažila vytvářet vize globální demokracie, ve které viděla cestu k prosazování globální spravedlnosti. Ve svých úvahách rozvíjí politickou filosofii Johna Locka a kritizuje vojenskou a ekonomickou globální hegemonii. Oproti hegemonii prosazuje vytvoření globálního inkluzívního systému deliberace a rozhodování (s. 219), tedy takovou globální demokracii, která je komunikativní a ve které je nasloucháno všem hlasům (s. 223). Vyjednávání by pak měla probíhat na rovině vertikální i horizontální, aby bylo co nejúčinněji vyhověno požadavkům globální spravedlnosti, a to formou vládnutí, kterou Young nazývá diferenciovaná solidarita a rozpracovala ji ve své knize Inclusion and Democracy. Pro vizi globální demokracie Young považuje za velmi přínosný koncept sebeurčení národů jakožto absence nadvlády (vztahová autonomie), staví jej do opozice ke konceptu sebeurčení jakožto nevměšování (nezávislá suverenita). Podporu pro své tvrzení nalézá jednak ve vztahovém feminismu, jednak v neorepublikánské kritice (Philip Pettit), kdy obé se shoduje na tom, že nezbytnou podmínkou svobody je absence nadvlády. Nadvláda je zde chápaná jako prosazovaná schopnost arbitrárně zasahovat do jednání druhých (s. 168). Za příklad uvádí vztah Izraele a Palestiny, kdy za východisko ze současných sporů považuje autorka vytvoření horizontální dvounárodnostní federace založené právě na principu sebeurčení jakožto vztahové autonomie (absence nadvlády), a toto řešení klade oproti návrhům na vznik dvou samostatných států nebo jednoho sekulárního státu Palestina/Izrael. Vrátíme-li se na globální rovinu, zásadním krokem na cestě ke globální spravedlnosti je podle Young participativní ekonomické zmocnění, jehož prvky by pak mohly být například zrušení dluhů nejchudších států a zavedení globální daně. Takové zmocnění by již nebylo projevem blahovůle, která vyvěrá z pozice nadvlády.

Přečíst si knihu Proti útlaku a nadvládě vřele doporučuji všem, kteří si uchovávají naději na lepší společný svět, protože Young na základě svojí kritiky otevírá nové možnosti a cesty, po kterých stojí za to se vydat -- prozatím alespoň v myšlenkách.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.3. 2011