O vítězích a poražených, snech a realitě

30. 3. 2011 / Kay Čejka

Výsledky nedělních voleb ve spolkových zemích Baden-Württemberg a Rheinland-Pfalz byly pro mnohé překvapením. Hlavně pád CDU v Bádensku-Württembersku po 58 letech vlády šokoval jak poražené křesťanské demokraty, tak ale především vítěznou stranu Zelených. Naopak zajímavý výsledek v Rheinland-Pfalz dává důvod k zamyšlení sociálním demokratům a důvod k radosti křesťanským demokratům kolem jejich kandidátky Julie Klöcknerové. V této spolkové zemi je tajným vítězem voleb CDU.

Ve Stuttgartu musí dosavadní ministerský předseda Stefan Mappus (CDU) předat žezlo „zelenýmu“ Winfriedu Kretschmannovi, který bude vládnout společně se socálními demokraty zemi, která po dobu 58 let nezměnila politický dres.

Vláda po těhto volbách mohla obsahovat í účast CDU, i když to zní neuvěřitelně. Winfried Kretschmann byl, jako jeden z mála, přístupný možnosti spolupráce s křesťansko-demokratickou unií. Avšak ta si sama zabouchla dveře, když před volbami odmítla jakoukoliv politickou spolupráci. Za to nyní bude opoziční stranou, která sice procentuálně nasbírala nejvíce hlasů, nebyla ale ochotná se o vládu podělit.

Nadcházející zeleno-červená vláda by hlavně pro Zelené mohla znamenat nepříjemné procitnutí. Jednak nemá ani jedna z koaličních stran dostatek lokálních, způsobilých a lidem známých kandidátů na obsazení jednotlivých resortů a tak se o posty ministrů hlásí i adepti z Berlína, kteří, nedoufaje v možnost uspět na zemské úrovni, vrhli se na kariéru politika na úrovni spolkové.

Další nepříjemnou vyhlídkou, hlavně pro zelenou část koalice, je uskutečnění hlásané energetické politiky v reálu. Winfried Kretschmann bude muset vysvětlit svým voličům, že elektrická energie se neobjeví prostě z ničeho nic, když se vypnou tamnější přesluhující jaderné reaktory a nepovolí se stavba elektrických vedení z budoucích tzv. „větrných parků“ na jih Německa. Jak se osvědčí zelený ministerský předseda v průmyslové zemi par excellence a jestli to pro stranu Zelených bude znamenat stejně bolestivé přehodnocení vnitřní politiky, jak tomu bylo za války v Kosovu co se zahraniční politiky týče, se teprve ještě uvidí.

Ve spolkové zemi Rheinland-Pfalz pro změnu bude vládnout červeno-zelená variace dávného spojení SPD a strany Zelených. Vítěztví však má velice trpkou příchuť, zvlášť pro sociální demokracii. Ta se udržela u moci právě jen za pomoci Zelených a to kvůli nejhoršímu volebnímu výsledku v této zemi za posledních 52 let. CDU s 35,2 % leží pouze 0,5 % za sociálními demokraty a nejspíše by se zde chopila moci, kdyby měla koaličního partnera. Liberální FDP ale s katastrofickým výsledkem 4,2% (v roce 2006 8,0%) opouští zemský parlament.

S volebním výsledkem zdejší odnože CDU a Julií Klöcknerovou jako lídrem volební kampaně byla velice spokojená i kancléřka Angela Merkelová a blahopřála stranické kolegyni při včerejším vystoupení po stranickém prezidiu.

Zároveň ale také nazvala nedělní volební výsledek v Bádensku-Württembersku „...černým dnem pro CDU na jihozápadě a pro stranu jako celek.“ Dosavadní ministerský předseda Stefan Mappus ale i nadále stojí za svým kladným názorem na atomovou energii a nejhorší volební výsledek své strany v této spolkové zemi velice zodpovědně připisuje jaderné katastrofě v Japonsku.

Opravdovým „looserem“ těchto zemských voleb je liberální FDP Guida Westerwelleho a to nejen na zemské úrovni, ale hlavně na úrovni spolkové. Jako jediná (!) politická strana při těchto volbách zaznamenala masivní odliv voličů a je pravděpodobné, že to rozdmychá hlasitou personální diskuzi uvnitř strany. Jisté je již nyní, že ministr průmyslu Rainer Brüderle končí jako předseda frakce v Rh-Pf. A to nejen z důvodu, že se liberálové ani nedostali do tamějšího parlamentu, ale také kvůli jeho výrokům ohledně atomové politiky vlády před zástupci průmyslu při jednání Svazu německého průmyslu BDI.

Sám předseda vládní koaliční strany Svobodní demokraté Guido Westerwelle ale osobní důsledky vylučuje i přes to, že byl ostře kritizován za svůj postoj vůči silové intervenci v Lybii.

Naposledy jej několik národních sdružení mladých liberálů (Junge Liberalen) vyzvalo k rezignaci. "Nikdo nesmí být vynechán, ani předseda strany ne", nechal se slyšet předseda JuLi Henning Hoen i místopředsedkyně Cornelia Pieper a Rainer Brüderle.

Celý tento „volební debakl“, jak ho někteří pozorovatelé nazývají, nakonec pro CDU a vládu Angely Merkelové neskončil až tak špatně. Velká část kritiky posledních dnů i týdnů nyní nejvíce doléhá na liberály, což oslabuje jejich pozici ve vládní koalici a Angela Merkelová už nebude muset na jejich požadavky brát tak velký zřetel. Největší politický soupeř, SPD, nezaznamenal v podstatě žádné výrazné posílení a se stranou Zelených se najednou přece jen možná bude moci jednat. Jen aby ale tento manévr Angely, opět o 180°, nezamotal hlavu konzervativcům z vlastních řad, kteří si jen těžce zvykají na nový styl vládnutí „stavím si vlaječku podle větříčku“.

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.3. 2011