Profesor Zdeněk Slanina z Japonska: "Nešlo o exploze reaktorů, ani vodíkových nádrží"

14. 3. 2011 / Zdeněk Slanina

Tzv. "exploze" v jaderných elektrárnách jsou zatím jen výbuchy třaskavého plynu - směsi vodíku a kyslíku, které zlikvidovaly skleněné střechy reaktoru. Při vysoké teplotě se voda začne rozkládat na vodík a kyslík, tím dále stoupne tlak, který stoupá i tak z titulu rostoucí teploty. Tlak se snižuje odpouštěním redukčním ventilem. Jenže celé to zařízení je ještě v budově se střechou, a ten třaskavý plyn snadno exploduje. Dost by stačilo, kdyby ventil byl vyveden nad střechu, a odpouštělo se v nějakém pulzním režimu. [Pozn. ŠOK: Podle informací v betonových kontejnerech, ve kterých je vlastní kontejnment reaktoru, byl tlak 3,5 atm a k výbuchu došlo, když tlak stoupl náhle na 5,5, resp. 8,5 atm.]
Kalamita začala tím, že sice s výpadkem proudu nastartovaly diesel-agregáty, ale ty pak asi po hodině zkolabovaly, a tím skončilo i chlazení. Stačilo mít v zásobě ještě nějaké akumulátorové zdroje, paradoxně by ještě nějakou dobu stačily třeba i solární panely. A nakonec i větrníky, neb v Pacifiku bezvětří téměř neexistuje. Je to právě západní vítr, v tuto roční dobu převládající, který případné uniklý radioaktivní materiál odnáší nad oceán. [Pozn. ŠOK: jediný radioaktivní materiál, uniklý spolu s plyny při explozi, je cesium ¹³⁷Cs (poločas rozpadu 30,22 let; emitor beta a gama záření) a jód ¹³¹I (poločas rozpadu 8,02 dnů, používá se v podobě Na¹³¹I k léčbě karcinomu štítné žlázy)]. Nicméně radiační expozice několika málo postižených jednotlivců se zatím stále pohybuje jen tak někde na úrovni rentgenu plic ...

Vytisknout