Europoslankyně Roithová prosadila oficiální stížnost Evropského parlamentu na zavedení vízové povinnosti Kanadou pro občany ČR

13. 3. 2011 / Daniel Strož

Roithová totiž (s podpůrnou účastí dalších čtyř kolegů) iniciovala úspěšný text Písemného prohlášení, s nímž se svými podpisy solidarizovala nadpoloviční většina poslanců EP. Mezi signatáři oficiálně přijatého textu (který může donutit EU přijmout některá pro Kanadu nepříjemná opatření, jimiž je kupř. neuskutečnitelnost ratifikací nejrůznějších vzájemných smluv), nalezneme nejenom čtveřici komunistických poslanců včetně jejich frakčního "šéfa" GUE/NGL Lothara Biskyho z Die Linke, ale dost překvapivě i u nás nechvalně známého Bernda Posselta. Podepsali celkem pochopitelně také všichni ostatní čeští europoslanci, s výjimkou Richarda Falbra, Jiřího Havla a Libora Roučka (všichni ČSSD).

Europoslanec Falbr svůj nesouhlas s Roithové iniciativou zdůvodnil v Právu 9. 3. tím, že ji považuje za "pokryteckou snahu vyvolat u kolegů v EP lítost nad krutým osudem České republiky". Kromě jiných argumentů využil též někdejší svévolné vyjednávání ČR o umístění radaru, nebo o vízové povinnosti s USA, které bylo vedeno bez ohledu na postoj EU. Připomněl také převážně zištné důvody, které vedly romské spoluobčany vyjíždět do Kanady. Prostě to všechno asi ve smyslu "sami si neumíme v zemi udělat pořádek, s EU se patřičně nesolidarizujeme, tak co bychom vlastně chtěli". V tom může mít Falbr do jisté míry pravdu, ale nemá ji už vůbec tam, kde označuje aktivitu Roithové za jakousi "marketingovou akci" na její zviditelnění, nebo poslankyni obviňuje z toho, že své spoluposlance iritovala parlamentem kolujícím letáčkem, na němž pod zobrazenou tváří Václava Havla stála informace, že bez víza nesmí do Kanady ani on, se současně připojenou otázkou, jak je tomu vlastně s proklamovanou rovnoprávností všech unijních občanů. Falbr tvrdí, že Havla se to netýká, protože vlastní diplomatický pas. Pozapomněl ale jaksi, že i v diplomatickém pasu vydaném ČR je zapotřebí mít do Kanady platné vízum.

Nemohu se ubránit pocitu, že za Falbrovou kritikou Roithové stojí cosi jiného, snad i frustrace z vlastního neúspěchu. Postačí se letmo podívat na dosavadní aktivity obou těchto českých europoslanců: Falbr před plénem europarlamentu hovořil jen 1 x (!), zatímco Roithová 100 x za stejnou dobu, čili od podzimu 2009. To už je samo o sobě fenomenálním výkonem; jenomže u Roithové vlastně pořád při tom jde jenom o menší část toho, co je jejím celkovým akčním rádiusem. Falbrovi se v EP zestručněle řečeno nevede; pouze ještě podstatněji hůř, než mnoha dalším českým europoslancům. Taktéž ti komunističtí, za které jsem tam coby nestraník v minulém volebním období působil, se tentokrát více méně jenom bezvládně "vezou" na samém chvostu. I proto jsem vzdal dopředu snahu je přesvědčovat, aby převzali iniciativu v problémech českých invalidů, jimž nikde v EU nejsou uznávány jejich průkazky a označení na autech, pročež se jim na vyznačených parkovištích dostává pokut. Nebo jim třeba navrhnout, aby začali prosazovat nynější mnohajazyčné televizní zpravodajství Euro News i v češtině, jelikož zdejší veřejnoprávní televize neinformuje o světovém dění vždy korektně. Rovnalo by se to házení hrachu na zeď. A abych dál nepřetěžoval pracovně vytíženou europoslankyni Roithovou, obracím se poslední dobou na nejrůznější příslušné orgány EU přímo, což doporučuji dělat také ostatním občanům a občanským seskupením v ČR. Mohou psát v rodném jazyce, ve kterém se jim dostane i odpovědi.

Vytisknout