Zemětřesení v minulosti

14. 3. 2011 / Boris Cvek

Toto zemětřesení bývá považováno za jedno z nejvražednějších v lidských dějinách. Dalo podnět ke vzniku moderní seizmologie (a postupně k pochopení, jak gigantickým silám zemského nitra jsme to vydáni napospas), ale i k ukončení éry naivního filozofického optimismu "nejlepšího z možných světů".

Na toto zemětřesení reagoval Voltaire speciální básní a dílkem Candide, v němž sarkasticky účtuje s filozofickým optimismem a vůbec s metafyzikou.

Pro Rousseaua bylo lisabonské zemětřesení zase důkazem zvrácenosti moderního života lidí, jichž žije příliš mnoho na jednom místě (Rousseau se chtěl, jak je všeobecně známo, vrátit do vysněného stavu života lidí před vznikem velkých civilizací).

Filozofický názor a metafyzika, jak naznačoval už Čapek ve Válce s mloky, jsou přece jen něčím, co lze otřást zprávou o lidském utrpení a co vyžaduje hlubokou revizi a proměnu.

Naopak konzumující masu mloků bez filozofie i metafyziky nevyruší ani ty nejdramatičtější mediální záběry tsunami či fotky možná k výbuchu se chystající japonské jaderné elektrárny od chrupání bramborových lupínků u televizní obrazovky.

Navízím pár úryvků z Voltairova Candida o Lisabonském zemětřesení:

"Ale sotva vstoupili do města... ucítili najednou, jak se jim země chvěje pod nohama. Moře se divoce zdvihlo, vzdouvající se vlny zalily přístav a urvaly všechny lodi, které tu byly zakotveny. Ulice a náměstí naplnily sloupy ohně a popela, domy se bortily, střechy padaly na základy domů a základy domů pukaly. Třicet tisíc obyvatel rozličného věku a obého pohlaví zahynulo v troskách.

Když bylo po zemětřesení, které zničilo tři čtvrtiny Lisabonu, sešli se místní mudrci a usoudili, že nejúčinnější prostředek na zachránění zbytku města bude pěkné a slavnostní pálení kacířů. Potvrdila to i universita v Coimbre a prohlásila, že podívaná na několik lidí, kteří se pálí v mírném ohni a při znamenitých obřadech, je skutečně onen tajný a nikdy neselhávající prostředek, jak zabránit zemětřesení.

Vystrašený, zaražený, ukrvavený Candide se třásl na celém těle a ptal se sám sebe:

-Jestliže je tento svět nejlepší ze všech možných světů, jaké jsou vlastně ty jiné světy? Ušlo by to, kdybych byl dostal napráskáno jenom já. Byl jsem přece bit už u Bulharů. Ale bylo třeba, můj drahý Panglose a největší filosofe, abych tě viděl věšet a nevěděl ani proč? A vy můj drahý anabaptisto! Bylo třeba, abyste se vy, nejlepší ze všech lidí, utopil v přístavě? Ó slečno Kunigundo, perlo dívek! Bylo třeba, aby vám rozpárali břicho?-"

O lisabonském zemětřesení ve Wikipedii ZDE

Vytisknout