Není čas na retro i na Britských listech?

14. 3. 2011 / Jiří Šejnoha

Když jsem si přečetl, mimochodem jen zběžně, odkaz z článku pana Bubeníka -- Zavedlo Československo systém, který nemá budoucnost? do archívu Britských listů na Váš rozhovor s ekonomem Františkem Nepilem -- "Proč je Klausova privatizace špatná", a s tím související archívní rozhovor s Ivanem Svítkem "Kompetence Klausových poradců", a pak jsem si přeskočil na další Váš "zajímavý" rozhovor s písničkářem Jaroslavem Hutkou -- rozhovor s Jaroslavem Hutkou o české identitě, tak mne napadlo, jestli už není čas na nějaké retro i na Britských listech, píše Jiří Šejnoha.

Ty všechny Vaše rozhovory si hodlám přečíst znovu a pěkně pomalu, ten čas si udělám.

Bude to znít možná dost servilně, ale znovu Vám říkám, jak si Vás velmi vážím a cením. Udělal jste velký kus práce, bohužel, může se zdát, že i nedoceněné, můžete mít třeba pocit - jako hlavou proti zdi. Ale vzpomínám si na Feuchtwangerovu trilogii Čekárna -- na její druhý díl Oppermannové, v níž autor popsal přesně nástup fašismu v Německu. Kniha vyšla včas, aby Evropa mohla ještě něco udělat, tedy v roce 1933 v němčině a snad ještě toho roku byla přeložena do několika světových jazyků a stejně to nepomohlo. Můžete mít stejný pocit.

Ten rozhovor s Františkem Nepilem je tak hrozně živý, že mi z toho naskakují obrazy v hlavě a vzpomněl jsem si, že jsem i já na tu dobu reagoval docela emočně, že jsem si tak asi kolem roku 95 -- 96 zapsal několik amatérských veršů. Tak hluboce mne to období zasáhlo. Nyní jsem se do toho období mohl s Vámi krátce vrátit. Děkuji Vám ještě jednou, že jste svoje záznamy z té doby uchoval. Když jsem ty rozhovory četl, měl jsem pocit, že ta "televizní" historie ve stylu "V Praze by ve volbách zvítězila i tenisová raketa Václava Klause" je jen takovou k nám přivrácenou stranou měsíce, kdežto ty Vaše rozhovory, ať už na Svobodně Evropě odvysílané, nebo ne, tak ty zřejmě historie psala na tu "dark side of the moon".

Možná škoda, že jsou téměř neviditelné; nebýt ovšem pana Bubeníka.

Odpověď Jana Čulíka: Vážený pane Šejnoho,

když jsme o těchto věcech v roce 1991 vysílali tyto materiály, bylo to - asi jako v případě toho Feuchtwangera - házení hrachu na zeď. (Mimochodem, Svobodná Evropa konkrétně můj tehdejší šéfredaktor Karel Friedrich, byla jediným sdělovacím prostředkem, který byl v té době takovouto argumentaci ochoten publikovat. Jinde v československých médiích se kritika Václava Klause vůbec nedala zveřejnit.) Lidi této argumentaci tehdy vůbec nerozuměli. Dnes už jí rozumí, a to velmi dobře - ale je pozdě.

To se prostě nedá nic dělat. Jisté věci můžete vysvětlovat jakkoliv přesvědčivě a racionálně, pokud váš posluchač nemá osobní zkušenost, aby vaše argumenty s ní rezonovaly, je tomu, jako byste hovořil cizím jazykem.

PS: Ivan Svítek v nadcházejících desetiletích udělal závratnou kariéru, v jakýchsi jihoamerických bankách.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.3. 2011