Povinné očkování -- kdo rozhoduje o kom a jak?

23. 2. 2011

V úterním pořadu ČRO 2 Čaj pro dva aneb Jak to vidíte? byl otevřen prostor k debatě týkající se povinnosti rodičů, respektive role státu v otázce povinného očkování dětí. Jako čerstvý rodič se skepsí k východiskům zdravotnictví v éře tzv. volného trhu jsem velmi uvítal diskusi umožňující konfrontovat své názory se zástupcem o.s. Rozalio Petrem Sedláčkem a předsedou České vakcinologické společnosti prof. MUDr. Romanem Prymulou, píše čtenář Tomáš Vágai.

Jakkoliv debata směřovala především k přehodnocení institutu povinného očkování, došlo v ní k otevření řady sporných otázek, které jsou v souvislosti s vývojem společenských věd skeptické k velkým teoriím a jediným pravdám a ukazují, že existují různé, odborně podložené, byť naprosto protichůdné názory.

Velmi citlivými pro mne v celé debatě byly otázky pouze naznačené, bez toho, aby do otevíraného diskurzu byly přímo začleněny. Tyto otázky souvisely s projekcí mocenských polí, společenských nerovností a stereotypů, které se v debatě několikrát nepřímo, ale velmi zásadně objevily. Kým tedy byli ti MY, kteří mají moc a ONI, kterým nezbývá než se podřídit?

V tomto kontextu pro mne byly zásadními výroky R. Prymuly, který, byť ve svém oboru autorita světového formátu, ve své argumentaci k nebezpečí nákazy batolat Hepatitidou B tuto spojuje s "velikým rizikem, které je sice malé..." skrývající se v narkomany na dětských pískovištích pohozených, či na sedadlech ve veřejné dopravě nastražených použitých injekčních jehlách. Vrcholem této argumentační linie byl jeden ze závěrečných výroků kladoucích do souvislosti nebezpečí zneužití pravých neštovic s událostmi kolem 9.11.2001 -- poté, co z úst redaktora zaznělo, že vzorky tohoto nebezpečného viru jsou pro vědecké účely schraňovány pouze ve dvou laboratořích na světě. Zřejmě pouhou zvláštní souhrou okolností se tyto laboratoře nenacházejí v Teheránu, či Bagdádu, nýbrž v Moskvě a americké Atlantě...

Zkrátka a dobře, ať už člověk dostane nálepku terorista, narkoman a nebo "odpírač" (ve smyslu rodič v ČR, pro kterého jsou nosné argumenty odborných autorit stavějících se proti povinnosti očkovat své dítě striktně a jedině podle platného očkovacího kalendáře), všichni byť v naprosto rozdílných sociokulturních prostředích mají jedno společné. Velmi snadno a rychle mohou stát těmi, kteří jsou vyčleněni ze skupiny MY a označeni jako ONI, čímž jsou zbaveni možnosti rozhodovat o tom, jakým směrem se bude jejich život ubírat s odkazem k veřejnému zdraví, bezpečí atp.

Celý pořad v archivu ČRO k poslechu ZDE

18. 01. 2011 David Zahumenský: Zkusme diskutovat věcně i o očkování dětí ZDE

17. 01. 2011 Miroslav Prokeš: Očkování je právem dítěte ZDE
17. 01. 2011 Alice Valkarová: Příznivci neočkování parazitují na těch, kteří se očkovat nechali ZDE
17. 01. 2011 Štěpán Kotrba: Význam a principy očkování z pohledu lékařů, babské řeči a nebezpečná demagogie ZDE
14. 01. 2011 Štěpán Kotrba: Měla by být striktně vyžadována trestní odpovědnost za šíření nakažlivých chorob ZDE
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.2. 2011