Co libyjský vůdce řekl na Valném shromáždění OSN 2009

23. 2. 2011 / Jan Mrskoš

Já měl to štěstí, že jsem zrovna při jeho řeči pustil TV na zpravodajském kanále vysílajícím živě s anglickým simultánním překladem to několikadenní zasedání - bez přestávky a bez komentáře. Řeč byla opravdu památná, prezentována jeho bizarní postavou v mohutném rouchu, doprovázena trháním a rozhazováním charty OSN, za neustálého blikání červeného světélka, oznamujícího přetáhnutí dovoleného času 15 minut. Ani podstrkované psané vzkazy od představenstva shromáždění nevyrušily milého řečníka po dobu 100 minut. O tom všem se mohl celý svět (i U Nás) dozvědět a dosyta se zasmát.

Také o tom, že mnoho delegátů těch nejzvučnějších jmen, vyslaných tam svými národy řešit palčivé otázky světového souručenství, demonstrativně opouštělo sál. A tak se vlastně ani nemohli dozvědět, co jim ta směšná postava chce říci. Ti, kteří zůstali, se dost bavili. Nejen těmi teatrálními gesty, ale i tím, že někdo konečně na té neutrální půdě řekl to, co málokdo předtím.

I já jsem se bavil. Opravdu to nebylo nudné a nedalo se u toho usnout, jako u jiných státníků velkých jmen. Toho, co bylo Kaddáfím přetřeseno, nebylo málo, i vražda JFK nezůstala nezmíněna. Mnohému se jeden opravdu musel zasmát, ale mnohému se nedalo mnoho namítnout. Mne nejvíce zaujala poznámka, že toto společenství národů bylo ustaveno v San Francisku na podzim roku 1945 po ukončení 2. světové války. A hlavní účel tohoto ustavení měla být záruka toho, že se už nikdy nebude tolerovat napadení nějakého státu státem jiným, ať už pod záminkou jakéhokoliv "ušlechtilého" důvodu. A že se to nestane, se všechny ty státy zavazují toto nejen dodržovat, ale i zabránit tomu a trestat případného agresora.

A k tomu ta směšná postava uvedla číslo, že od té doby bylo vedeno po světě 65 válek, a to většinou jenom jednou zemí nebo třemi čtyřmi, při kterých zahynuly miliony lidí a byly zničeny nevyčíslitelné hodnoty. A k tomu další zvláštnost, že všechny státy jsou si v tom souručenství sice rovny, ale některé jsou o moc rovnější, jak je v Radě bezpečnosti zvykem. Nerozhoduje tedy ohromující většina, ale veto třeba jen jednoho takového rovnějšího státu (jak bylo zrovna tento týden demonstrativně předvedeno při hlasování o ilegálním izraelském osídlování). Proto tedy to teatrální trhání charty po přečtení patřičných paragrafů, k čemu ta příručka? V tomto kontextu se tedy jeden přestane smát a zamyslí se...

Těch nepříjemných skutečností, které se dějí ve světě, bylo zmíněno přehršle, jen některé byly zmíněny hlavními médii. A i ty stanice, které ten tyjátr sledovaly v přímém přenosu, se v některých pasážích chytře odmlčely v překladu. Výmluva zde byla nasnadě, však ten překlad nebyl snadný, několik zdatných překladatelů bylo těmi 100 minutami odrovnáno. Jak jsem se potom dočetl ve fórech čtenářů, byl to případ třeba u CNN nebo FOX.

Ale třeba v Huffington Post psali, že Kaddáfí je sice v USA zesměšňován a je mu spíláno, ale některé argumenty jsou k zamyšlení, nebo snad jen žvanění? Například:

• válka v Iráku je jasným porušením Charty OSN bez jakéhokoliv ospravedlnění
• řešení dvou států v konfliktu Izrael - Palestina není praktické, mladí lidé Izraele a Palestiny chtějí žít v míru pospolu
• 5 členů Rady bezpečnosti je mocnějších než všechny státy na světě, přičemž vlastně mají jen uplatňovat vůli Valného shromáždění
• od ustavení OSN bylo vedeno 65 válek s o milióny větším počtem obětí než za 2. světové války.

Byly tyto války vedeny k prospěchu nás všech? Ne, jen pro zájmy jedné nebo tří nebo čtyř zemí.

Vytisknout