Historie existuje

24. 1. 2011 / František Řezáč

Myslím si, že existuje cosi, jako správný pohled zpět, na to co se událo v životě jednotlivce a společnosti. Záleží na tom, jak je člověk vnímavý. I prostý vesničan může vyprávět dějiny tak, jak se udály.

Vzpomínám si, jak mě kdysi nadchl americký seriál The Roots, Kořeny, vysílaný německou televizí ARD. Novinář se vydal do Afriky a hledal, inspirován vyprávěním své babičky, místo, odkud pocházel jeho prapradědeček Kunta Kinte.

A našel vesnického kronikáře, jenž znal dějiny své vesnice zpaměti a věděl, že kdysi otrokáři unesli Kuntu na loď a odvezli pryč. Novinář pak vydal svědectví, které pomohlo jeho lidu najít sebevědomí a správný pohled na dějiny. I to mne utvrzuje v přesvědčení, že pravdu lze při poctivém hledání najít. Yes, we can...

Prožil jsem dětství a mládí v Chebu. Prostřednictvím svého otce, který mi v prostředí lži říkal pravdu, jsem poznal nádherné lidi, vojáky z východu i západu, dokonce Rusa, válečného pilota a hrdinu Sovětského svazu, který pracoval jako zámečník u státních statků a tiše, když si byl jist, že v blízkosti není udavač, líčil poměry v SSSR a své štěstí, že se u nás mohl oženit a zůstat.

Otec měl v Chebu kamaráda J.Š., ve válce příkazníka gen. Svobody, který zmizel bezprostředně po únorovém puči v roce 1948 za kopečky. Předtím stačil převyprávět těm, kteří ho byli ochotni poslouchat, celou anabázi ČS vojáků v Polsku a SSSR, zajetí, internaci a hlad v lágru. Jaký to byl pro dvanáctiletého chlapce zážitek, když mohl poslouchat vyprávění příslušníka ČS obrněné brigády, který vždy, i v padesátých letech, hrdě nosil battle-dress, anglický knírek a nalil mu na dno sklenky trochu whisky...

V letech šedesátých jsem si pak mohl ve vzpomínkách gen. Sachra a gen. Svobody přečíst, kdo měl pravdu, zdali režimní propgandisté, anebo oni prostí, přímí a vždy usměvaví chlapíci.

Ty kopečky, kousek za Chebem, za nimiž mizeli oni hrdinové mého dětství, mě proto fascinovaly. Když už jsem byl větší a pohraniční pásmo bylo zúženo, vydával jsem se na kole do blízkosti státní hranice, vybaven divadelním kukátkem, plížil se lesem a na jeho okraji nad obcí Pomezí - Mühlbach, ukryt ve křoví, jsem pozoroval dění na hraničním přechodu.

Také jsem dobře viděl drátěné zátarasy. Nedávno jsem si mohl přečíst knihu Pavla Vaňka Pohraniční stráž a pokusy o přechod státní hranice v letech 1951 - 1955. Všechno, co se tam píše, je pravda.

Tato historie existuje. Chce to jen trochu snahy a hodně zvídavosti.

V květnu loňského roku jsem měl štěstí, že jsem se mohl zúčastnit semináře o Protektorátě Čechy a Morava v Klatovech. Většina přednášejících byli mladí čeští a němečtí historici.

Také oni vědí, že historie existuje. V mnoha podobách, v osudech jednotlivců a jejich vyprávění, v dobré literatuře. Zábavné plácání na fejsbuku na tom nic nemění.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.1. 2011